Wikipedie

Episcopalis communio

Episcopalis communio (česky Biskupské společenství) je apoštolská konstituce, kterou papež František vyhlásil 15. září 2018, na v den památky Panny Marie Bolestné, ale v platnost vstoupila 18. září téhož roku, v den svého zveřejnění. Uzákonila novou úpravu přípravy a průběhu plenárních shromáždění biskupské synody. Bere na vědomí různé instituce využívané během předchozí biskupské synody a definuje, že její závěrečný dokument „se podílí na řádném magisteriu“.[1][2]

Episcopalis communio
česky Biskupské společenství
Apoštolská konstituce papeže Františka
Datum15. září 2018
TémaBiskupská synoda
Text
anglicky

Pozadí a zveřejnění

editovat
Viz též: Teologie papeže Františka

Dokument Episcopalis communio je prezentován jako logické naplnění apoštolské exhortace Evangelii gaudium,[3] Františkova programového listu pro jeho pontifikát,[4][5] kde František vyjádřil záměr „hluboce přetvořit všechny církevní struktury, aby se staly více misijními“. Biskupská synoda musí být prostředkem kolegiality a „vždy se musí stále více stávat adekvátním kanálem pro evangelizaci současného světa více než pro sebezáchovu.“[6][7] František již dříve uspořádal synody o rodině (2014, 2015) a o mládeži (2018) a po regionální synodě o panamském regionu (2019) promulgoval Episcopalis communio. Někteří analytici předpokládají, že největším úspěchem Františkova pontifikátu může být vytvoření synodálnější katolické církve, kde synody slouží jako platforma pro otevřenou a energickou diskusi.[8]

Episcopalis communio podepsal papež František 15. září a o tři dny později bylo promulgováno.[2][9] Podle kardinála Lorenza Baldisseriho toto datum připomíná ustavení biskupské synody v roce 1965 papežem Pavlem VI.[7]

Obsah

editovat
  • Preambule
  • I. Shromáždění synody
  • II. Přípravná fáze synodního shromáždění
  • III. Slavnostní fáze synodního shromáždění
  • IV. Realizační fáze synodního shromáždění
  • V. Generální sekretariát synody
  • Závěrečná ustanovení

Charakteristika

editovat

Jak při představení papežského dekretu zdůraznil generální sekretář kardinál Lorenzo Baldisseri, papeži Františkovi od počátku jeho pontifikátu záleží na tom, aby synody biskupů v Římě byly „méně statické“ a více"„dynamické“. Již při příležitosti padesátého výročí synody založené papežem Pavlem VI. se František v roce 2015 přimlouval za propojení synody s místními církvemi. Konstituce nahrazuje Motu proprio Apostolica sollicitudo papeže Pavla VI. z roku 1965 i doplňující ustanovení Benedikta XVI. z roku 2006. Podle tajemníka synodní rady Fabia Fabeneho je jednou z hlavních charakteristik synod za Františka „co nejvíce naslouchat realitě a lidem“, zejména pořádáním předběžných šetření. Nová konstituce počítá s tím, že laici budou moci zasílat své příspěvky přímo generálnímu sekretáři synody.[7] Dokument také upřesňuje práci, která musí být vykonána po skončení synody, a počítá s možností uspořádat předsynodální setkání jako v případě biskupské synody o mladých lidech, víře a rozlišování povolání.[10][11]

Konstituce uvádí, že „pravidelné konzultace o tématu synody se nyní budou konat ve všech místních církvích na světě“ před každým shromážděním biskupů. Kromě biskupů mají mít nyní možnost vyjádřit se k tématu také kněží, řeholníci a laici jmenovaní papežem s hlasovacím právem. Před všeobecnými shromážděními se mají konat předsynodální shromáždění, aby se shromáždění biskupů mohla více orientovat na život místních církví. Výsledky konzultací a předsynodálních shromáždění mají být začleněny do synody biskupů jako pracovní dokumenty. Kromě tří klasických synodálních shromáždění lze nyní synodu svolat a konat i jinými způsoby a ke konkrétním otázkám.

Stejný postup se v zásadě použije i na výsledky vypracované na shromáždění biskupů. Následná opatření najdou svůj závěr v postsynodálním závěrečném dokumentu, který připravuje samostatná komise. Tuto komisi volí účastníci synody a papež ji může doplnit svými členy. Postsynodální dokument musí být schválen většinou členů a předán papeži, který rozhodne, zda bude zveřejněn, či nikoli.

Konstituce uvádí, že „pokud římský papež udělil synodnímu shromáždění poradní pravomoc, [...] závěrečný dokument se účastní řádného magisteria Petrova nástupce, jakmile jím byl ratifikován a promulgován“.[12][2]

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Episcopalis communio na anglické Wikipedii, Episcopalis communio na italské Wikipedii a Episcopalis communio na německé Wikipedii.

  1. ↑ FRANTIŠEK, Papež. Episcopalis communio [online]. vatican.va, 2018-09-15, rev. 2020-02-05 [cit. 2023-07-18]. Dostupné online. (angličtina) 
  2. ↑ a b c PENTIN, Edward. Pope Francis Boosts Authority of the Synod of Bishops [online]. National Catholic Register, 2018-09-18, rev. 2019-05-21 [cit. 2023-07-18]. Dostupné online. (angličtina) 
  3. ↑ Evangelii Gaudium, §26
  4. ↑ Francis: This is how the joy of the Gospel can reform the Church [online]. LaStampa.it, 2013-11-26, rev. 2017-06-07 [cit. 2023-07-18]. Dostupné online. (angličtina) 
  5. ↑ FRANTIŠEK, Papež. Evangelii Gaudium: Apostolic Exhortation on the Proclamation of the Gospel in Today's World. Opening paragraph [online]. vatican.va, 2013-11-24, rev. 2017-06-07 [cit. 2023-07-18]. Dostupné online. (angličtina) 
  6. ↑ Evangelii Gaudium, §27
  7. ↑ a b c SCARAMUZZI, Iacopo 18 Settembre 2018. Baldisseri: una "rifondazione" dell'organismo sinodale [online]. lastampa.it, 2018-09-18, rev. 2021-02-09 [cit. 2023-07-18]. Dostupné online. (italština) 
  8. ↑ MITCHELL, Charlotte. Pope Francis, everyman pontiff: Profile [online]. aljazeera.com, 2020-02-02 [cit. 2023-07-18]. Dostupné online. (angličtina) 
  9. ↑ BROCKHAUS, Hannah. Pope Francis approves new constitution for Synod of Bishops [online]. Catholic News Agency, 2018-09-18, rev. 2019-05-21 [cit. 2023-07-18]. Dostupné online. (angličtina) 
  10. ↑ SENÈZE, Nicolas. Le pape François renforce le pouvoir du Synode des évêques. La Croix. Dostupné online. ISSN 0242-6056. (francouzština) 
  11. ↑ TORNIELLI, Andrea. Cambia il Sinodo dei vescovi, più spazio all'ascolto dei fedeli [online]. lastampa.it, 2018-09-18, rev. 2021-02-09 [cit. 2023-07-18]. Dostupné online. (italština) 
  12. ↑ FRANTIŠEK, Papež. Episcopalis communio, 18, §2 [online]. vatican.va, 2018-09-15, rev. 2020-02-05 [cit. 2023-07-18]. Dostupné online. (angličtina) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
  • Episcopalis communio (německy), (anglicky), (španělsky), (francouzsky), (italsky), (polsky) a (portugalsky)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Episcopalis_communio&oldid=22984982“