Otevřít hlavní menu

Enric Valor i Vives (22. srpna 1911, Castalla, Alicante13. ledna 2000, Valencie) byl valencijský vypravěč a filolog, který se nejvíce zasloužil o shromáždění a obnovení valencijské lexikografie a který významně propagoval standardizaci katalánštiny v oblasti Valencie.

Enric Valor i Vives
Narození 22. srpna 1911
Castalla
Úmrtí 13. ledna 2000 (ve věku 88 let)
Valencie
Povolání jazykovědec, spisovatel a lexikograf
Témata lingvistika
Ocenění Premi d'Honor de les Lletres Catalanes (1987)
Kříž svatého Jiří (1993)
honorary doctorate of the University of Valencia (1993)
honorary doctor of the University of Alicante (1999)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Pamětní deska ve Valencii

Obsah

ŽivotopisEditovat

Enric Valor se narodil v roce 1911 do bohaté rodiny z městečka Castalla ve valencijském kraji l'Alcoià. Jako devatenáctiletý se v roce 1930 stal novinářem v Alicante, kde psal pro satirické noviny s valencijským názvem El Tio Cuc. Během Druhé Španělské republiky byl aktivním politikem. Usiloval především o autonomní status pro Valencijskou oblast a ustavení Alicante jako „katalánského“ města. V ten čas pracoval také pro několik nacionalistických novin města Valencie: La República de les Lletres, El Camí, El País Valencià. V době Španělské občanské války podporoval Španělskou republiku.

Po válce přerušil své politické aktivity a soustředil se na literaturu. Na začátku 50. let začal publikovat „rondalles“, druh valencijských lidových příběhů, který vycházel v Rondalles valencianes (19501958). Během 60. let navázal na ilegální politické aktivity podporující valenciánský nacionalismus, následkem čehož se stal mezi léty 19661968 politickým vězněm Francova diktátorského režimu. Po návratu z vězení v duchu vlastních slov „žádnou lekci není nutné se naučit“, založil skoro první poválečný časopis ve Valencii; Gorg (katalánský název, doslovně „Vír“). Po skončení Frankovy diktatury mohl Enric Valor svobodně prezentovat své názory a literární práce. Začalo mu být udíleno mnoho důležitých literárních a lingvistických ocenění ze všech katalánsky mluvících zemí. Během 90. let část valencijské společnosti a kulturních skupin prosazovala Valora jako kandidáta na Nobelovu cenu za literaturu, v roce 2000 však náhle zemřel. V současnosti je po něm pojmenováno mnoho ulic, náměstí, škol a sdružení po celé Valencijské autonomní oblasti.

Lingvistické práceEditovat

Jeho první lingvistická práce vydaná v týdeníku El Tio Cuc, vycházejícím v Alicante, byla psána „pošpanělštěnou“ katalánštinou a přes několik výslovnostních omylů jí Valor zahájil praxi začleňování lekcí z katalánského pravopisu a gramatiky do svých prací. Pod vedením Francesca de Borja Molla se podílel se na vytváření Katalánsko-valencijsko-baleárského slovníku (tedy slovníku mezi katalánskými dialekty), který byl zahrnut do Lexikonu jižní valencijštiny. Podobně jako Carles Salvador a Sanchis Guarner byl jedním z hlavních propagátorů standardizace katalánštiny ve Valencijské oblasti, kde se napomohl rozšíření Pompeu Fabrovi gramatiky pracemi jako Curs de la llengua valenciana (Gorg, 1961), Millorem el llenguatge (1971) a Curso medio de gramática catalana referida especialmente al País Valenciano (1973).

V roce 1983 vydal La flexió verbal („Ohebná slovesa“), kde uspořádal široce používaná valencijská slovesa. Jeho práce se stala hlavním zdrojem pro normativní používání sloves a je používána jako základní učební materiál pro valencijské žáky. Kromě toho je potřeba zdůraznit bohatou lexikografii odvozenou z jeho literárních prací, zvláště z jeho rondalles, v nichž shromáždil slovní zásobu a pověsti z mnoha valencijských krajů.

Literární práceEditovat

Jeho nejznámější prací jsou Rondalles valencianes (19501958), sbírka 36 valencijských lidových příběhů podaná jako literární vyprávění. Mezi další díla podobného stylu patří Narracions de la Foia de Castalla (1953) a Meravelles i picardies (19641970). Jeho první román L'ambició d'Aleix začal psát mezi 40. a 50. lety, do vydání v roce 1960 jej však celý předělal. Jeho snad nejvýznamnějším románovým dílem je Cicle de Cassana, tvořené z tří románů Sense la terra promesa (1960), Temps de batuda (1983) a Enllà de l'horitzó (1991). Trilogie Cicle de Cassana se zaměřuje na připomínání kolektivní paměti mezi lety 1916 a 1939, která byla potlačována a držena v tajnosti diktátorským režimem. V roce 1982 publikoval práci La idea de l'emigrant.

Ocenění a poctyEditovat

  • 1983, Cena Sanchise Guarnera (Premi Sanchis Guarner), od rady provincie Valencie.
  • 1985, Valencijská umělecká cena (Premi de les Lletres Valencianes) od rady města Valencie.
  • 1986, Člen Katedry filologie při Institutu katalánských studií (Institut d'Estudis Catalans, IEC).
  • 1987, Katalánská čestná vědecká cena (Premi d'Honor de les Lletres Catalanes) od Òmnium Cultural de Barcelona.
  • 1987, Člen Poradního sboru Meziuniverzitního institutu valencijské filologie (Institut Interuniversitari de Filologia Valenciana).
  • 1993, Čestný doktor Valencijské university.
  • 1993, Kříž svatého Jiřího (Creu de Sant Jordi) od Generalitat de Catalunya.
  • 1996, Miquelet d'Honor od Societat Coral El Micalet ve Valencii.
  • 1997, Premi Cavanilles od Valencijského institutu přírody a turistiky (Institut Valencià d'Excursionisme i Natura).
  • 1998, Čestný doktor Univerzity Baleárských ostrovů.
  • 1999, Čestný doktor Univerzity Jakuba I. (Universitat Jaume I) v Castelló.
  • 1999, Čestný doktor Univerzity v Alicante.
  • 1999, Čestný doktor Polytechnické univerzity ve Valencii (Universitat Politècnica de València).