Otevřít hlavní menu

František Véle

český neurolog, kineziolog, fyzioterapeut a pedagog

František Véle (19. listopadu 1921 Loučky (Vráto u Semil) – 22. listopadu 2016, Praha) byl český neurolog, kineziolog, fyzioterapeut a pedagog. Významná osobnost oboru rehabilitace pohybových poruch a myoskeletální medicíny. Jeden z protagonistů tzv. Pražské myoskeletální školy.

Doc. MUDr. František Véle, CSc.
Narození 19. listopadu 1921
Loučky
Úmrtí 22. listopadu 2016 (ve věku 95 let)
Praha
Alma mater Univerzita Karlova
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotopisEditovat

Po promoci na lékařské fakultě v Praze roku 1949 pracoval na psychiatrické klinice v Plzni. Během vojenské služby byl odsouzen pro nesouhlas s režimem na 2 roky vězení a po propuštění pracoval jako dělník v továrně. Od roku 1953 pracoval v rehabilitačním ústavu v Janských Lázních jako sekundární lékař a později jako primář oddělení. Současně hospitoval na neurologické klinice v Hradci Králové a v Praze. V Praze se spolu s Karlem Lewitem, Vladimírem Jandou a Janem Jiroutem podílel na vzniku tzv. Pražské myoskeletální školy.

Od roku 1961 pracoval v Ústavu pro doškolování lékařů (ILF), kde byl angažován ve výuce elektrodiagnostických metod (elektromyografie), neurologie a rehabilitace. Během svých cest do Asie se seznámil s východní medicínou a hledal její aplikaci v pohybové léčbě západní kultury. Po dosažení důchodového věku (1988) pracoval u ČSD v laboratoři pro motoriku a od roku 1991 na katedře fyzioterapie FTVS Univerzity Karlovy, jejímž byl vedoucím. Inicioval založení Kineziologické společnosti a snažil se, aby se kineziologie stala habilitačním oborem pro odborníky v rehabilitaci, sportu a tělovýchově.

MetodologieEditovat

Z počátku se zabýval hlavně neurofyziologií, elektromyografií a motorikou, jedním z jeho témat bylo např. ověření Vojtovy metody elektromyografií a videozáznamem. V oblasti poruch nervové soustavy spolupracoval mj. s Dr. Brüggerem (Švýcarsko). Později se věnoval kineziologii, terapii funkčních poruch páteře a manipulační terapii. Přispěl k povědomí o posturální funkci bránice („brániční“ dech), o důležitosti tzv. trojflekční linearity (kyčel-koleno-hlezno) při odvíjení dolních končetin aj. S J. Čumpelíkem také obohatil sestavu rehabilitačních spinálních cviků. Jako vedoucí katedry fyzioterapie FTVS realizoval nové pojetí výuky fyzioterapie, stál u zrodu magisterského studia fyzioterapie a byl garantem specializace fyzioterapie funkčních poruch hybného systému. Zasazoval se též o zavedení preventivních cvičení na školách ku předcházení poruchám páteře u mladých. 

PublikaceEditovat

Publikoval řadu prací zabývajících se kineziologií, doma i v zahraničí. Byl členem redakční rady časopisu Funktionskrankheiten. Mezi jeho nejvýznamnější publikace patří:[1]

  • Kineziologie pro klinickou praxi (Grada, Praha 1997)
  • Kineziologie (Triton, Praha 2007)
  • Vyšetření hybných funkcí z pohledu neurofyziologie (Triton, Praha 2012)

OceněníEditovat

Dvakrát atestoval v oboru neurologie, získal titul kandidát věd CSc, a byl habilitován na docenta rehabilitace. Po smrti Dr. Brüggera byl předsedou mezinárodní Společnosti pro myoskeletální medicínu.[2] Byl nositelem medaile J.E.Purkyně, medaile Palackého Univerzity v Olomouci, stříbrné medaile Karlovy Univerzity v Praze a pamětní medaile k výročí založení UK.

OdkazyEditovat