Fluorid železitý
Fluorid železitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem FeF3.
| Fluorid železitý | |
|---|---|
 | |
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid železitý |
| Anglický název | Iron(III) fluoride |
| Německý název | Eisen(III)-fluorid |
| Sumární vzorec | FeF3 |
| Vzhled | světle zelené krystaly |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7783-50-8 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 232-002-4 |
| PubChem | 24552 |
| UN kód | 3260, 3077 |
| SMILES | F[Fe](F)F |
| InChI | InChI=1S/3FH.Fe/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Key: SHXXPRJOPFJRHA-UHFFFAOYSA-K |
| Číslo RTECS | NO6865000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 112,840 g/mol |
| Teplota tání | > 1,000 °C (1,830 °F; 1,270 K) (sublimuje) |
| Hustota | 3,87 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | 0,91 g·l−1 (bezvodý)
495 g·l−1 (trihydrát) |
| Měrná magnetická susceptibilita | +13,760·10−6 cm3/mol |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | Klencová soustava |
| Hrana krystalové mřížky | a = 519,4 pm
c = 1333,6 pm |
| Tvar molekuly | oktaedr |
| Bezpečnost | |
 GHS05  GHS06  GHS07 | |
| H-věty | H301, H302, H311, H312, H314, H331, H332 |
| P-věty | P260, P261, P264, P270, P271, P280, P301+316, P301+317, P301+330+331, P302+352, P302+361+354, P304+340, P305+354+338, P316, P317, P321, P330, P361+364, P362+364, P363, P403+233, P405, P501 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Příprava editovat
Bezvodý fluorid železitý lze připravit působením fluoru na prakticky jakoukoli bezvodou sloučeninu železa. Prakticky se připravuje podobně jako většina fluoridů kovů, působením fluorovodíku na odpovídající chlorid:[1]
- FeCl3 + 3 HF → FeF3 + 3 HCl
Fluorid železitý také tvoří pasivační film při styku železa nebo oceli s fluorovodíkem.[2] Hydrát krystalizuje z kyseliny fluorovodíkové.[3]
Struktura editovat
Bezvodý fluorid železitý tvoří jednoduchou strukturu s oktaedrickými centry (Fe(III)F6) propojenými lineárními vazbami Fe-F-Fe. Krystaly jsou klencové struktury s prostorovou grupou R3c (Prostorová grupa č. 167).[4] Strukturou je fluorid železitý podobný oxidu rheniovému. Přestože pevná látka není těkavá, sublimuje při vyšších teplotách. Plyn při 987 °C se skládá z molekul FeF3, které jsou planární s D3h symetrií s třemi vazbami Fe-F s délkou vazby u každé 176,3 pm.[5] Při velmi vysokých teplotách se fluorid železitý rozkládá za vzniku FeF2 a F2.[4]
Jsou známé dvě krystalické formy - technicky polymorfy trihydrátu fluoridu železitého: α a β formy. Jsou připraveny odpařením roztoku kyseliny fluorovodíkové obsahujícího Fe3+ při laboratorní teplotě za vzniku α formy a nad 50 °C za vzniku β formy. Prostorovou grupou β formy je P4/m. Prostorovou grupou α formy je P4/m s J6 substrukturou. α forma je nestabilní a přechází do β formy do několika dní. Tyto dvě formy se vyznačují rozdílem v kvadrupólovém štěpení v jejich Mössbauerových spekter.[3]
Vlastnosti editovat
Fluorid železitý je světle zelená krystalická pevná látka, která je málo rozpustná ve vodě.[6] Fluorid železitý je tepelně odolná, antiferomagnetická látka.[7] Jak bezvodý tak i jako hydrát je fluorid železitý hygroskopický.
Fluorid železitý je akceptor fluoridů. S fluoridem xenonovým tvoří [FeF4][XeF5].[4]
Využití editovat
Fluorid železitý se primárně využívá při výrobě keramiky. [8] Některé křížové párovací reakce jsou katalyzovány sloučeninami na bázi fluoridu železitého. Fluorid železitý se používá také jako fluorační činidlo.
Bezpečnost editovat
Bezvodý fluorid železitý je silným dehydratačním činidlem. Vznik fluoridu železitého mohl být příčinou výbuchu lahve s plynným fluorovodíkem.[9]
Výskyt editovat
Čistý fluorid železitý není znám mezi minerály. Hydrát je však znám jako velmi vzácný fumarolový minerál topsøeit. Obecně jde o trihydrát o chemickém složení FeF[F0.5(H2O)0.5]4·H2O.[10][11]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Iron(III) fluoride na anglické Wikipedii a Eisen(III)-fluorid na německé Wikipedii.
- ↑ BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke 626 s. Dostupné online. ISBN 978-3-432-02328-1. S. 275. (německy)
- ↑ AIGUEPERSE, Jean; MOLLARD, Paul; DEVILLIERS, Didier. Fluorine Compounds, Inorganic. Příprava vydání Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA. Weinheim, Germany: Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA Dostupné online. ISBN 978-3-527-30673-2. DOI 10.1002/14356007.a11_307. (anglicky)
- ↑ a b KARRAKER, D. G.; SMITH, P. K. .alpha.- and .beta.-ferric fluoride trihydrate revisited: crystal structure and iron-57 Moessbauer spectra. Inorganic Chemistry. 1992-03, roč. 31, čís. 6, s. 1118–1120. Dostupné online [cit. 2023-10-05]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic00032a042. (anglicky)
- ↑ a b c GREENWOOD. Chemistry of the Elements. [s.l.]: Elsevier Science & Technology Books book s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-037941-8. (anglicky)
- ↑ HARGITTAI, Magdolna; KOLONITS, Mária; TREMMEL, János. The molecular geometry of iron trifluoride from electron diffraction and a reinvestigation of aluminum trifluoride. Structural Chemistry. 1990-01, roč. 1, čís. 1, s. 75–78. Dostupné online [cit. 2023-10-05]. ISSN 1040-0400. DOI 10.1007/BF00675786. (anglicky)
- ↑ GESTIS-Stoffdatenbank. gestis.dguv.de [online]. [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (německy)
- ↑ WOLLAN, E. O.; CHILD, H. R.; KOEHLER, W. C. Antiferromagnetic Properties of the Iron Group Trifluorides. Physical Review. 1958-11-15, roč. 112, čís. 4, s. 1132–1136. Dostupné online [cit. 2023-10-05]. ISSN 0031-899X. DOI 10.1103/PhysRev.112.1132. (anglicky)
- ↑ FERRIC FLUORIDE | CAMEO Chemicals | NOAA. cameochemicals.noaa.gov [online]. [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Safety Hazards Associated with Old Compressed Gas Cylinders. www.ehs.ucsf.edu [online]. University of California San Francisco. [cit. 2023-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-09-01.
- ↑ Topsøeite [online]. mindat.org [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ List of Minerals. mineralogy-ima.org [online]. 2011-03-21 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fluorid železitý na Wikimedia Commons
