Wikipedie

Eugen von Kahler

německý malíř a grafik

Eugen von Kahler[1] nebo narozen jako Eugen Kohn (6. ledna 1882 Praha[2] – 13. prosince 1911, Praha[3]) byl českoněmecký malíř, grafik a básník židovského původu. Je řazen k expresionistům a okruhu umělců ze sdružení Der Blaue Reiter.

Eugen von Kahler
Narození6. ledna 1882
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. prosince 1911 (ve věku 29 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtítuberkulóza
Alma materAkademie výtvarných umění v Mnichově
Povolánímalíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Eugen Kahler se narodil v Praze jako třetí ze čtyř synů v rodině bohatého židovského průmyslníka Maxe Kohna (1846–1919), který si dal roku 1884 úředně změnit příjmení na Kahler. Absolvoval v Praze obchodní školu. Malířství studoval nejprve v Praze u Heinricha Jakesche, poté na soukromé malířské škole Heinricha Knirra v Mnichově (1901–1905) a nakonec na mnichovské Akademii umění u Franze von Stucka. Jeho spolužáky byli Rudolf Levy a Hans Purrmann. Soukromé lekce malování mu dával také Hugo von Habermann.

Od roku 1900, kdy onemocněl tuberkulózou, pobýval opakovaně v sanatoriích. V letech 1905–1906 žil v Berlíně. Na jaře roku 1907 Kahler dokončil malířské vzdělání studiem aktu na soukromé pařížské malířské škole a navštěvoval pařížská muzea, zejména Louvre a také slavnou pařížskou kavárnu Le Dôme. Zde se setkal s umělci jako Friedrich Ahlers-Hestermann, Oskar Moll, Pascin, Elisabeth Epstein nebo Sonia Terk a zúčastnil se na výstavách Salon d'automne a Salon des Indépendants.

Pro své vážné onemocnění plic trávil zimu na severu Afriky – v roce 1908 v Egyptě, 1909–1910 v Tunisku a Alžírsku. Z korespondence s bratrancem Erichem Kahlerem lze vyvodit, že k cestám do Orientu malíře vedlo také hledání jeho židovských kořenů.[4] Od května do srpna 1910 pobýval v Londýně a na podzim se zúčastnil druhé mnichovské výstavy spolku Neue Künstlervereinigung München, kam patřili např. Vasilij Kandinskij, Alexej von Jawlensky, Alfred Kubin nebo Franz Marc; tito umělci později založili skupinu Der Blaue Reiter.

Dne 8. srpna 1911 byl jeho otec pro své zásluhy o průmysl a kulturu povýšen do rytířského stavu. V říjnu 1911 se v mnichovské Moderní Galerii Heinricha Thannhausera konala první samostatná Kahlerova výstava. Dne 13. prosince 1911 Eugen von Kahler zemřel a byl pohřben na Novém židovském hřbitově v Praze.[5]

Jeho bratranec a přítel, spisovatel Erich Kahler, zachránil pozůstalost umělce, která čítala četné olejomalby, akvarely, kresby a lepty. Po smrti Eugena von Kahlera bylo nalezeno velké množství básní, které v roce 1914 vyšly péčí jeho přátel jako 53-stránková kniha poezie s názvem Sinnen und Gesang v nákladu 100 výtisků. Pět dnů po Kahlerově smrti se konala v Mnichově první výstava skupiny Der Blaue Reiter, kde byl zastoupen dvěma obrazy. Roku 1912 byly v květnovém čísle almanachu skupiny reprodukovány dva Kahlerovy obrazy z majetku Kandinského a Marce a vyšel zde nekrolog, jehož autorem byl Vasilij Kandinskij.

Dílo editovat

Eugena von Kahlera ovlivnil na počátku tvorby zejména Manet a ze starých mistrů Velasquez, El Greco a Tizian. Již během studií však maloval groteskní a fantastické kompozice inspirované Goyou a Beardsleym. Během pobytu v Paříži ho zajímali zejména Delacroix a postimpresionisté Cézanne, Van Gogh a Gauguin.

Kahlerovo malířské dílo nejvíce ovlivnily jeho pobyty v arabském světě, který byl zajímavý svou tajemnou a exotickou atmosférou, barvami i světlem. Ve stejné době se orientalismy a exotismy v malbě objevily u řady německy hovořících umělců, kteří vystavovali v Praze a Brně.[6]

Výstavy editovat

  • 1931 posmrtná retrospektivní výstava Eugen von Kahler, Praha
  • 2006 ET IN ARCADIA EGO - Eugen von Kahler (1882-1911), Galerie výtvarného umění v Chebu

Galerie editovat

  •  
    Eugen von Kahler – Zahrada rozkoší (1910/11)
  •  
    Eugen von Kahler - Na mořském břehu (1906)
  •  
    Eugen von Kahler - Biblický motiv (1910)
  •  
    Eugen von Kahler - Autoportrét
  •  
    Eugen von Kahler - Autoportrét (1911)
  •  
    Eugen von Kahler - Ulice v Orientu (1909)

Reference editovat

  1. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Pobytová přihláška rodiny u pražského magistrátu
  2. ↑ Matriční záznam o narození a obřízce. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2016-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-21. 
  3. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2016-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-21. 
  4. ↑ Rousová H, 2005, s. 106-115
  5. ↑ Otterbeck Ch, 2007, s. 119
  6. ↑ Habán I, in: Habánová A (ed.), 2013, s. 264-269

Literatura editovat

  • Habánová A (ed.), 2013, Mladí lvi v kleci, OG Liberec, GVU Cheb, Nakl. Arbor vitae, Řevnice, ISBN 978-80-7467-025-1 (Arbor vitae), ISBN 978-80-85050-99-8 (OGL)
  • Chmelařová Marcela, Eugen von Kahler 2011, Art+, září 2016
  • Horňáková L. a kol., Exotismy ve výtvarném umění XX. století v Čechách a na Moravě / Exoticisms in 20th-century Art in Bohemia and Moravia, České muzeum výtvarných umění, Praha 2007, ISBN 978-80-7056-149-2
  • Christoph Otterbeck: Europa verlassen: Künstlerreisen am Beginn des 20. Jahrhunderts, Böhlau, Köln 2007, ISBN 978-3-412-00206-0
  • Rousová Hana, Český příběh – malíř Eugen von Kahler a jeho rodina, Art and Antiques 4, 2005, č. 2, s. 106-115
  • Wassily Kandinsky, Franz Marc: Der Blaue Reiter. Dokumentarische Neuausgabe von Klaus Lankheit, Piper, München 2004, ISBN 3-492-24121-2
  • Merete Cobarg, Eugen von Kahler als ein Vermittler der französischen Moderne in München – Die Verbindung zwischen dem "Café du Dôme" und der "Neuen Künstlervereinigung München", in: Annegret Hoberg und Helmut Friedel, Der Blaue Reiter und das neue Bild, Prestel Verlag 1999, s. 300-306.
  • Merete Cobarg, Eugen von Kahler (1882-1911) Leben und Werk, disertační práce, Berlín 1995.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eugen_von_Kahler&oldid=22598893“