Otevřít hlavní menu

Ferdinand Voith

český poslanec Českého zemského sněmu a šlechtic

Ferdinand Voith, plným jménem Ferdinand baron Voith von Sterbez, též Ferdinand svobodný pán Voith ze Štěrbce (1812 Kámen10. února 1882 Čáslav[1][2])[3], byl rakouský a český státní úředník a politik, v 60. letech 19. století poslanec Českého zemského sněmu.

Ferdinand Voith
Ferdinand baron Voith von Sterbez
Ferdinand baron Voith von Sterbez

poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1867

Narození 1812
Kámen
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 10. února 1882
Čáslav
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť Maria von Herites
Commons Kategorie Ferdinand Voith
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

Pocházel z rodu dědičných poštmistrů v obci Kámen. Roku 1837 si vzal za manželku baronku Marii von Herites. Koncem 30. let se uvádí jako koncipista krajského úřadu v Čáslavi. Roku 1841 nastoupil jako koncipient na c. k. pražském guberniu. Počátkem 50. let se jako okresní hejtman v Německém Brodě podílel na úředních úkonech souvisejících s vypovězením Karla Havlíčka Borovského z Čech (s Borovským se přitom již z předchozí doby osobně znal a deportace Havlíčka ho trápila, podle Havlíčkových pamětí se Voith „nemohl pohnutím dívati na dojímavé to loučení a vyšel raději ven“). Když se pak v polovině dekády Havlíček vrátil do Německého Brodu snažil se mu Voith (tehdy již jako krajský hejtman) pomoci.[3]

Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století se zapojil do politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii venkovských obcí (obvod Chotěboř – Habry) do Českého zemského sněmu jako nezávislý kandidát.[4][5] Do sněmu byl přitom navržen bez svého přičinění. Oficiálním kandidátem Národní strany (staročeské) tu měl být Václav Vladivoj Tomek. Podle Tomkových pamětí se o Voithovo zvolení přičinil okresní hejtman z Chotěboře. Na sněmu ovšem Voith hlasoval s českým státoprávním táborem.[3]

V květnu 1862 byl díky své zálibě ve vlastivědném bádání zvolen za čestného člena archeologického sboru Musea Království českého.[3][6] V regionu, kde působil, si získal sympatie. Byl jmenován čestným občanem Německého Brodu, Kutné Hory, Čáslavi, Habrů, Chotěboře, Humpolce, Kácova, Ledče, Polné a Poličky. V roce 1875 mu město Čáslav vystrojilo oslavu 40 let působení ve státních službách.[3]

Zemřel v únoru 1882. Národní listy ho v nekrologu označily za přítele lidu a dobrodince chudých.[2] V roce 1884 mu byla v čáslavském kostele odhalena pamětní deska.[3]

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  2. a b Úmrtí. Národní listy. Únor 1882, roč. 22, čís. 41, s. 3. Dostupné online. 
  3. a b c d e f O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád. [online]. steinbauer.biz [cit. 2013-08-11]. Dostupné online. (česky) 
  4. http://www.psp.cz/eknih/1861skc/stenprot/002schuz/s002009.htm
  5. Národní listy 20. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6086911&picp=&it=&s=djvu
  6. Voith von Sterbetz Ferdinand [online]. badatelna.sk [cit. 2013-08-11]. Dostupné online. (česky)