Evropská dálková trasa E1

Evropská dálková trasa E1, nebo jen E1, je jednou z evropských dálkových tras vyhlášených Evropskou asociací pro pěší turistiku. Její celková délka je přibližně 7 100 km.[1] Začíná v Norsku na Severním mysu (Nordkapp), vede Skandinávii k jihu a trajektem překračuje Kattegat mezi Švédskem a Dánskem. Pak prochází Dánskem, Německem a Švýcarskem a končí v Capo Passero na italské Sicílii.

Evropská dálková trasa E1
Základní informace
Délka7 000 km
Lokalizace
Souřadnice
Map
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
průběh trasy E1 na mapě

Specifické značení E1 se objevuje pouze na některých místech, například na hraničních přechodech nebo na křižovatkách s jinými stezkami; jinak se používají značky a značení místních tras, které tvoří E1. Stezka je zde popsána ve směru od severu k jihu, i když je značena v obou směrech.

Podrobnosti

editovat

S rozšířením o Severní mys v létě 2013 přibylo 2 000 kilometrů převážně stávajících turistických tras. Pouze posledních 350 kilometrů mezi Kautokeino v severním Norsku a Severním mysem bylo zcela nově vyznačeno a označeno jako turistické stezky. Chaty jsou na tomto úseku dostupné jen částečně, takže tento nejsevernější úsek je nejlépe absolvovat jako túru se stanem a batohem na zádech.

V roce 2018 byla trasa E1 prodloužena na jih až na Sicílii v Itálii.

Značení E1 není jednotné. S výjimkou německého úseku se používá typické národní značení dálkových nebo horských turistických tras. V Německu slouží na mnoha místech jako značení bílý svatoondřejský kříž na černém podkladu. Mezi Frankfurtem a Pforzheimem byl nahrazen zeleným svatoondřejským křížem na bílém pozadí, tam odpovídá hlavní turistické trase 11 Odenwaldklubu. Ve Schwarzwaldu se používá značení místních turistických tras. Zamýšlené jednotné značení vycházející z evropské vlajky (E1 lemované žlutými hvězdami na modrém pozadí) se používá pouze v několika regionech (v některých případech doplňkově).

Skandinávský poloostrov

editovat

Začátek trasy je ve Finnmarku a z větší části vede po Nordkalottleden z Kautokeino. Souvislé značení začíná po přejezdu Nordkaptunelu. Pokračuje do švédských přírodních parků. Zde není samostatně značena, ale vede po místních cestách. Ze severu: Kungsleden, Vasaloppsleden, Siljansleden, Lokalalaleden, Sméleden, Bergslagsleden, Västra Vätterleden, Redvägsleden, Sjuhäradsleden, Knalleleden, Vildmarksleden, Bohusleden, Hallandsleden. Délka jednotlivých úseků se pohybuje mezi 20 a 280 km.

Dánsko

editovat

Do Dánska se dostanete přes Jutský poloostrov. Z Grenaa vede trasa na západ přes Aarhus do Silkeborgu a dále na jih do Pattburgu. Po zhruba 375 km cesty touto zemí se u Krusau a Flensburgu překračuje německá hranice.

Německo

editovat

Ve střední Evropě se trasa nazývá Flensburg - Janov, v Německu někdy také (ne zcela správně) Severní moře - Bodamské jezero.

Odtud trasa široce kličkuje přes Kiel, Lübeck přes Šlesvicko-Holštýnsko do Hamburku. Mezi Schleswigem a Hamburkem-Blankenem vede poněkud kratší, rovněž značená západní varianta. Po Lüneburském vřesovišti, Celle, Süntelu a Hamelnu je dosaženo Weserberglandu. Stezka zde začíná v Siegen a vede přes Lipskou kotlinu (Lippische Bergland), Teutoburský les, pohoří Eggegebirge, Sauerland, Wittgenstein, Siegerland a Westerwald. Poté se překračuje řeku Lahn a přes pohoří Taunus - v jehož obci Glashütten se kříží s trasou E3 - vede trasa přes Großer Feldberg do Frankfurtu nad Mohanem. Za Frankfurtem následuje ještě několik rovinatých úseků, než na vás u Darmstadtu čeká pohoří Odenwald s novými stoupáními a výhledy. Po překročení řeky Neckar u Heidelbergu, kde se kříží s trasou E8, trasa pokračuje přes Kraichgau do Pforzheimu, který je branou do pohoří Schwarzwald. Ondřejský kříž zde nahrazuje červený kosočtverec trasy Westweg. Za Titisee odbočuje E1 k Bodamskému jezeru a až tam sleduje trasu Schwarzwaldské křížové cesty Freiburg-Bodensee.

Po přibližně 1 900 kilometrech v Německu opouští EU a v Kostnici se vydává na přibližně 310 km dlouhý úsek přes Švýcarsko.

Švýcarsko

editovat

Ve Švýcarsku vede Švábská cesta přes Thurgau do Hörnli a odtud přes Rapperswil do Einsiedeln. Přes Haggenegg se dostanete k Lucernskému jezeru. Odtud jsou Gotthardský průsmyk a Ticino dalšími zastávkami na cestě do Itálie. Zvláštností trasy ve Švýcarsku je, že na ní není žádné zvláštní značení E1. Trasa je však bezpečně vedena až do Itálie v popisech tras a díky vynikajícímu systému značení švýcarských turistických svazů. Po přibližně 310 km končí švýcarský úsek jižně v Morcote.

Itálie

editovat

Trasa vede Pádským údolím a Ligurskými Alpami do okolí Janova a odtud přes Apeniny do města Fortino. Zde souvislé značení stezky prozatím končí.

V plánu je pokračování trasy E1 přes Apeniny do jižní Itálie s cílem na Capo Passero na Sicílii. 120 km je již na Sicílii vyznačeno, dalších 140 km bude následovat.

Galerie

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Europäischer Fernwanderweg E1 na německé Wikipedii.

  1. E1 - European Ramblers Association [online]. [cit. 2023-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-07-01. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • Martin Marktl, Astrid Christ: Fernwanderweg E1 Deutschland Nord. Wanderführer, Bergverlag Rother, ISBN 978-3-7633-4551-9
  • Martin Marktl, Astrid Christ: Fernwanderweg E1 Deutschland Süd. Wanderführer, Bergverlag Rother, ISBN 978-3-7633-4570-0
  • Arthur Krause: Europäischer Fernwanderweg E1. Kompass-Kt.-GmbH, Rum/Innsbruck 2007, ISBN 978-3-85491-707-6. (Kompass-Wanderführer)
  • Michael Turzynski: Auf dem E1 von Göteborg über Flensburg nach Genua. Book on Demand, Norderstedt 2007, ISBN 978-3-83349-275-4.
  • Kurt Peipe: Dem Leben auf den Fersen. Droemer, München 2008, ISBN 978-3-426-27474-3.
  • Sara Danielsson: E1 Kautokeino – Nordkap. Conrad Stein Verlag, Welver 2017, ISBN 978-3-866-86541-9.

Externí odkazy

editovat