Wikipedie

Erich von Kahler

literární kritik, intelektuál

Erich von Kahler, také jako Erich Kahler (14. října 1885, Praha - 28. června 1970, Princeton, New Jersey) byl česko-německý spisovatel, kulturní filozof a sociolog židovského původu z Prahy. Historická sociologie a kulturní sociologie tvoří metodologický základ jeho hlavního díla.

Erich Kahler
Narození14. října 1885
Praha
Úmrtí28. června 1970 (ve věku 84 let)
Princeton
Povolánísociolog, esejista, literární historik a vysokoškolský učitel
Alma materVídeňská univerzita
OceněníKnižní cena Anisfieldové Wolfové (1968)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Kahlerové, židovská rodina z Prahy, která si poněmčila příjmení z Kohn, se v roce 1900 přestěhovala z Prahy do Vídně. Zde byl roku 1914 Erichův otec, coby úspěšný průmyslník císařem Františkem Josefem I. povýšen do šlechtického stavu.

Erichův bratranec Eugen von Kahler byl expresionistický malíř a básník, který však zemřel jako mladý.

Ve Vídni Erich v roce 1903 vystudoval humanistické Skotské gymnázium. Již jako mladík vydával básnické sbírky. Poté studoval historii a filozofii v Berlíně, Heidelbergu, Mnichově a Vídni, kde v roce 1911 získal doktorát. V témže roce se oženil s Josefine Sóbotkovou (1889–1959).

Od roku 1912 žil bohatý Kahler jako soukromý učenec ve Wolfratshausenu u Mnichova, patřil k literární skupině George-Kreis a byl v pravidelném kontaktu s Friedrichem Gundolfem a Maxem Weberem.

S Thomasem Mannem se seznámil roku 1919 a přátelil se s ním od doby, kdy byli spolu v Princetonu. Mann se o von Kahlerovi pravidelně zmiňoval ve svých denících, vyměňovali si dopisy až do Mannovy smrti v roce 1955 a naopak, von Kahler publikoval mnoho článků o Mannově činnosti.

V eseji u příležitosti von Kahlerových 60. narozenin v roce 1945 ho Thomas Mann nazval „jedním z nejchytřejších, nejkvalitnějších a nejbohatších mozků současnosti, jedním z nejlaskavějších, nejuvědomělejších srdcí nejochotnějších pomáhat, která dnes bijí. [1]

Po převzetí moci nacisty v Německu roku 1933 se von Kahler z návštěvy Rakouska do Německa nevrátil a 22. ledna 1934 byl zbaven občanství. Postupně emigroval přes Československo (Praha) a Švýcarsko (Curych, 1935-38) do USA. Žil v Princetonu v New Jersey až do své smrti.

Kahler nezdůrazňoval svůj šlechtický titul a publikoval jako Erich Kahler. V USA učil historii a filozofii historie na newyorské New School for Social Research a na Black Mountain College v Severní Karolíně.

V roce 1947 získal profesuru německé literatury na Cornellově univerzitě v Ithace. Hostující profesura ho zavedla také do Anglie na Manchesterskou univerzitu, na Ohijskou státní univerzitu a Princetonskou univerzitu, kde přednášel kulturní sociologii na Institute for Advanced Study.

V době světové války ve svém americkém domě hostil emigrantského básníka Hermanna Brocha.

Do Německa se Kahler mohl vrátit až po válce. Přijal několik učitelských míst ve Spolkové republice. Od roku 1957 byl členem Německé akademie pro jazyk a poezii.

Spisy (výběr) editovat

  • Der vorige, der heutige und der künftige Feind. Weiss, Heidelberg 1914.
  • Weltgesicht und Politik. Weiss, Heidelberg 1916.
  • Das Geschlecht Habsburg. Der Neue Merkur, München 1919.
  • Der Beruf der Wissenschaft. Bondi, Berlin 1920.
  • Israel unter den Völkern. Humanitas-Verlag, Zürich 1936.
  • Der deutsche Charakter in der Geschichte Europas. Europa-Verlag, Zürich 1937.
  • Man the Measure. A New Approach to History. Pantheon Books, New York 1943.
  • mit Albert Einstein: The Arabs in Palestine. Christian Council on Palestine and American Palestine Committee, 1944.
  • Die Verantwortung des Geistes. Gesammelte Aufsätze. S. Fischer, Frankfurt am Main 1952.
  • Die Philosophie von Hermann Broch. Mohr (Siebeck), Tübingen 1962.
  • The Orbit of Thomas Mann. Princeton University Press, Princeton 1969.
  • Untergang und Übergang. Essays. Deutscher Taschenbuch-Verlag, München 1970.
  • Judentum und Judenhass: Drei Essays. ÖBV-Publikumsverlag, Wien 1991, ISBN 3-215-07706-X.

Literatura editovat

  • Kahler, Erich von. In: Walther Killy, Rudolf Vierhaus (Hrsg.): Deutsche Biographische Enzyklopädie. Band 5, München 1997, S. 402. (Nachdruck: dtv, München 2001)
  • Anna Kiel: Erich Kahler, ein 'uomo universale' des zwanzigsten Jahrhunderts – seine Begegnungen mit bedeutenden Zeitgenossen. Vom George-Kreis, Max Weber bis Hermann Broch und Thomas Mann. Lang, Bern u. a. 1989, ISBN 3-261-03881-0.
  • Annie Kiel: Kahler, Erich von. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 11, Duncker & Humblot, Berlin 1977, ISBN 3-428-00192-3, S. 25 (Digitalisat).
  • Gerhard Lauer: Die verspätete Revolution: Erich von Kahler. Wissenschaftsgeschichte zwischen konservativer Revolution und Exil. (= Philosophie und Wissenschaft. Band 6). de Gruyter, Berlin/ New York 1995, ISBN 3-11-014397-6.
  • Michael Assmann (Hrsg.): Thomas Mann, Erich von Kahler. Briefwechsel 1931–1955. (= Veröffentlichungen der Deutschen Akademie für Sprache und Dichtung. 67). Luchterhand, Hamburg 1993, ISBN 3-630-80012-2.
  • Thomas Mann: Erich von Kahler. In: Thomas Mann, Reden und Aufsätze 2 (= Gesammelte Werke in dreizehn Bänden. Band X). Frankfurt am Main 1960, S. 502–506. (Erstveröffentlichung 1945, Nachdruck 1990)
  • Inge Jens (Hrsg.): Thomas Mann. Tagebücher 1953–1955. Frankfurt am Main 1995.
  • Werner Vordtriede: Die Aktualität des Unzeitgemäßen. Erich v. Kahler zum achtzigsten Geburtstag (14.X.1965). In: Merkur. 19. Jahrgang, Heft 211, München 1965, S. 1000–1003.
  • Johannes Urzidil: Prag als geistiger Ausgangspunkt. Festansprache vom 21. 10. 1965 anläßlich des 80. Geburtstages von Erich von Kahler. Leo Baeck Institut, New York 1966.
  • Sven Papcke: Gesellschaftsdiagnosen. Klassische Texte der deutschen Soziologie im 20. Jahrhundert. Campus Verlag, Frankfurt am Main/ New York 1991, ISBN 3-593-34432-7, S. 116–142, Gemeinschaft als Verhängnis. Erich von Kahler über den deutschen Sonderweg in Europa.
  • Paul Michael Lützeler (Hrsg.): Hermann Broch. Briefe an Erich von Kahler. 1940–1951. de Gruyter, Berlin/ New York 2010, ISBN 978-3-11-022744-4.
  • Edoardo Massimilla: Ansichten zu Weber. Wissenschaft, Leben und Werte in die Auseinandersetzung um „Wissenschaft als Beruf“. Leipziger Universitätsverlag, Leipzig 2008, Zweites Kapitel, S. 43–95, Vom Nutzen und Nachteil der „alten“ und der „neuen Wissenschaft“ für das Leben: Erich von Kahler gegen Max Weber.
  • Bastian Schlüter: Explodierende Altertümlichkeit. Imaginationen vom Mittelalter zwischen den Weltkriegen. Wallstein Verlag, Göttingen 2011, ISBN 978-3-8353-0880-0, S. 317–326, Der deutsche Charakter in der Geschichte Europas.
  • Hans Rudolf Vaget: Deutschtum und Judentum. Zu Erich Kahlers Bedeutung für Thomas Mann. In: Deutsche Vierteljahrsschrift für Literaturwissenschaft und Geistesgeschichte. LXXXVI, 2012, S. 145–164.
  • Dieter Borchmeyer: Was ist deutsch? Die Suche einer Nation nach sich selbst. Berlin 2017, S. 189–201, 628–640.
  • Werner Röder, Herbert A. Strauss (Hrsg.): International Biographical Dictionary of Central European Emigrés 1933–1945. Band 2,1, Saur, München 1983, ISBN 3-598-10089-2, S. 582.

Externí odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erich von Kahler na německé Wikipedii.

  1. ↑ Thomas Mann: Werke, Briefe, Tagebücher. Band 19: Essays VI (1945–1950). Frankfurt am Main 2009, S. 83.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Erich_von_Kahler&oldid=23808390“