Otevřít hlavní menu

Dědičná štola v Oslavanech (také Ebrštola) se nachází na úpatí svahu na levém břehu řeky Oslavy v Oslavanech v lokalitě Zaklášteří. Slouží k odvádění důlních vod z Rosicko-oslavanského revíru.[1]

Dědičná štola v Oslavanech
Portál ústí Dědičné štoly v Zaklášteří
Portál ústí Dědičné štoly v Zaklášteří
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

HistorieEditovat

V lokalitě Zaklášteří byla provozována hornická činnost už v roce 1763, kdy starobrněnská abatyše Antonie de Ulrici nechala razit (nebo snad obnovit) štolu Antonie naproti klášterní zahradě na Zaklášteří. V roce 1785 získal propůjční list na těžbu černého uhlí báňský úředník Johan Baptista Müller (1752–1806) z Tyrol, který v Zaklášteří započal s ražbou štol. Mezi nejvýznamnější patřily štoly Jan (nejdelší Müllerova štola), Antonie, Mariahilfe a další. V roce 1851 obnovili těžaři Müller, Klein a Baumgarten ražbu ve staré Dědičné štole (Marienthal) a vedli ražbu severním směrem na Zbýšov. Štola se napojila na jámu Charlotta, postupovala pod údolím potoka Balinky, dále prostorem Havírna k jámě Anna a až do jámy Simson. S důlními díly revíru byla napojena do hloubky 130 m přes hlavní chodby v I. sloji. Štola odvodňovala celou jižní část revíru, tuto funkci měla po celou dobu těžby uhlí v revíru a po roce 1992 zajišťuje odvodnění celého Rosicko-oslavanského revíru. Do roku 1879 dosáhla délky 3080 m.[2]

Štola byla ražena ručně v šesti odlišných profilech s mírným stoupáním. Výztuž štoly je nepravidelná, střídají se úseky bez výztuže s cihelnou vyzdívkou a úseky, kde byl profil díla zajištěn betonovou výztuží. Světlý profil důlního díla je od 2,0 do 4,0 m². Ve středu je kolej na pražcích, které nejsou vždy ukotveny do počvy.[3][4] V roce 1908 sloužila štola jako skladiště dynamitu a v roce 1940 asi ve vzdálenosti 200 m od ústí štoly byl zřízen německými vojáky protiletecký kryt (do roku 1970 byl udržován jako kryt civilní obrany). Ústí štoly zdobí klasicistní kamenný portál.[1]

V období od roku 1924 až do 30. let byl prováděn průzkum a dobývaní zbytkových zásob I. sloje ve stařinách nad 2. patrem (249 m) až do prostoru jámy Charlotta a výdušného komína na Dubině. Pro vytěžené uhlí byla postavena podél řeky Oslavy úzkorozchodná trať na třídírnu a uhelné prádlo. Uhlí bylo dopravováno koňmi a později důlními lokomotivami Deutz Dědičnou štolou na povrch a dále po úzkorozchodné trati. Stejným způsobem byl dopravován potřebný materiál do štoly. V letech 1969–1972 byl obnoven průzkum a opětovné dobývání zbytkových zásob I. sloje ve stařinách nad 2. patrem (249 m). Dědičná štola a jáma Charlotta sloužila pro dopravu materiálu a fárání mužstva. Narubané uhlí bylo dopravováno přes 2. patro v hloubce 249 m k jámě Kukla. Při průzkumných a dobývacích pracích bylo objeveno mnoho cenného materiálu a nářadí z doby prvotního dobývání. Některé nalezené artefakty z prvotního dobývání v této oblasti jsou v muzeu hornictví a energetiky Rosicko-Oslavanska na zámku v Oslavanech.[5]

Důlní vodyEditovat

Hlavním úkolem Dědičné štoly bylo odvádění důlních vod z jižní části revíru. Po zahájení útlumu a ukončení těžby černého uhlí v roce 1992 (důl Antonín) je štola využívána k odvádění důlních vod z celého Rosicko-oslavanského revíru. Využívá se situace, že celý revír je hydraulicky propojen svými díly a právě Dědičná štola má schopnost odvádět důlní vody. Ty vytékají v katastrálním území Oslavany (219 m n. m.), jejich průtok je v rozmezí 40–50 l/s. Pro vysoké koncentrace železa ve vytékající důlní vodě byla postavena čisticí stanice důlních vod (ČDV), která byla uvedena do provozu v roce 2001. Důlní vody po vyčištění jsou vpouštěny do řeky Oslavy.[6]

ČDV je dvoupodlažní zděná budova s velínem, dílnou a skladem, střecha je sedlová. ČDV byla modernizována a nově uvedena do zkušebního provozu v roce 2006.[7] Kontrolou a dozorem volně vytékající kontaminované důlní vody a čištěním je pověřena firma Diamo, závod Dolní Rožínka.[8] Dne 11. května 2011 došlo k samovolnému extrémnímu výtoku. V červnu 2011 byla provedena kontrola Dědičné štoly báňskými záchranáři ZBZS o.z. GEAM Dolní Rožínka a dvěma inspektory OBÚ v Brně.[3]

Objem vytékající důlní vody představuje 1 260 000 m³/rok, její pH se pohybuje v rozmezí 6,0–6,6. Jako vedlejší kontaminanty jsou uvedeny Mn = 4,7–10,8 mg/l, Fe = 50–90 mg/l a dusíkaté látky = 31–88 mg/l.[9]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b ZAKLÁŠTEŘÍ [online]. www.mistopis.eu [cit. 2016-04-29]. Dostupné online. 
  2. MATĚJ, Miloš, et al. Kulturní památky rosicko-oslavanské průmyslové aglomerace. Ostrava: NPÚ, ÚOP v Ostravě, 2012. ISBN 978-80-85034-67-7. S. 19, 20, 115. 
  3. a b KŘÍŽ, Petr. Průzkum Dědičné štoly v Oslavanech [online]. www.zachranar.cz, 2011-01-04 [cit. 2016-04-29]. Dostupné online. 
  4. VNUČKOVÁ, Jana. Vztah podzemních a povrchových vod v povodí Balinky s důlními vodami [online]. Brno: 2015 [cit. 2016-04-29]. Dostupné online. 
  5. Nejdůležitější data ve vývoji Dolu Václav Nosek (Kukla) v Oslavanech [online]. www.zdarbuh.cz [cit. 2016-04-26]. Dostupné online. 
  6. Rosické uhelné doly [online]. www.diamo.cz [cit. 2016-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-02. 
  7. 10 let od ukončení těžby [online]. www.rosicko-oslavansko.cz [cit. 2016-04-26]. Dostupné online. 
  8. Zpráva o výsledcích monitoringu a stavu složek životního prostředí o. z. GEAM za rok 2012 [online]. Dolní Rožínka: DIAMO, s.p. odštěpný závod Dolní Rožínka, 2013-03-12 [cit. 2016-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-04. 
  9. SVATOŇOVÁ, Hana; NAVRÁTIL, Vladislav; PLUCKOVÁ, Irena. Zátěže životního prostředí jako dědictví důlní a energetické minulosti postindustriální krajiny Oslavanska [online]. docplayer.cz [cit. 2016-04-29]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat