Druhá anglo-maráthská válka (1802–1805)

konflikt mezi britskou Východoindickou společností a Maráthskou říší z let 1803–1805

Druhá anglo-maráthská válka (1802–1805) byla druhým konfliktem mezi Britskou východoindickou společností a Maráthskou říší.

Druhá anglo-maráthská válka (1803–1805)
{{{alt}}}
Bitva u Assaye
trvání: 1803–1805
Důležité bitvy
* Bitva u Deogaonu (1802)
* Bitva u Surji-Anjangaon (1803)
* Bitva u Ráždghátu (1805)
místo: centrální Indie
výsledek: Britské vítězství. Britové byli podporovaní koalicí Marathové-Holkar
strany
Flag of the British East India Company (1707).svg Britská Východoindická společnost Flag of the Maratha Empire.svg Maráthská říše
velitelé
Flag of the United Kingdom.svg Gerard Lake, 1. vikomt Lake
Flag of the United Kingdom.svg Arthur Wellesley, 1. vévoda Wellington
Flag of the United Kingdom.svg Generálmajor James Stevenson Britská Východoindická společnost
Flag of the Maratha Empire.svg Daulat Rao Sindhia
Flag of the Maratha Empire.svg Raghoji II. Bhonsle
Flag of the Maratha Empire.svg Yashwantrao Holkar
Flag of the Maratha Empire.svg Pierre Cuillier-Perron

síla
Lake a Wellesley vedli:[1]
4 regimenty evropské kavalerie
8 regimentů kavalerie indické
2 regimenty britské pěchoty
17 praporů profesionální indické pěchoty
Dělostřelectvo
silná pěchota
ztráty
Lake, Wellesley a Stevenson: [1] 27 313 mužů bez ztrát maráthských 100 000 mužú

PozadíEditovat

V první anglo-maráthské válce Britové podpořili „uprchlíka“ Peshwu Raghunathrao. Raghunathrao poté vládl dál jako Peshwa spolu se svým synem Bádží Ráo II. Bádží nebyl tak odvážný bojovník jako jeho otec, zato byl skvělý lhář a intrikán. Podařilo se mu znepřátelit si Yashwantraoa Rao Holkara, když nechal zabít jednoho z Holkarových příbuzných.[2]

Impérium Maráthů v té době sestávalo z konfederace pěti hlavních provincií: Peshwa (předseda vlády) v hlavním městě Puné, dynastie Gaekwad v Barodě, dynastie Šinda vládnoucí v Gwalioru, dynastie Holkar vládnoucí v Indauru a Bhonsle v Nágpuru. Maráthská říše se zmítala v neustálých vnitřních rozbrojích. Lord Mornington, generální guvernér Britské Indie, opakovaně nabídl uzavření doplňkové smlouvy Peshwovi i Šindovi ale Nana Fadnavis takové řešení rázně odmítl. V říjnu 1802 byly spojené armády Peshwy Bádží Ráo II. a Šindy poraženy Yashwantrao Holkarem, vládcem Indauru v bitvě u Poony. Bádží uprchl pod britskou ochranu a v prosinci téhož roku uzavřel s Britskou Východoindickou společností v Basseinu smlouvu, která byla počátkem ukončení existence Maráthské říše jako mocnosti. Britská východoindická společnost se poté v roce 1818 stala rozhodující silou v Západní Indii. Smlouva tak byla v podstatě „umíráčkem říše Marátha“.[2]

VálkaEditovat

Tento akt ze strany Peshwy, nominálního vládce říše, zděsil a znechutil ostatní členy konfederace, zejména Šindu vládnoucí v Gwalioru a Bhonsalu v Nágpuru.

Britská strategie byla: Arthur Wellesley zabezpečí Dekánskou plošinu, Gerard Lake obsadí Doab a poté Dillí, Powell vstoupí do Bundelkhandu (stát Uttarpradéši), Murray s Badochem a Harcourt převezmou Bihár. Britové měli k dispozici více než 53 000 mužů, kteří jim pomohli dosáhnout cíle.[2]

V září 1803 Šinda prohrál s Gerardem Lakem u Dillí a s Arthurem Wellesleym u Assaye. Dne 18. října britské síly obsadily pevnost Asirgarh v Madhjapradéši se ztrátou dvou zabitých a pěti zraněných. Posádka pevnosti se vzdala 21. září, poté co Britové pohrozili dělostřelectvem. V listopadu porazil Gerard Lake další síly Šindy u Laswari, následovalo vítězství Wellesleye nad silami Bhonsaleho v Argaonu (nyní Adgaon) dne 29. listopadu 1803.[3] Holkarští vládci Indauru se nakonec také připojili k válce a přinutili Brity uzavřít mír.

DůsledkyEditovat

Dne 17. prosince 1803 podepsal Raghoji II. Bhonsale po bitvě u Argaonu s Brity smlouvu, ve které se vzdal provincie Katak (angl. Cuttack), včetně části Mughalské říše, pobřežní část Urísy, přístavu Balasore a části regionu Medinipur v Západním Bengálsku.

Dne 30. prosince 1803 podepsal Daulat Šinda po bitvě u Assaye a bitvě u Laswa rsmlouvu s Brity[2]. Postoupil Britům Rohtak, Gurgaon, Ganges-Jumna Doab, region Dillí-Agra, části Bundelkhandu, Broach, některé okresy Gudžarát a pevnost Ahmmadnagar.

Britové zahájili vojenské akce proti Yashwantraovi Holkarovi dne 6. dubna 1804. Smlouva z Rádžgiru podepsaná 24. prosince 1805 přinutila Holkara, aby se vzdal regionu Tonk a Bundi v Rádžasthánu a Rájpúru v Čhattísgarhu.[2]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Second Anglo-Maratha War na anglické Wikipedii.

  1. a b Cooper, s. 315–8.
  2. a b c d e NARAVANE, M.S. Battles of the Honorourable East India Company. [s.l.]: A.P.H. Publishing Corporation, 2014. ISBN 9788131300343. S. 65–66. (anglicky) 
  3. WOLPERT, Stanley. A New History of India. 8th. vyd. New York, NY: Oxford UP, 2009. ISBN 978-0-19-533756-3. S. 410–1. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • Bhattacharyya, Sukumar, and Sukumar Bhattacharya. "THE SECOND ANGLO-MARATHA WAR AND MEWAR." Proceedings of the Indian History Congress. Vol. 22. 1959. online
  • CHAURASIAN, R. S. History of the Marathas. New Delhi: Atlantic Publishers and Distributors, 2004. Dostupné online. ISBN 978-81-269-0394-8. (anglicky) 
  • COOPER, Randolf G. S. The Anglo-Maratha Campaigns and the Contest for India: The Struggle for Control of the South Asian Military Economy. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-521-82444-3. (anglicky) 
  • Pemble, John. "Resources and Techniques the Second Maratha War." Historical Journal 19.2 (1976): 375–404. online
  • HENTY, G. A. At the Point of the Bayonet: A Tale of the Mahratta War. London: [s.n.], 1902. Dostupné online. (anglicky)  – historical fiction describing the war

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat