Emanuel Ubelli ze Siegburgu

Emanuel Jan svobodný pán Ubelli ze Siegburgu (německy Emanuel Johann Freiherr Ubelli von Siegburg), uváděn též jako Ubelly (1722 Koleč8. února 1795 Praha) byl česko-rakouský šlechtic italského původu. Od mládí se uplatňoval v zemské správě Českého království, nakonec zastával funkci zemského místosudího (1779–1782). V roce 1792 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Jeho sídlem byl zámek Koleč.

Emanuel svobodný pán Ubelli ze Siegburgu
Erb rodu Ubelliů
Erb rodu Ubelliů
Místosudí Českého království
Ve funkci:
1779 – 1782
PředchůdceFrantišek Xaver Turba
Nástupceúřad zanikl
Místopísař Českého království
Ve funkci:
1777 – 1779
PředchůdceFrantišek Václav Štěpán z Kronenfelsu
NástupceDonát Josef z Mühlensdorfu

TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán svobodný pán (1792)

Životopis

editovat
 
Zámek Koleč, hlavní sídlo rodu Ubelliů v 18. století

Pocházel ze starého italského rodu Ubelliů usazeného od 17. století v Čechách.[1][2] Narodil se na zámku v Kolči jako starší syn Antonína Mikuláše Ubelliho (1694–1730), matka Marie Josefa (1701–1764) pocházela z rodu Karvinských z Karviné.[3] Emanuel od mládí působil v nižších úřadech zemské správy Českého království, v letech 1759–1764 byl písařem zemských desek,[4][5] poté radou apelačního soudu a přísedícím zemského soudu. V letech 1777–1779 byl místopísařem Českého království a nakonec v letech 1779–1782 českým místosudím.[6] Od narození užíval šlechtický titul rytíře udělený rodině v roce 1703, byl také držitelem českého inkolátu.[7] V roce 1792 byl povýšen do stavu svobodných pánů.[8]

 
Hrobka rodu Ubelli na hřbitově v Kolči

Sídlil na zámku v Kolči, který byl jeho rodinou postaven počátkem 18. století.[9][10] Zemřel v Praze a je pohřben v rodové hrobce, kterou krátce předtím nechal postavit na hřbitově v Kolči.[11][12] V Praze bydlel v domě č. p. 184 v ulici V jirchářích.[13]

Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou byla Marie Anna Matyášová z Glouchova (1729–1754), podruhé se oženil s Josefou Broumovou z Miřetic (1738–1778). Z druhého manželství měl početné potomstvo, deset z dvanácti synů a dcer však zemřelo v dětském věku. Syn Jan Nepomuk Ubelli (1770–1799) byl dědicem panství Koleč, které po jeho smrti přešlo na spřízněnou rodinu Bohušů z Otěšic.

Reference

editovat
  1. Ottův slovník naučný, díl XXVI.; Praha, 1907; s. 2 (heslo Ubelli ze Siegburku)
  2. Dějiny rodu Ubelli von Siegburg in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
  3. Rodokmen Ubelliů ze Siegburgu dostupné online
  4. POKORNÝ, Pavel R.: Pamětní kniha nejvyšších úředníků v Čechách 1563–1774; Paginae historiae; Národní archiv Praha, 2013; s. 163 dostupné online
  5. KOCOURKOVÁ, Eva: Pamětní kniha neboli Erbovník aneb Wappenbuch úředníků zemského soudu jako prostředek sebeprezentace šlechty v raném novověku; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 2014; s. 86–87 (diplomová práce) dostupné online
  6. PALACKÝ, František: Dílo Františka Palackého I. (příprava vydání Jaroslav Charvát); Praha, 1941; s. 403–404 (kapitola Přehled současný nejvyššíchů důstojníků a úředníků) dostupné online
  7. Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1848; Gotha, 1848; s. 368–369 dostupné online
  8. Nobilitační diplom Emanuela Ubelliho na webu Rakouského státního archivu dostupné online
  9. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III. díl Severní Čechy; Praha, 1984; s. 207
  10. Historie obce Koleč na webu kolec.cz dostupné online
  11. Hrobka rodiny Ubellovské in: Soupis památek. Politický okres Slanský; Praha, 1904; s. 91 dostupné online
  12. Dějiny hrobky Ubelliů in: Kolečské noviny; 3/2010 dostupné online
  13. RUTH, František: Kronika královské Prahy a obcí sousedníchdostupné online

Literatura

editovat