Felicián Jozef Môcik
Felicián Jozef Môcik, narozen jako Jozef Môcik, někdy psán německy Felizian Josef Moczik (9. září 1861 Banská Štiavnica – 18. srpna 1917 Prešpurk/dnes Bratislava), byl slovenský františkánský řeholník, varhaník, sbormistr a malíř. Byl jeden z prvních učitelů Franze Schmidta.
| Felicián Jozef Môcik | |
|---|---|
 | |
| Narození | 9. září 1861 Banská Štiavnica |
| Úmrtí | 18. srpna 1917 (ve věku 55 let) Bratislava |
| Povolání | hudebník a malíř |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatJozef Môcik se narodil v Banské Štiavnici a původně se učil na stolaře.[1] V roce 1883 vstoupil do františkánského řádu a přijal řeholní jméno Felicián. Hře na varhany se Môcik naučil v prešpurském františkánském klášteře, kde poté působil jako varhaník a kantor. Zde předával jako jeden z prvních učitelů základy hudební teorie později slavnému skladateli Franzi Schmidtovi. Funkci varhaníka u františkánů složil v roce 1893, kdy byl vysvěcen na kněze. Pak postupně působil v Malackách, v Budapešti (tam krátce navštěvoval konzervatoř a výtvarnou akademii)[1] a nakonec se vrátil zpět do Prešpurku. Tam také založil a vedl chlapecký sbor, který dosáhl značného věhlasu a vystupoval dokonce i v bazilice sv. Petra před papežem Piem X.. V roce 1896 z řádu po zpřísnění regulí vystoupil a nadále působil jen jako diecézní kněz v prestižní funkci domácího kaplana (Hauskaplan) arcivévody Bedřicha s titulem konzistorního rady ostřihomské arcidiecéze.[2]
Působil také jako odborník na stavby varhan. S varhanářem Antonem Schönhoferem starším měl dlouholeté spory, které eskalovaly 16. srpna 1917. Když šel ráno Môcik sloužit do kostela při konventu sester voršilek ranní mši, zaútočil na něj přímo před kostelem varhanář nejprve palicí, následně dýkou. Po bodnutí do břicha se Môcik dostal do péče lékařů v nemocnici milosrdných bratří, později byl operován v státní nemocnici, ale přesto na následky zranění páter Felicián o dva dny později zemřel. Pohřben byl na Ondřejském hřbitově. V květnu 1923 mu byla v konventním kostele voršilského kláštera odhalena pamětní deska od Alojze Rigeleho.[3]
Věnoval se nejen hudbě, ale byl i amatérský malíř, maloval zejména krajiny, ale i náboženské motivy. Jeho díla jsou v majetku bratislavského městského muzea a slovenské národní galerie.[1]
Franz Schmidt o něm ve své autobiografii napsal: „měl na můj umělecký i lidský vývoj nejtrvalejší a nejhlubší vliv.“[4]
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Felizian Josef Moczik na německé Wikipedii.
- ↑ a b c SAUČIN, Ladislav. Slovenské maliarstvo, grafika a sochárstvo 1850-1900. Bratislava: Univerzita Komenského, 1973. 87 s. S. 38. (slovensky)
- ↑ Handbuch des allerhöchsten Hofes und des Hofstaates seiner K. und K. apostolischen Majestät. [s.l.]: K. K. Hof- und Staatsdruckerei, 1911. S. 197. (německy)
- ↑ VYHNÁNEK, Ján. Úkladná vražda pátra Feliciána (1861-1917) [online]. Bratislava: Bratislavské rožky, 2019-04-02 [cit. 2020-02-12]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ SCHMIDT, Franz. Studien zu Franz Schmidt. [s.l.]: Universal Edition f. Franz Schmidt-Gemeinde, 1976. 188 s. Dostupné online. ISBN 9783702401207. Kapitola Die autobiographische Skizze. (německy)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Felicián Jozef Môcik na Wikimedia Commons - Heslo Moczik, Felizian Josef v ÖBB
