František Dědič (voják)

československý voják a člen ústředního velení Obrany národa

František Dědič (6. srpna 1890 Louny[1]1. října 1941 Praha[2]) byl československý voják a člen ústředního velení Obrany národa.

František Dědič
Narození6. srpna 1890
Louny
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. října 1941 (ve věku 51 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolánívoják
PříbuzníJindřich Procházka (švagr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí

editovat

Po složení maturity na české vyšší reálce v Lounech v roce 1908 nastoupil na Českou vysokou školu technickou, kde studoval do roku 1911, aniž složil státní zkoušku. 21. května 1911 byl odveden a umístěn do Lembergu (Lvov), kde absolvoval důstojnickou školu. Po odsloužení základní prezenční služby odešel do zálohy.

První světová válka

editovat

1. srpna 1914 byl mobilizován a se svým kmenovým plukem byl odeslán na ruskou frontu I. sv. války. 20. října 1914 byl těžce raněn. Z hospitalizace se vrátil 1. listopadu 1915 a po absolvování několika kurzů (např. kulometného) byl v květnu 1915 odeslán na italskou frontu. 31. července 1916 byl znovu raněn a do října 1916 léčen. Poté byl odvelen na ruskou frontu, kde byl 1. února 1917 znovu raněn. Neléčil se a až do podepsání příměří působil na italské frontě.

Československá republika

editovat

Po návratu do vlasti 17. listopadu 1918 nastoupil do činné služby v československé armádě. Krátce působil jako spojovací důstojník na československém velvyslanectví ve Vídni. Od 11. února 1919 do září 1920 postupně sloužil v Praze, Chomutově, Mukačevě a Kadani. Po absolvování kurzu školy generálního štábu nastoupil 1. listopadu 1921 do hlavního štábu MNO, kde působil do září 1927, přičemž v letech 1922 až 1923 byl posluchačem Válečné školy v Praze.

Od 30. září 1927 do 30. září 1930 působil (již v hodnosti štábního kapitána) na velitelství 4. divize v Hradci Králové, přičemž od 2. listopadu 1928 do 31. srpna 1929 pobýval na polské Válečné škole ve Varšavě. Po absolvování výcviku ve službě vojensko-železniční se 30. září 1931 stal železničním traťovým velitelem v Hradci Králové. V období od 15. září 1933 do 29. září 1934 velel praporu při 4. pěším pluku v Hradci Králové. Od 30. září 1934 do 4. října 1938 působil v různých funkcích na hlavním štábu MNO. Od 5. října 1938 do 25. března 1939 působil jako poradce na Ministerstvu dopravy.

Po okupaci

editovat

Po německé okupaci opustil 25. března 1939 armádu a nastoupil na Ministerstvu dopravy jako oborový rada. Zároveň se podílel na formování Obrany národa na Oblastním velitelství ON - Velká Praha a s pplk. Mašínem se údajně podílel i na přípravě atentátu na K. H. Franka. K jeho dalším povinnostem patřilo zajišťování radiového spojení s gen. Eliášem a s exilovou reprezentací v Londýně. Zajišťoval také kontakt na Politické ústředí a stýkal se řadou vůdčích osobností českého protinacistického odboje. Zároveň vybudoval odbojovou skupinu při ministerstvu železnic, s níž prováděl rozsáhlou zpravodajskou činnost.

Dne 9. září 1941 byl na základě udání zatčen gestapem. 1 .října 1941 byl pražským stanným soudem odsouzen k trestu smrti a ještě téhož dne byl v bývalé jízdárně kasáren na Ruzyni rozsudek vykonán.

In memoriam

editovat

Za své zásluhy v odboji byl v roce 1947 povýšen in memoriam do hodnosti plk. gšt. Jeho jméno se nachází na Pomníku padlým a popraveným příslušníkům Vysoké školy válečné v Praze, na pomníku v Ruzyňských kasárnách[3] a na pamětní desce na budově generálního štábu AČR.

 
Pamětní deska na budově generálního štábu

Vyznamenání

editovat

Literatura

editovat
  • LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9. 

Reference

editovat
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Louny
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign. MAG Z18, s. 95
  3. Vladimír Štrupl, Aleš Zahradníček. Pomník Obětem 2. světové války [online]. [cit. 2023-08-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat