Eugenio Beltrami
Eugenio Beltrami (16. listopadu 1835 Cremona – 18. února 1900 Řím) byl italský matematik narozený v Lombardii (tehdy území Rakouské říše), který se uplatnil zejména v diferenciální geometrii a matematické fyzice.
| Eugenio Beltrami | |
|---|---|
 | |
| Narození | 16. listopadu 1835 Cremona,  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 18. února 1900 (ve věku 64 let) Řím,  Italské království |
| Bydliště | Italské království |
| Alma mater | Univerzita v Pavii (1853–1856) |
| Povolání | matematik, vysokoškolský učitel, politik, fyzik a zeměměřič |
| Zaměstnavatelé | Boloňská univerzita (od 1862) Univerzita v Pise (od 1864) Univerzita La Sapienza (od 1873) Univerzita v Pavii |
| Ocenění | Cena za matematiku Národní akademie věd (1875) důstojník Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara velkodůstojník Řádu italské koruny |
| Funkce | prezident (od 1898) senátor (od 1899) senátor Italského království |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Matematiku studoval na univerzitě v Pávii, avšak studia nedokončil kvůli finančním potížím a politickým problémům s rakouskými úřady. Pracoval pak na železnici. Na studiích ho ovlivnil matematik Francesco Brioschi. Roku 1862 se stal profesorem na univerzitě v Bologni. Roku 1889 se stal prezidentem Accademia dei Lincei (italské akademie věd). Krátce před smrtí, roku 1899, byl zvolen senátorem.
Jako první prokázal platnost neeuklidovské geometrie (s využitím tzv. Beltramiho-Kleinova modelu). Beltramiho použití diferenciálního počtu pro problémy matematické fyziky nepřímo ovlivnilo vývoj tenzorového počtu. Zabýval se též matematickou teorií elektřiny a magnetismu. Beltramův teorém je klíčový pro zobrazování zakřiveného povrchu v mapách. Ve fyzice plazmatu se uplatnil koncept Beltramova pole (jehož rotace je úměrná samotnému poli), užívá se při popisu helikálních struktur (silokřivky mají tvar šroubovice).
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eugenio Beltrami na Wikimedia Commons
