Dekomunizace Ukrajiny

Dekomunizace Ukrajiny (ukrajinsky Декомунізація в Україні) započala částečně již po rozpadu Sovětského svazu a získání nezávislosti v roce 1991, kdy převážně města ze západní části Ukrajiny se zbavovala pomníků či názvu ulic po komunistických vůdcích. Tlak na vypořádání se s komunistickou minulostí zesílil při Euromajdanu, když odpůrci tehdejšího prezidenta Janukovyče při demonstraci povalili sochu Lenina v centru Kyjeva. Ovšem paradoxně nacionalisté likvidují i sochy významných osobností carského Ruska, kteří se podíleli na výstavbě většiny měst současné Ukrajiny a jejím kulturním rozvoji, včetně Kyjeva který byl do současné podoby z většiny postaven petrohradskými architekty v 18. a 19. století, kdy ho Rusové obnovili po destrukci Mongoly ve 13. století. V roce 2018 bylo rozhodnuto o zničení sochy maršála Surovova, který většinu území současné Ukrajiny vyrval z tureckého područí a díky němuž tu Rusové založili města jako Sevastopol, Oděsa, Simferopol etc.[1]

Dne 9. dubna 2015 ukrajinský parlament schválil čtyři Zákony o dekomunizaci Ukrajiny. V zákonech jsou odsouzeny totalitní praktiky komunistického režimu a zákaz propagace komunismu či komunistických vůdců; zpřístupněny veřejnosti archívy sovětských tajných služeb; uznání příslušníků UPA i jiných bojovníků proti totalitnímu komunistickému režimu za bojovníky za svobodu a nezávislost Ukrajiny.

16. prosince 2015 Okresní správní soud v Kyjevě vyhověl žalobě Ministerstva spravedlnosti Ukrajiny proti Komunistické straně Ukrajiny o zákazu její činnosti z důvodu, že komunisté usilují o násilnou změnu ústavního pořádku státu, propagují válku a násilí, podněcuji etnické spory a útočí na lidská práva a svobody. Za účasti nejvyššího představitele pro lidská práva Parlamentu Ukrajiny byl Komunistické straně Ukrajiny vydán soudní zákaz činnosti na území státu.

Vývoj dekomunizaceEditovat

Proces dekomunizace ve společenském životě rozpočal z dekomunizace ve sféře vzdělávání a výchovy. Ze školských osnov byly vyjmuty předměty, jenž oslavovaly komunistickou ideologii, historii Komunistické strany atd. Ve státních podnicích a ve vojenských základnách byly zrušeny tzn. "Leninské pokoje" (místnosti, s komunistickou literaturou, památníky Lenina a dalšími komunistickými symboly, jenž byly určeny ke komunistické výchově pracovníků a vojáků), dále byly demontovány sochy Lenina a dalších představitelů komunistů.

Jedním z prvních památníků komunistického režimu zbořeného na Ukrajině byl památník Velké říjnové socialistické revoluce v Kyjevě. Demolice se konala v souladu s rozhodnutím Kyjevské radnice v září 1991.

Během Revoluce důstojnosti 8. prosince 2013 v Kyjevě byl stržen památník Lenina. Toto způsobilo řetězovou reakci – začal tzn. Leninopád, při němž lidé z celé země masově bořili památníky Lenina, sovětských představitelů a s komunistickou symbolikou.

Dne 17. března 2016 byla v Záporoží odstraněna největší na Ukrajině socha komunistického vůdce Lenina. Práce na demontáži pomníku trvaly více než 24 hodin, jelikož stavební dokumentace k soše se nachází v Moskvě.

Dne 15. prosince 2016 byl v Kyjevě v rámci probíhající dekomunizace přejmenován bulvár Ivana Lepseho (sovětský komunistický revolucionář), na čest prvního českého prezidenta Václava Havla. Přejmenování asi 5 km dlouhé ulice na bulvár Václava Havla podpořili i občané v petici, jejímž autorem je Zorjan Kis. Slavnostní události, na níž byla odhalena pamětní deska s podobiznou Václava Havla, se zúčastnili i český ministr kultury Daniel Herman, poslanci ukrajinského parlamentu, kyjevští zastupitelé či předseda ukrajinského Ústavu paměti národa Volodymyr Vjatrovyč.[2][3]

OdůvodněníEditovat

Historik Volodymyr Vjatrovyč, předseda ukrajinského Ústavu paměti národa (ukrajinsky Український інститут національної пам'яті) se domnívá, že chybějící politika dekomunizace v Ukrajině po vyhlášení nezávislosti na SSSR byla jednou z příčin, které dovedly Janukovyče k moci ve spolupráci s komunisty. Uctívači sovětských hodnot (a ne etničtí Rusové či ruskojazyční Ukrajinci, o čemž hovoří ruská propaganda) jsou v současné době hlavní rezervou teroristických skupin tzn. DLR a LLR. Proto je dnešní otázka dekomunizace Ukrajiny ne jen společenským úkolem, ale jedná se i o bezpečnost státu.

Výsledky dekomunizaceEditovat

Ukrajinský Ústav paměti národa 27. prosince 2016 zveřejnil zprávu, v níž uvádí výsledky probíhající dekomunizace země za rok 2016. V průběhu roku 2016 bylo přejmenováno 25 okresů, 51493 ulic, 987 měst a obcí, které nesly název propagující komunismus či komunistické vůdce. Dále bylo odstraněno 1320 památníků V. I. Lenina a dalších 1069 soch komunistických vůdců či soch s komunistickou symbolikou.[4][5]

Poslední památník V. I. Lenina na území Ukrajiny pod správou ukrajinské vlády byl odstraněn 9. října 2016 ve městě Novhorod-Siverskyj. Na částech Luhanské a Doněcké oblasti pod nadvládou separatistů dekomunizace neprobíhá. Na Krymu, který anektovalo Rusko, je situace obdobná a okupační ruská vláda zde dokonce v roce 2015 postavila novou sochu sovětského diktátora Stalina.[6]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Kiev authorities decide to demolish the Alexander Suvorov monument. russkiymir.ru [online]. [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. 
  2. V Kyjevě slavnostně otevřeli bulvár Václava Havla; ceskatelevize.cz, 15-12-2016
  3. Kyjevem zřejmě povede třída Václava Havla, hlasování narušili trollové. iDNES.cz [online]. 2016-07-13 [cit. 2016-12-26]. Dostupné online. 
  4. Více než 50 tisíc ulic bylo přejmenováno během roku 2016; memory.gov.ua [ukrajinsky], 27-12-2016
  5. Na Ukrajině v rámci dekomunizace přejmenováno 51 tisíc ulic a asi 1000 měst a obcí; bbc.com [ukrajinsky], 27-12-2016
  6. Na Krymu odhalili sochy Stalina, Roosevelta a Churchilla; novinky.cz, 5-2-2015

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat