Diecéze charlestonská

Charlestonská diecéze (latinsky Dioecesis Carolopolitana) je latinské církevní území neboli diecéze katolické církve ve státě Jižní Karolína ve Spojených státech amerických.[3] V současnosti se diecéze skládá z 96 farností a 21 misií, jejím sídelním městem je Charleston.[4] Od roku 2023 je charlestonským biskupem Jacques Fabre-Jeune.

Diecéze charlestonská
Dioecesis Carolopolitana
Katedrála sv. Jana Křtitele v Charlestonu
Základní informace
Sídlo901 Orange Grove Road, Charleston, SC 29407
USA Spojené státy americké
PatronJan Křtitel (primární)[1]
Finbar z Corku (sekundární)[2]
Katedrálasv. Jana Křtitele v Charlestonu
Zřízena11. července 1820
Církev sui iurislatinská církev
BiskupJacques Fabre-Jeune
Emeritní biskupRobert Eric Guglielmone
Generální vikářGregory Wilson
D. Anthony Droze
Církevní provincieAtlanta
Církevní oblastXIV. viz USCCB
Statistické údaje
Počet farností94
Rozloha80 430 km²
Počet obyvatel4 832 482 (rok 2016)
z toho katolíků196 245 (4 %)
Další informace
Zeměpisné souřadnice
WebOficiální web
{{{název}}} na mapě
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Diecéze Charleston je sedmou nejstarší katolickou diecézí ve Spojených státech. Je sufragánní diecézí arcidiecéze Atlanta.[5]

Historie

editovat

1700 až 1820

editovat

Před vypuknutím americké války za nezávislost a během ní spadali katolíci ve všech britských koloniích v Americe pod jurisdikci Apoštolského vikariátu pro londýnskou oblast v Anglii. V roce 1716 však koloniální shromáždění v provincii Jižní Karolína zakázalo katolíkům vstup do kolonie z obavy, že by se mohli spiknout se španělským impériem. Několik francouzských katolických uprchlíků přišlo v roce 1756 poté, co je Britové vyhnali z bývalé francouzské kolonie Akádie.[6] Po přijetí americké ústavy v roce 1789 po americké revoluci byla katolíkům zaručena svoboda vyznání v celém novém státě.

Papež Pius VI. zřídil v roce 1784 apoštolskou prefekturu Spojených států, která zahrnovala celé území USA. O pět let později tuto prefekturu přeměnil na Baltimorskou diecézi.[7]

1820 až 1843

editovat
 
Biskup England

Charlestonskou diecézi ustanovil papež Pius VII. 11. července 1820. Z tehdejší baltimorské arcidiecéze[3] vyňal státy Georgie, Severní Karolína a Jižní Karolína a vytvořil novou diecézi. Pius VII. určil Charleston jako sufragánní diecézi Baltimoru a jejím prvním biskupem jmenoval Johna Englanda z diecéze Cork v Irsku.

Brzy po svém příjezdu do Charlestonu začal cestovat po své velké diecézi a setkávat se se svými farníky. Jezdil všude, kde slyšel, že jsou katolíci. Jakmile tyto skupiny našel, věnoval se jejich potřebám, jmenoval učitele katechismu a povzbuzoval je ke stavbě kostelů. Během těchto pastoračních návštěv England kázal v sálech, soudních budovách a státních domech. Kázal dokonce i v protestantských kaplích a kostelech na pozvání jejich pastorů. Během prvních let svého působení v diecézi cestoval England do Savannah a Augusty v Georgii a do Columbie v Jižní Karolíně. Hovořil s Afroameričany, Čerokíi, katolíky, kteří uzavřeli manželství s nekatolíky, a s nepraktikujícími katolíky.[8]

V roce 1824 začala diecéze stavět kostel sv. Petra v Columbii. Výstavba železnice v oblasti Midlands v Jižní Karolíně vedla k přílivu irských katolických rodin, což Anglii přimělo k tomu, aby do této oblasti v roce 1821 přidělila kněze.[9]

V Charlestonu kázal každou neděli nejméně dvakrát a při zvláštních příležitostech přednášel. Protože v diecézi byl nedostatek kněží, založil England v roce 1832 Filozofickou a klasickou kolej a seminář v Charlestonu. Jeho plánem bylo podporovat seminář z příjmů z koleje. Na koleji vyučoval klasické předměty a teologii. V době největšího rozmachu měla kolej 130 studentů. Kolej však vyvolala poplach mezi některými protestantskými duchovními v Charlestonu, kteří varovali veřejnost před tzv. papežskými spiknutími. Tyto útoky nakonec snížily počet studentů koleje na 30.[10] Seminář absolvovalo mnoho významných laiků a kněží. Podle slov kancléře Kenta „biskup England oživil klasickou vzdělanost v Jižní Karolíně“. V roce 1832 England odhadoval počet katolíků v diecézi na přibližně 11 000, z toho 7 500 v Jižní Karolíně, 3 000 v Georgii a 500 v Severní Karolíně.[10]

England sloužil v katedrále každou neděli ranní mši pro Afroameričany a kázal jim při mši a při nešporách. Obvykle měl dvě odpolední kázání; pokud nemohl pronést obě kázání, zrušil kázání pro bohaté a ponechal si to pro chudé. Během epidemií cholery a žluté zimnice v Charlestonu se England připojil ke svým kněžím a řádovým sestrám v péči o nemocné.

V roce 1834 získala Anglie malou skupinu uršulinek z kláštera v irském Corku, aby přišly do diecéze vyučovat a sloužit. V této době někteří majitelé otroků pozvali Englanda na své plantáže, aby sloužil bohoslužby pro jejich otroky.[10] V roce 1835 napadl protikatolický dav, vyprovokovaný Americkou společností proti otroctví (American Anti-Slavery Society), charlestonskou poštu. Následujícího dne se dav vydal na Englandovu školu pro „barevné děti“. Dav však zastavila skupina irských dobrovolníků vedená Englandem, kteří školu hlídali. Přesto byl brzy poté, když byly v Charlestonu uzavřeny všechny školy pro „svobodné černochy“, England nucen zavřít i tu svou.[11] Mohl však pokračovat ve školách pro rasově smíšené studenty. England zemřel v roce 1842.

1843 až 1950

editovat

Papež Řehoř XVI. v roce 1843 jmenoval monsignora Ignáce Reynoldse z baltimorské arcidiecéze, aby nahradil Englanda na postu biskupa v Charlestonu. Během svého působení Reynolds přinesl do diecézní správy stabilitu. Prováděl vizitace celé diecéze, která v roce 1846 zahrnovala přibližně 12 000 katolíků. Reynolds smazal diecézní dluh ve výši 14 000 dolarů, který mu zanechal England. V roce 1850 papež Pius IX. zřídil diecézi Savannah a vyňal Georgii a Floridu z diecéze Charleston.[3] V roce 1854 Reynolds vysvětil katedrálu svatého Jana a svatého Finbara v Charlestonu. Reynolds zemřel v roce 1855.

V roce 1855 jmenoval Pius IX. novým charlestonským biskupem monsignora Patricka Lynche. Požár v prosinci 1861 zničil katedrálu svatého Jana a svatého Finbara, biskupskou rezidenci a diecézní knihovnu. Dělostřelecké bombardování Charlestonu armádou Unie po dobu téměř dvou let během americké občanské války navíc uzavřelo většinu kostelů a ochudilo jejich farnosti.[12]

Vypálení Columbie armádou Unie v roce 1865 zničilo kolej Panny Marie, domov sester a uršulínský klášter. Na konci války v roce 1865 přesáhl diecézní dluh 200 000 dolarů. Lynch začal po celé zemi shánět dary na pokrytí okamžitých potřeb své diecéze a na splacení jejího dluhu.[12] V roce 1868 Pius IX. zřídil apoštolský vikariát Severní Karolíny, čímž stát Severní Karolína vyňal z charlestonské diecéze.[3] Charlestonskou diecézi nyní tvořila Jižní Karolína. Lynch zemřel v roce 1882.

Papež Lev XIII. jmenoval v roce 1883 monsignora Henryho P. Northropa, který tehdy působil jako apoštolský vikář Severní Karolíny, také biskupem v Charlotte. Northrop se v roce 1888 vzdal funkce apoštolského vikáře a sloužil pouze v Charlestonu. Když Northrop v roce 1916 zemřel, papež Benedikt XV. jmenoval novým charlestonským biskupem monsignora Williama Russella. Po Russellově smrti v roce 1927 jmenoval papež Pius XI. jeho nástupcem reverenda Emmeta M. Walshe z diecéze Savannah. Během svého 22letého působení v Charlestonu Walsh postavil 25 nových kostelů, čtyři nové nemocnice a dva prázdninové tábory pro mládež.[13][14]

1950 až 1989

editovat

Poté, co papež Pius XII. v roce 1949 jmenoval Walshe biskupem koadjutorem pro diecézi Youngstown, jmenoval v roce 1950 jeho nástupcem v Charlestonu Johna Russella z baltimorské arcidiecéze. V roce 1958 Pius XII. jmenoval Russella biskupem v Richmondu a novým biskupem v Charlestonu jmenoval monsignora Paula Hallinana.

Hallinan, uznávaný jako jeden z „předních zastánců sociálního a náboženského liberalismu“ na Jihu,[15] proslul svou osobní angažovaností v hnutí za občanská práva a ve věci rasové rovnosti.[16] V roce 1961 vydal pastýřský list, v němž uvedl: „S rostoucím rasovým napětím musí církev jasně promluvit. Ve spravedlnosti vůči našemu lidu nemůžeme přenechat vedení extremistům, jejichž jediným krédem je strach a nenávist.“[17] Hallinan však z obavy o bezpečnost afroamerických studentů odkládal plnou rasovou integraci v katolických institucích v diecézi.

„Katolíci tvoří 1,3 % obyvatel našeho státu. Pokud to nedokáže provést plná federální moc, je bláhové si myslet, že to dokážeme my. Riskoval bych to z vysokých morálních zásad, ale bylo by to prázdné vítězství, kdyby to rozvrátilo náš školský systém nebo poškodilo naše děti.“[18]

V roce 1962 papež Jan XXIII. povýšil diecézi Atlanta na arcidiecézi Atlanta. Diecéze Charleston se stala sufragánní diecézí nové arcidiecéze.[3] Papež zároveň jmenoval Hallinana prvním arcibiskupem Atlanty a v Charlestonu ho nahradil monsignorem Francisem Rehem z newyorské arcidiecéze. Papež Pavel VI. jmenoval Reha v roce 1964 rektorem Papežské severoamerické koleje v Římě. Na místo Reha papež jmenoval pomocného biskupa Ernesta Unterkoeflera z richmondské diecéze.

Unterkoefler byl aktivním účastníkem amerického hnutí za občanská práva, spolupracoval s Dr. Martinem Lutherem Kingem Jr. a ukončil rasovou segregaci ve všech katolických institucích v diecézi.[19] Unterkoefler byl také významným zastáncem obnovení stálého diakonátu ve Spojených státech a v roce 1971 vysvětil Josepha Kempera na prvního stálého diakona ve Spojených státech.[19]

1989 až současnost

editovat

V roce 1989 papež Jan Pavel II. jmenoval Davida B. Thompsona z filadelfské arcidiecéze, aby Unterkoeflerovi pomáhal jako biskup koadjutor. Po 26 letech služby biskupa v Charlestonu Unterkoefler v roce 1990 rezignoval a Thompson ho automaticky nahradil. Thompson odešel do důchodu jako biskup v roce 1999; Jan Pavel II. ho nahradil reverendem Robertem Bakerem z diecéze Svatého Augustina. Během svého působení ve funkci biskupa Baker vysvětil nové kostely a rozšířil stávající kostely, školy a farní zařízení. V roce 2007 byl Baker papežem Benediktem XVI. jmenován biskupem birminghamské diecéze.

V roce 2009 Benedikt XVI. jmenoval novým biskupem v Charlestonu Roberta Guglielmoneho z diecéze Rockville Centre. Ten v roce 2020 odešel do důchodu a papež František ho nahradil Jacquesem Fabre-Jeunem z brooklynské diecéze. Fabre-Jeune je současným charlestonským biskupem a prvním Afroameričanem na tomto postu. V roce 2021 se diecéze připojila k dalším katolickým institucím a zažalovala stát Jižní Karolína u federálního soudu. Předmětem sporu bylo ustanovení jihokarolínské ústavy zakazující využívání veřejných prostředků pro soukromé školy. Toto ustanovení bránilo diecézi získat granty z federálního zákona CARES na rok 2020.[20]

Guglielmone v prosinci 2020 stanovil nové omezení používání tradiční latinské mše v diecézi v souladu s motu proprio Traditionis custodes (Strážci tradice), které vydal papež František. Tato omezení zahrnují sloužení mše při biřmování a udílení pomazání nemocných.[21]

Katedrály

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roman Catholic Diocese of Charleston na anglické Wikipedii.

  1. About [online]. charlestondiocese.org [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. CONSALVI, Ercole. Papal Bull for the Establishment of the Diocese [online]. charlestondiocese.org, 1842-04-11 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e CHENEY, David M. Diocese of Charleston [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2024-02-14 [cit. 2024-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Diocese of Charleston Parish Directory [online]. Roman Catholic Diocese of Charleston, rev. 2021-11-04 [cit. 2024-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Province of Atlanta [online]. archatl.com, 1962-02-21, rev. 2011-11-03 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Catholics [online]. South Carolina Encyclopedia, rev. 2023-04-11 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Our History [online]. Archdiocese of Baltimore, 2008-07-24, rev. 2009-03-30 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. SMITH, Pamela. A History of the Diocese of Charleston: State of Grace. [s.l.]: Arcadia Publishing, 2020-06-01. Dostupné online. ISBN 978-1-4396-7021-7. (anglicky) 
  9. History Saint Peter's [online]. visitstpeters.org, rev. 2023-04-11 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c CLARKE, Richard Henry. Lives of the Deceased Bishops of the Catholic Church in the United States. Svazek 1. [s.l.]: P. O'Shea, 1872. Dostupné online. Kapitola Right Rev. John England, D.D., s. 273. (anglicky)  Tento článek obsahuje text z tohoto zdroje, který je ve volným dílem.
  11. KELLY, Joseph. Charleston's Bishop John England and American Slavery. New Hibernia Review. 2001, roč. 5, čís. 4, s. 48-56. (anglicky) 
  12. a b DUFFY, Patrick Laurence. Charleston. In: The Catholic Encyclopedia. New York: Robert Appleton Company, 1908. Dostupné online. Svazek 3. (anglicky) Public Domain. Tento článek obsahuje text z tohoto zdroje, který je volným dílem.
  13. MAYS, Deirdre C. The bishops of the Diocese of Charleston [online]. The New Catholic Miscellany, rev. 2008-12-02 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. MOTES, Michael. The Bishops From Georgia [online]. The Georgia Bulletin, 1978-03-30 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Milestones [online]. TIME Magazine, 1968-04-05, rev. 2008-04-07 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Most Reverend Paul J. Hallinan [online]. Roman Catholic Archdiocese of Atlanta, 2009-12-27, rev. 2015-03-31 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Archbishop Hallinan Dies at 56 [online]. The Georgia Bulletin, 1968-03-29, rev. 2012-02-19 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Education: Spirit v. Reality [online]. TIME Magazine, 1961-03-03, rev. 2007-09-30 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. a b ROBERTS, Lori D. CATHOLIC BISHOP UNTERKOEFLER DIES [online]. The State, 1993-01-05 [cit. 2024-07-17]. (německy) 
  20. Staff, Live 5 Web. Catholic Diocese of Charleston files lawsuit against the state [online]. live5news.com, 2021-04-15, rev. 2023-02-21 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. YODER, Katie. Bishop of Charleston prohibits confirmation, anointing of the sick in ‘Tridentine Form’ [online]. Catholic News Agency, 2021-11-22, rev. 2024-07-12 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat