Dudley Pound
Sir Dudley Pound (Sir Dudley Alfred Pickman Rogers Pound) (29. srpna 1877, Ventnor, Anglie – 21. října 1943, Londýn, Anglie) byl britský admirál. Jako kapitán se vyznamenal v první světové válce, poté zastával funkce v námořní administraci a v letech 1936–1939 byl již v hodnosti admirála velitelem ve Středomoří. S podlomeným zdravím převzal na začátku druhé světové války funkci prvního námořního lorda a podílel se na plánech zásadních válečných operací (bitva o Atlantik). V roce 1939 dosáhl u Royal Navy nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála.
| Velkoadmirál Sir Dudley Pound | |
|---|---|
 | |
| První námořní lord | |
| Ve funkci: 12. června 1939 – 20. září 1943 | |
| Předchůdce | Sir Roger Backhouse |
| Nástupce | Vikomt Andrew Cunningham |
| Vrchní velitel ve Středozemním moři | |
| Ve funkci: 20. března 1936 – 11. června 1939 | |
| Předchůdce | William Wordsworth Fisher |
| Nástupce | Sir Andrew Cunningham |
| Narození | 29. srpna 1877 Wight |
| Úmrtí | 21. října 1943 (ve věku 66 let) Royal Masonic Hospital |
| Rodiče | Elizabeth Pickman Pound |
| Profese | námořní důstojník |
| Ocenění | velkokříž Řádu lázně Řád vycházejícího slunce Medaile Vítězství Navy Distinguished Service Medal velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska … více na Wikidatech |
| Commons | Dudley Pound |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Narodil se jako syn právníka Alfreda Johna Pounda (1848–1906), po matce Elizabeth byl vnukem amerického loďařského magnáta Richarda Rogerse. Do Royal Navy vstoupil v roce 1891, první roky aktivní služby strávil v Lamanšském průlivu, Východočínském moři a Atlantiku. V hodnosti komandéra působil od roku 1909 na admiralitě a na počátku první světové války byl povýšen na kapitána (1914). Jako velitel válečné lodi HMS Colossus se zúčastnil bitvy u Jutska, spíše ale působil v zázemí jako pobočník prvního námořního lorda, znovu pracoval také na admiralitě. V roce 1919 obdržel Řád lázně, poté byl velitelem bitevního křižníku HMS Repulse. Od roku 1922 byl ředitelem odboru plánování na admiralitě a v letech 1925–1927 náčelníkem štábu středomořského loďstva.
V roce 1926 byl povýšen na kontradmirála, zároveň zastával funkci námořního pobočníka krále Jiřího V. V letech 1926–1929 byl lordem admirality a zástupcem náčelníka námořního štábu. Po poslední aktivní službě na moři v roce 1929 byl povýšen na viceadmirála (1930) a v letech 1931–1936 zastával funkci druhého námořního lorda s kompetencí pro námořní kádry. V roce 1932 byl reprezentantem britského námořnictva u Společnosti národů a v roce 1933 byl jako rytíř Řádu lázně povýšen do šlechtického s nárokem na titul Sir. V roce 1933 zároveň dosáhl hodnosti admirála a v letech 1936–1939 byl vrchním velitelem ve Středozemním moři.
Těsně před začátkem druhé světové války byl jmenován velkoadmirálem (Admiral of the Fleet, 1939) a povolán do funkce prvního námořního lorda (1939–1943), od roku 1941 byl také prvním námořním pobočníkem krále Jiřího V. Jako první námořní lord úzce spolupracoval s premiérem Winstonem Churchillem a naplánoval několik úspěšných akcí (bitva o Atlantik). (Winston Churchill ve svých pamětech označil jejich vztah jako velmi přátelský).[1] V té době byl již ale vážně nemocen (již v roce 1939 se podrobil operaci nádoru na mozku, o níž veřejnost nebyla informována). Později prodělal dvě mrtvice a nakonec v září 1943 na funkci prvního námořního lorda rezignoval. Zemřel o měsíc později a byl mu uspořádán pohřeb ve Westminsterském opatství, jeho popel byl rozptýlen u ostrova Wight, kde se narodil.
Kromě všech tří stupňů Řádu lázně získal i další britská vyznamenání, byl nositelem velkokříže Viktoriina řádu (1937) a Řádu za zásluhy (1943). Za účast v první světové války obdržel ocenění i v zahraničí, byl nositelem francouzského Řádu čestné legie (1919), americké Medaile za vynikajicí službu (1919) a japonského Řádu vycházejícího slunce (1920). Za druhé světové války získal polský Řád znovuzrozeného Polska (1942) a norský Řád svatého Olafa (1942).
S manželkou Betty Whitehead (sňatek 1908) měl tři děti, synové Martin a George Dudley sloužili u Royal Navy.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ CHURCHILL, Winston: Druhá světová válka, I. díl Blížící se bouře; NLN, Praha, 2015; s. 365–366 ISBN 978-80-7422-385-3
Literatura editovat
- HEATHCOTE, Tony: The British Admirals of the Fleet 1734–1995; London, 2002; ISBN 0-850-52-835-6
- HOREJSEK, Jaroslav: Admirál D. P. R. Pound a osudný konvoj. In: Slovanský přehled. 58, č. 2, (1972,) s. 167-176.
- CHURCHILL, Winston: Druhá světová válka, II. díl Jejich nejskvělejší hodina; NLN, Praha, 2015; 618 s. ISBN 978-80-7422-386-0
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dudley Pound na Wikimedia Commons - Admirál Dudley Pound na webu unithistories.comdostupné online
- Admirál Dudley Pound na webu dreadnoughtproject dostupné online
