Otevřít hlavní menu

Dřín lékařský (Cornus officinalis) je opadavý keř podobný našemu domácímu dřínu obecnému. Je využíván v čínské medicíně a vzácně pěstován i v ČR.

Jak číst taxoboxDřín lékařský
alternativní popis obrázku chybí
Kvetoucí dřín lékařský
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád dřínotvaré (Cornales)
Čeleď dřínovité (Cornaceae)
Rod dřín (Cornus)
Binomické jméno
Cornus officinalis
Siebold & Zucc., 1839
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

PopisEditovat

Dřín lékařský je opadavý keř nebo strom dorůstající výšky 4 až 10 metrů. Kůra je šedohnědá, ve stáří šupinovitě odlupčivá. Listy jsou vstřícné, 5 až 12 cm dlouhé, na líci zelené, na rubu světlejší a řídce pýřité krátkými přitisklými chlupy. Čepel listů je vejčitá až eliptická, se 6 až 7 páry postranních žilek. V paždí žilek jsou nápadné chomáčky dlouhých žlutavých chlupů. Na podzim se listy zbarvují do červenohnědých odstínů. Květy jsou drobné, žluté, vyrůstají v paždí listů ve vrcholičnatém květenství připomínajícím okolík a podepřeném listeny. V našich podmínkách kvete v březnu až dubnu, asi o 1 až 2 týdny dříve než náš domácí dřín obecný a před rozpukem listů. Plodem je podlouhlá červená až 2 cm dlouhá peckovice.[1][2]

Druh je přirozeně rozšířen v Číně, Japonsku a Koreji. Roste v lesích, na lesních okrajích a horských svazích v nadmořské výšce 400 až 2100 m.[1]

Od našeho dřínu obecného lze dřín lékařský odlišit podle nápadných chomáčků žlutavých chlupů v paždí listových žilek, v předjaří pak podle dlouhých květních stopek, které jsou asi 2x delší než podpůrné listeny.[2]

Obsahové látkyEditovat

Plody obsahují různé organické kyseliny (jablečnou, vinnou, gallovou aj.), iridoidy (loganin, morronisid, verbenalin), dále hořčinu kornin, tanin a pryskyřici. Uváděn je i quinolglykosid.[3]

VyužitíEditovat

Plody jsou předepisovány v čínské medicíně jako tonikum při závratích, hučení v uších, impotenci, předčasném výronu semene, pomočování, chorobném pocení a ochablosti v bedrech a kolenou.[1][3] V Číně, Japonsku i Koreji je k lékařských účelům i pěstován.[3]

V České republice je velmi zřídka pěstován jako sbírková dřevina, uváděn je např. z japonské zahrady v Pražské botanické zahradě v Tróji.[4] Existují i okrasné kultivary, z nichž asi nejrozšířenější je japonský 'Kintoki', vysoký bohatě kvetoucí keř s jasně sírově žlutými květy a lesklou tmavohnědou odlupující se kůrou.[5]

ReferenceEditovat

  1. a b c Flora of China: Cornus officinalis [online]. Dostupné online. 
  2. a b KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  3. a b c VALÍČEK, Pavel et al. Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny. Hradec Králové: Svítání, 1998. ISBN 80-86198-01-4. 
  4. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  5. Dendrologie online: Cornus officinalis [online]. Dostupné online.