Enzo Bearzot

italský fotbalista

Enzo Bearzot (26. září 1927, Aiello del Friuli, Italské království21. prosinec 2010, Milán, Itálie) byl italský fotbalový obránce a trenér. Jako trenér vedl Itálii na třech MS a jednou v roce 1982 ji vyhrál.

Enzo Bearzot
Enzo Bearzot 2.jpg
Osobní informace
Datum narození26. září 1927
Místo narozeníAiello del Friuli, Italské království Italské království
Datum úmrtí21. prosince 2010 (ve věku 83 let)
Místo úmrtíMilán, Itálie Itálie
PřezdívkaVecio (starý)
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
PoziceFotbalový obránce (1946–1964)
Fotbalový trenér (1964–1986)
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1946–1948
1948–1951
1951–1954
1954–1956
1956–1957
1957–1964
Flag of Italy.svg Pro Gorizia
Flag of Italy.svg Inter
Flag of Italy.svg Catania
Flag of Italy.svg Turín
Flag of Italy.svg Inter
Flag of Italy.svg Turín
05200(2)
01900(0)
09500(4)
06500(1)
02700(0)
16400(7)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1955 Flag of Italy.svg Itálie 100(0)
Trenérská kariéra***
Roky Klub
1964–1967
1968–1969
1969–1975
1975–1986
Flag of Italy.svg Turín (mládež)
Flag of Italy.svg Prato
Flag of Italy.svg Itálie U23
Flag of Italy.svg Itálie
Úspěchy
Mistrovství světa
Zlatá medaile 1982 Itálie - trenér
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fotbalovou kariéru začal v druholigovém klubu Pro Gorizia. Po dvou letech jej koupil Inter. Zde za tři sezony odehrál jen 19 utkání a raději v roce 1951 odešel do druholigové Catania. Za tři roky odehrál 95 utkání a rozhodl se přestoupit do Turína, který se chtěl vrátil na přední příčky tabulky. Po jedné sezoně se ale vrátil do Interu, která jeho služby využila jen na jednu sezonu a vrátila jej do Turína. Zde zůstal až do konce kariéry v roce 1964. Nejlepšího umístění v nejvýšší lize bylo 2. místo (1948/49, 1950/51)

Za reprezentaci odehrál jedno utkání a to 27. listopadu 1955 proti Maďarsku (0:2).[1]

Hráčská statistikaEditovat

Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
1946/47 Pro Gorizia Serie B 21 2 - 0 0 - 0 0 21 2
1947/48 Serie B 31 0 - 0 0 - 0 0 31 0
1948/49 Inter Serie A 4 0 - 0 0 - 0 0 4 0
1949/50 Serie A 6 0 - 0 0 - 0 0 6 0
1950/51 Serie A 9 0 - 0 0 - 0 0 9 0
1951/52 Catania Serie B 29 2 - 0 0 - 0 0 29 2
1952/53 Serie B 33 1 - 0 0 - 0 0 33 1
1953/54 Serie B 34 1 - 0 0 - 0 0 34 1
1954/55 Turín Serie A 33 1 - 0 0 - 0 0 33 1
1955/56 Serie A 32 0 - 0 0 - 0 0 32 0
1956/57 Inter Serie A 27 0 - 0 0 PMEZ 1 0 28 0
1957/58 Turín Serie A 30 3 IP 6 0 - 0 0 36 3
1958/59 Serie A 33 1 IP 4 0 - 0 0 37 1
1959/60 Serie B 24 1 IP 3 0 - 0 0 27 1
1960/61 Serie A 30 0 IP 2 0 Stř.P 2 0 34 0
1961/62 Serie A 18 2 IP 1 0 - 0 0 19 2
1962/63 Serie A 27 1 IP 5 0 Stř.P 1 0 33 1
1963/64 Serie A 2 0 IP 0 0 - 0 0 33 0
Celkově 423 15 - 21 0 - 4 0 448 15

Hráčské úspěchyEditovat

KlubovéEditovat

ReprezentačníEditovat

Trenérská kariéraEditovat

Po skončení fotbalové kariéry v roce 1964 se stal trenérem mládeže v Turíně. Tady působil tři roky. Pak jej v lednu roku 1969 angažoval klub ze třetí ligy Prato. Vydržel zde do konce sezony a další smlouvu nepodepsal. Nastoupil do reprezentace do 23 let, tu vedl do roku 1975, mezi tím byl i asistentem Bernardiniho u národního týmu. V roce 1977 byl prohlášen za hlavního trenéra. Na MS 1978 dovedl tým na 4. místo, když souboji o 3. místo prohrál s Brazílii (1:2).[2] Na dalším turnaji ME 1980 to bylo opět 4. místo když v utkání o 3. místo prohrál s Československem na penalty.[3]

Turnaj MS 1982 nezačal nejlépe. Již před odletem byl tiskem kritizován kvůli nominaci hráčů, například povolání potrestaného Rossiho.[4] Tři zápasy ve skupině skončili remízou. I tak postoupili ze skupiny a v osmifinále je čekali obhájci trofeje Argentina. Porazili ji 2:1. Poté porazili Brazílii i Polsko. Ve finále narazili na Německo. Porazili ji 3:1.[5] Na tomhle turnaji byla Itálie jediná, která porazila držitele tří předchozích titulů, jmenovitě Argentina (vítěz v roce 1978),Německo(1974) a Brazilská fotbalová reprezentace|Brazílii(1970). To se ještě nikdy nikomu nepovedlo.[4]

Po úspěšném turnaji přišel šok, když se nepostoupilo na ME 1984. Poté jako obhájci trofeje skončili na MS 1986 již osmifinále a Enzo se rozhodl odstoupit, přestože měl smlouvu do roku 1990.

V letech 20022005 byl prezidentem technického sektoru federace. Rok po jeho smrti v roce 2011 byla na jeho počest založena stejnojmenná cena "Enzo Bearzot National Award", pro nejlepšího italského trenéra roku. [6]

Trenérská statistikaEditovat

ReprezentačníEditovat

Rok Národní tým Soutěž Umístění Statistika
Zápasy Výhry Remízy Prohry
1976–1977 Itálie Kvalifikace MS 1978 1. místo ve skupině 2 3 2 0 1
1978 MS 1978 4. místo 7 4 1 2
1980–1981 ME 1980 4. místo 4 1 3 0
1980–1981 Mundialito - 2 0 1 1
1980–1981 Kvalifikace MS 1982 2. místo ve skupině 5 8 5 2 1
1982 MS 1982   7 4 3 0
1982–1983 Kvalifikace ME 1984 4. místo ve skupině 8 1 3 4
1986 MS 1986 Osmifinále 4 1 2 1
1977–1986 Přátelské utkání - 45 22 11 12
Celkem za Itálii 88 40 26 22

Trenérské úspěchyEditovat

ReprezentačníEditovat

IndividuálníEditovat

  • Nejlepší trenér Itálie (1982)
  • Uveden do síně slávy italského fotbalu (2011)

VyznamenáníEditovat

  Řád zásluh o Italskou republiku (25. 10. 1982) z podnětu Prezidenta Itálie [7]

  Zlatá palma pro sportovní zásluhy za titul mistra světa ve fotbale 1982 (19. 12. 2017) [8][9]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Enzo Bearzot na italské Wikipedii.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Trenér italské fotbalové reprezentace
Předchůdce:
Fulvio Bernardini
1977–1986
Enzo Bearzot
Nástupce:
Azeglio Vicini