Péšva
Péšva (Peshwa, pejšva)[Poz 1] byl jmenovaný a později dědičný předseda vlády Maráthské říše na indického subkontinentu. Původně péšvové sloužili jako podřízení maráthského krále (čhatrapatího). Později, vlivem klanu rodiny Bhát, se stali de facto vůdci Maráthské konfederace a čhatrapatí se stal jen nominálním vládcem. Během posledních let říše si samotní péšvové změnili své postavení na titulární vůdce a sloužili pod vedením maráthských šlechticů a Britské Východoindické společnosti.
Počátek editovat
Všichni péšvové během vlády čhatrapatíů Šivádžího (19. února 1627 – 3. dubna 1680), Šámbhudžího (14. května 1657 – 11. března 1689) a Rádždáma (14. února 1670 – 3. března 1700) patřili ke komunitě déšasthánských brahmínů.[1] Déšasthánští brahmínové jsou hinduističtí bráhmani pocházející hlavně z indického státu Maháráštra a severní oblasti státu Karnátaka. Prvním péšvou byl Moropant Pingle, kterého čhatrapatí Šivádží, zakladatel Maráthské říšem jmenoval do čela Ašta Pradhánu (rady osmi ministrů). Původními péšvy byli všichni ministři, kteří sloužili králi. Pozdější péšvové zastávali nejvyšší správní úřady a také ovládali Maráthskou konfederaci. V rámci rodiny Bhát, která aptřila k čitpavánským brahmínům, se péšvové stali de facto dědičnými správci Maráthské konfederace. Úřad péšvy byl nejmocnější za vlády Bádží Ráa I. (v letech 1720-1740). Pod správou péšvy a za podpory několika klíčových generálů a diplomatů ovládala Maráthská říše velké oblasti Indie. Následně vyhlásila říše autonomii a později bylo mnoho provincií kontrolováno a spravováno maráthskými šlechtici.
Rodina Bhát editovat
V roce 1713 král Šahú (zemřel 1749) jmenoval péšvou Baládží Višvanáta z rodiny Bhátů. Když v roce 1719 král jmenoval péšvou jeho syna s titulem Bádží Ráo I., stala se tato funkce v rodině Bhát dědičnou. Bádží Ráo prokázal svou loajalitu králi ovládnutím feudálních náčelníků, kteří chtěli nezávislost na Maráthské říši. Bádží Ráo vzpoury potlačil a král Šahú z vděčnosti přenechal péšvům a rodině Bhát nezpochybnitelnou kontrolu nad Maráthskou říší.[2]
Poslední péšva editovat
Bádží Ráo a jeho syn, Baládží Bádží Ráo, byli svědky největšího rozkvětu Maráthské říše,[3] ukončený porážkou afghánskou armádou ve třetí bitvě u Pánipátu v roce 1761. Poslední péšva, Bádží Ráo II., byl poražen Britskou Východoindickou společností v bitvě u Khadki, která byla součástí třetí anglo-maráthské války (1817–1818). Území ovládané péšvy (Peshwai) bylo připojeno k provincii Bombaj Britské východoindické společnosti a Bádží Ráo II. jako péšva odešel na odpočinek.
Odkazy editovat
Poznámka editovat
- ↑ Ottův slovník naučný: Péšva, pejšva titul maráthských hlavních ministrů, později dědičný. Péšvové se po roce 1749 stali nejvyššími politickými představiteli Maráthské konfederace.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peshwa na anglické Wikipedii.
- ↑ Vasant S. Kadam. Maratha Confederacy: A Study in Its Origin and Development. [s.l.]: Munshiram Manoharlal Publishers, 1993. Dostupné online. ISBN 9788121505703. S. 49.
- ↑ Encyclopædia Britannica, Micropædia Vol. II, p17
- ↑ Shirgaonkar, Varsha S. "Peshwyanche Vilasi Jeevan" (Luxurious Life of Peshwas). Continental Prakashan, Pune (2012). ISBN 8174210636. In Marathi.
Literatura editovat
- KULKARNI, A.R. Marathas and the Marathas Country: The Marathas. [s.l.]: Books & Books, 1996. Dostupné online. ISBN 9788185016504.
- JOSHI, Pandit Shankar. Chhatrapati Sambhaji, 1657-1689 A.D. [s.l.]: s.chand, 1980. Dostupné online.