Ethelred II.

Ethelred II., někdy také Ethlered II. Nerozhodný, (cca 96823. duben 1016) byl anglickým králem v letech 9781013 a poté 10141016. Byl synem krále Edgara a jeho manželky Elfthryth. Hlavní část jeho vlády byla poznamenána odrážením útoků Vikingů.

Ethelred II.
král Anglie
Ethelred II., iluminace z rukopisu Kroniky Abingdonu
Ethelred II., iluminace z rukopisu Kroniky Abingdonu
Doba vlády 18. březen 9781013
3. únor 101423. duben 1016
Narození cca 966
Wessex
Úmrtí 23. duben 1016
Londýn
Pohřben Původní katedrála svatého Pavla
Předchůdce Eduard II. Mučedník (978)
Sven Vidlí vous (1014)
Nástupce Sven Vidlí vous (1013)
Edmund II. (1016)
Královna Ælfgifu z Yorku
Emma Normandská
Potomci Athelstan, Edmund, Egbert, Eadred, Eadwig, Edgar, Eduard, Edita, Elgiflu, Wulfhild, Aethelreda, Elfred a Goda
Rod Wessexové
Otec Edgar
Matka Ælfthryth
Některá data mohou pocházet z datové položky.

MládíEditovat

Ehelredův otec, král Edgar, zemřel náhle v červenci 975 a zanechal po sobě dva mladé syny. Starší Eduard pocházel z jeho prvního manželství s Ethelfled. Mladší Ethelred, v té době měl 10 let, se narodil druhé Edgarově manželce Elfthryh, se kterou se Edgar oženil roku 964. Po Edgarově smrti byl předpokládaným následníkem Eduard, ale popudil si svým jednáním mnoho vlivných šlechticů, kteří podporovali nástupnictví Ethelreda. Oba mladíci byli příliš mladí, aby hráli významnou roli v politickém vyjednávání. Ethelredovo nástupnictví podporovala jeho matka, vlivný šlechtic Elfhere a Ethelwold z Winchesteru. Eduarda podporovali Dunstan, arcibiskup canterburský, Oswald, arcibiskup yorský a šlechtici Ethelwin, správce Východní Anglie a Byrhtnoth, správce Essexu. Eduardovým spojencům se podařilo prosadit svého favorita a Eduard byl prosazen jako Edgarův nástupce.

Eduardova vláda trvala pouze tři roky a o tomto období existuje pouze minimum informací. Přesto je známo, že tato doba byla poznamenána velkými politickými nepokoji. Eduard daroval klášterům velké množství pozemků, což ale popudilo tradiční aristokracii. Na konci jeho vlády došlo k opačnému jevu, kdy vlivní šlechtici zabavovali takto darovanou půdu. Eduard byl zavražděn na Ethelredově panství a zdá se, že jeho vražda byla plánována. Neexistuje ale žádné svědectví podporující informaci, která se objevila v písemných materiálech o století později, o tom, že by jeho vraždu plánovala matka jeho nevlastního bratra. Za tuto vraždu nebyl nikdo potrestán a Ethelred byl měsíc po Eduardově smrti korunován anglickým králem. V té době mu bylo asi 13 let.

Konflikty s DányEditovat

V polovině 10. století zažívala Anglie období poměrného míru, poté co Ethelredův otec Edgar znovu ovládl Danelaw. Počínaje rokem 980 začaly malé skupiny Dánů napadat pobřeží Anglie. Tyto konflikty nepředstavovaly pro Anglii velké problémy, ale znamenaly první diplomatické kontakty s Normandií. Dánští Vikingové v některých případech po svých nájezdech hledali útočiště v normanských přístavech. To vedlo k nárůstu napětí mezi anglickým a normanským dvorem. K urovnání sporů přispěl i papež Jan XV. a výsledkem jeho úsilí byl podpis mírové dohody v Rouenu roku 991.

Nicméně v srpnu téhož roku se objevila u anglických břehů velká dánská flotila. Po několika výpadech na jihovýchodní pobřeží doplula k ústí řeky Blackwater a její posádka obsadila Northey Island. Nedaleko odsud na východ se nacházelo pobřežní město Maldon, kde sídlil správce Essexu s vojenskou posádkou. Obě strany se utkaly v bitvě u Maldonu, která skončila vítězstvím Dánů. Byla to první ze série porážek anglických sil od dánských nájezdníků.

Roku 991 bylo Ethelredovi 24 let. Po porážce u Maldonu se rozhodl Dánům ustoupit a zaplatil jim 10 000 liber za zachování míru. Přesto dánská flotila pokračovala v cestě kolem anglického pobřeží s výpady na pevninu a doplula Temží až do blízkosti Londýna. Bitva, která se krátce nato rozpoutala, byla nerozhodná. Ethelred se setkal s vůdcem dánského vojska Olafem Tryggvasonem a dohodl s ním mír zahrnující podmínky života Dánů usídlených v oblasti Danelawu, včetně omezení počtu jejich obyvatel a povolení trhů. Ujednání také zahrnovalo dohodu, že útoky Dánů z předchozího období budou zapomenuty a Dánové obdrží 22 000 liber za zachování míru. Roku 994 byl Olaf pokřtěn a jeho kmotrem se stal Ethelred. Po této události Olaf odjel do Norska a do Anglie se už nevrátil.

Roku 997 se útoky Dánů opakovaly. Zřejmě se jednalo o zbytky původní armády doplněnou o stálé obyvatele Danelawu. Zpustošili Cornwall, Devon, západní Somerset a roku 997 jižní Wales, Dorset, Hampshire a roku 998 Sussex. Roku 999 napadli Kent a roku 1000 opustili Anglii a dorazili do Normandie. Důvodem bylo zřejmě odmítnutí platby za udržení míru. Ethelred využil toto krátké období k tomu, aby sebral své vojsko a zaútočil na Strathclyde.

Roku 1001 se dánská flotila vrátila a zpustošila Sussex. V té době se flotila vrátila na svou základnu na Isle of Wight. Později dánské vojsko napadlo jižní Devon, i když se Angličanům podařilo jejich útok odrazit u Exeteru. Nicméně Ethelredovo vojsko utrpělo ztráty a na jaře roku 1002 pro udržení míru Ethelred zaplatil Dánům 24 000 liber. Časté platby obrovských částek za udržení míru jsou často považovány za Ethelredovu slabost a krátkozrakost. Přesto na jeho obranu je třeba zmínit, že tato praxe byla použita již v době Alfréda Velikého a byla běžným způsobem řešení konfliktů.

Zdá se, že žádné finanční prostředky nemohly zastavit dánské útoky, ale spíše je podporovaly. Roku 1003 dánská armáda pod vedením Svena Forkbearda plenila západní část země. Roku 1004 zaútočili na Východní Anglii, kde vyrabovali Norwich. V tomtéž roce se šlechtic Ulfcytel Snillingr utkal s Dány. I když utrpěl porážku, způsobil Dánům velké ztráty a téměř se mu podařilo zničit jejich lodě. Roku 1005 dánské vojsko opustilo Anglii, pravděpodobně pro ztráty způsobené v bojích ve Východní Anglii nebo z důvodu hladomoru, který v tomto roce sužoval Británii.

V následujících dvanácti letech byla Anglie pustošena sérií útoků dánské armády, které Ethelredovo vojsko nebylo schopno efektivně odrážet. Ethelred byl pouze schopen zastavit jejich postup platbou velkých částek výkupného (Danegeld). Každá takováto platba vedla k odchodu dánského vojska, ale po jednom nebo dvou letech dorazilo do Anglie další dánské vojsko a výše výkupného se zvyšovala. Ethelredovou zoufalou reakcí byl masakr Dánů trvale žijících v Anglii 13. listopadu 1002. Nakonec byl roku 1013 anglický odpor zlomen, Sven dobyl celou zemi a přinutil Ethelreda, aby opustil Anglii.

Sven přežil své vítězství jen několik týdnů. Roku 1014 byl dánskou armádou prohlášen anglickým králem Knut Veliký, ale téhož roku byl z Anglie vypuzen. Knut se se svým vojskem vrátil do Anglie roku 1015. Ethelredova kontrola Anglie se znovu zhroutila poté, co zemřel v Londýně 23. dubna 1016. Ethelred byl pohřben v původní katedrále svatého Pavla a jeho nástupcem se stal jeho syn Edmund II.

Manželství a potomciEditovat

Ethelred se nejprve oženil s Elfgifu, dcerou Thoreda, správce Yorku, se kterou měl šest synů - Athelstana (†1011), Edmunda (jeho nástupce na anglickém trůnu), Egberta, Eadreda, Eadwiga (zabit roku 1017) a Edgara. Také spolu měli čtyři dcery – Editu, Elgiflu, Wulfhild a Aethelredu.

Druhou Ethelredovou manželkou, se kterou se oženil roku 1002, byla Emma Normanská, dcera Richarda II., vévody z Normandie. Emmin prasynovec Vilém I. Dobyvatel později odvozoval svůj nárok na anglický trůn z tohoto příbuzenského vztahu. S Emmou měl Ethelred dva syny – Eadwearda (pozdějšího anglického krále Eduarda III.) a Elfreda a dceru Godu.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ethelred the Unready na anglické Wikipedii.

Externí odkazyEditovat