Fluoropolymery jsou polymery založené na fluorovaných (především perflurovaných) monomerech. Vyznačují se vysokou odolností vůči rozpouštědlům, kyselinám, a zásadám. Nejpoužívanějším z nich je polytetrafluorethylen (PTFE).

Historie

editovat

V roce 1938 objevil Roy J. Plunkett náhodně polytetrafluorethylen; když zkoumal plynný tetrafluorethen za účelem vývoje chladiv, tak si všiml, že nádoba se stlačeným tetrafluorethenem nevykazuje žádný zbytkový tlak. Po jejím otevření zjistil, že se v ní vytvořila bílá pevná hmota v množství podobném původnímu tetrafluorethylenu a zjistil, že jde o do té doby neznámý polymer. Při testech se ukázalo, že tato látka odolává většině kyselin, zásad a rozpouštědel, a je teplotně stálejší než ostatní známé plasty. Do roku 1941 byla vyrobena větší množství PTFE pro projekt Manhattan.[1][2][3][4]

Vlastnosti

editovat

Podobně jako fluorované uhlovodíky nejsou fluoropolymery náchylné k působení van der Waalsových sil, jaké se objevují u uhlovodíků. conž snižuje jejich přilnavost a tření. Větší množství vazeb uhlík–fluor v molekulách způsobuje, že jsou tyto látky stálé. Fluoropolymery mohou patřit mezi termosety nebo termoplasty.

Příklady monomerů používaných na výrobu fluoropolymerů

editovat

Příklady fluoropolymerů

editovat
Fluoropolymer Obchodní název/názvy Monomer(y) Teplota tání (°C)
Polyvinylfluorid Tedlar VF1 200[5]
Polyvinylidenfluorid Kynar, Solef, Hylar VF2 175
polytetrafluorethylen Fluon PTFE, Teflon, Algoflon, Hyflon, Polymist, Polyflon TFE 327
Polychlortrifluorethylen Kel-F, Neoflon, Voltalef[6] CTFE 220[5]
Perfluoralkoxyalkany, perfluormethylalkoxyalkany[7] Fluon PFA], Teflon-PFA, Hyflon, Neoflon PPVE + TFE 305
Fluorovaný ethylen-propylen Teflon FEP, Neoflon, Hyflon HFP + TFE 260
Polyethylentetrafluorethylen FluonETFE, Tefzel TFE + E 265
Polyethylenchlortrifluorethylen Halar CTFE + E
FFPM/FFKM (perfluorované elastomery) Kalrez, Tecnoflon, DAI-EL
FPM/FKM (Vinylidenfluoridové fluoroelastomery Viton, Tecnoflon FKM, DAI-EL, Fluonox
FEPM (tetrafluorethylen-propylenové elastomery) AFLAS] TFE + P
PFPE (perfluorpolyethery) Krytox, Fomblin, Galden
Perfluorsulfonové kyseliny Nafion
Perfluorpolyoxetan

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fluoropolymer na anglické Wikipedii.

  1. Brian Iddon. The Magic of Chemistry. [s.l.]: Eastleigh:BDH, 1985. ISBN 0-9500439-6-6. S. 10-11. 
  2. Peer Kirsch. Modern Fluoroorganic Chemistry: Synthesis, reactivity, applications. [s.l.]: [s.n.], 2004. ISBN 978-3-527-30691-6. Kapitola Fluorine, s. 3-10. 
  3. David A. Hounshell; John Kenly Smith. Science and Corporate Strategy: DuPont R&D, 1902–1980. [s.l.]: Cambridge University Press, 1988. Dostupné online. ISBN 0-521-32767-9. S. 147, 156–157, 482–484. 
  4. Takashi Okazoe. Overview on the history of organofluorine chemistry from the viewpoint of material industry. Proceedings of the Japan Academy, Series B. 2009, s. 276–289. DOI 10.2183/pjab.85.276. PMID 19838009. Bibcode 2009PJAB...85..276O. 
  5. a b Christopher C. Ibeh. THERMOPLASTIC MATERIALS Properties, Manufacturing Methods, and Applications. [s.l.]: CRC Press, 2011. ISBN 978-1-4200-9383-4. S. 491–497. 
  6. PCTFE plastic (polytetrafluoroethylene) - SPN technical plastic manufacturer [online]. [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. 
  7. Typical Properties of Fluropolymers [online]. Fluoropolymer [cit. 2014-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-13. 

Související články

editovat