Otevřít hlavní menu

Sir Ernst Hans Joseph Gombrich (30. března 1909 Vídeň - 3. listopadu 2001 Londýn) byl britský teoretik a historik umění rakouského původu, který pracoval hlavně ve Warburgově ústavu. Jeho nejznámější dílo je „Příběh umění“.

Ernst Gombrich
Ernst Gombrich.JPG
Rodné jméno Ernst Hans Josef Gombrich
Narození 30. března 1909
Vídeň
Úmrtí 3. listopadu 2001 (ve věku 92 let)
Londýn
Povolání kunsthistorik, spisovatel a profesor
Alma mater Vídeňská univerzita
Ocenění Erasmus Prize (1975)
Hegel-Preis (1976)
Čestný odznak Za vědu a umění (1984)
Balzanova cena (1985)
Cena města Vídně za humanitní vědy (1986)
… více na Wikidatech
Děti Richard Gombrich
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se ve vzdělané židovské rodině, otec byl advokát a matka pianistka, žačka A. Brucknera. Po maturitě na vídeňském Teresianu studoval v letech 1928-1933 dějiny umění ve Vídni s kratším pobytem v Berlíně, kde navštěvoval přednášky psychologa W. Köhlera o pokusech s lidoopy. Zájem o vztah mezi uměním a psychologií ho pak provázel po celý život. Promoval prací o manýristické vile Palazzo Te v Mantově. Roku 1935 poprvé vydal „Malé dějiny světa“, které pak vyšly ještě mnohokrát a v různých jazycích. V roce 1936 emigroval do Londýna, kde pracoval v knihovně nadace Aby Warburga, která se tam právě přestěhovala z Hamburku. Téhož roku se oženil s pianistkou Ilse Heller a měl s ní syna.

Za války pracoval pro BBC a monitoroval německé vysílání. Když v dubnu 1945 zaslechl, že rozhlas vysílá Brucknerovu smuteční symfonii, správně uhodl, že Hitler je mrtev a zprávu jako první předal W. Churchillovi. Za války se také spřátelil s dalšími vídeňskými emigranty, zejména s Karl Popperem a F. von Hayekem. V listopadu 1945 se vrátil do Warburgova ústavu, kde přednášel o klasické tradici a jehož byl pak v letech 1959-1972 ředitelem. Roku 1960 byl zvolen členem British Academy, 1966 dostal Řád britského impéria a 1972 byl povýšen do šlechtického stavu.

VýznamEditovat

Gombrichův originální přístup k umění spočíval jednak v tom, že se snažil omezovat libovůli v jeho interpretacích, jednak hledal spojnice mezi dějinami umění, tvarovou psychologií a dalšími sousedními obory. Jeho „Příběh umění“ je dodnes oblíbený úvod do dějin umění. V dalším díle Art and Illusion („Umění a iluze“) se snažil ukázat, že působení obrazu je vždy iluzí, kterou je třeba stále znovu testovat a korigovat jako v laboratoři. Kniha The Sense of Order („Smysl pro řád“) je věnována dekorativnímu umění a ornamentu. Věnoval se také karikatuře, výtvarnému odkazu antiky, renesanci a mnoha dalším tématům.

Od 50. let se stavěl kriticky k modernímu umění a odmítal neustálou honbu za inovacemi a novinkami. Odmítal relativistický názor, že umělecké dílo je cokoli, co se za ně prohlásí (Marcel Duchamp), a snažil se ukázat, s jakým úsilím mnoho moderních umělců hledalo nějaké nadosobní zakotvení pro svoji práci. Nesdílel jejich návraty k platonismu, ale byl přesvědčen, že umění nutně potřebuje jakousi představu dokonalosti. Má-li dílo divákovi něco přinést, nestačí aby je jen nepředpojatě pozoroval. Musí se dokonce umět zdržet kritiky a oddat se mu se spontánní náklonností a láskou.[1]

Gombrich také odmítal představu oddělené „židovské kultury“ a pokládal ji za vynález nacistů. Vysvětluje, jak se stalo, že Židé v moderní době v řadě intelektuálních oborů tak vynikali, ale odmítá je oddělit od společného kmene humanismu.[2]

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • E. Gombrich, Umění a iluze. Praha: Odeon 1985
  • E. Gombrich, Příběh umění. Praha: Argo 1997, 2001, 2010 dotisk
  • E. Gombrich, Malé dějiny světa. Praha: Aurora 1999
  • E. Gombrich, Stručné dějiny světa pro malé čtenáře. Praha: Argo 2007, 2013

ReferenceEditovat

  1. Die Krise der Kulturgeschichte. Stuttgart: Klett-Cotta 1999, str. 130.
  2. Jüdische Identität und jüdisches Schicksal. Wien: Passagen Verlag 1997, ISBN 3-85165-292-4.

Externí odkazyEditovat