Wikipedie

Důl Anna (Zbýšov)

zaniklý černouhelný důl ve Zbýšově

Důl Anna ve Zbýšově byl černouhelný hlubinný důl v Rosicko-oslavanském revíru. Založen byl na oslavanském panství Johanem Baptistou Müllerem v roce 1800, zlikvidován byl po roce 1967.

Důl Anna
Prostor bývalého dolu Anna
Prostor bývalého dolu Anna
Účel stavby

těžba černého uhlí

Základní informace
Výstavba1800
Zánik1967
Poloha
AdresaZbýšov, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°8′54,59″ s. š., 16°20′50,09″ v. d.
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Po roce 1785 zahájil prospektorskou činnost na pronajatém území oslavanského panství Johan Baptista Müller (1752–1806) a Benedikt Küttner. Jednu z mnohých mělkých jam v roce 1800 Müller otevřel a mělký důl nazval Anna po své manželce Anně Mülerové[p. 1]. V roce 1806 přešel důl do majetku vdovy Johanna Müllera Anny, která pokračovala v těžbě uhlí. Důl dosáhl hloubky asi 30 m a pro nezvladatelný přítok vod byl opuštěn. V roce 1830 Anna Müllerová[p. 2] důl Anna znovu otevřela a nechala nainstalovat první parní stroj v revíru.[1] Jáma byla prohloubena do hloubky 185 m, byla soudkovitého průřezu a vyztužena cihlovou výztuží.[2] Těžní věž byla dřevěné konstrukce, parní těžní stroj byl bubnový. Od roku 1850 důl Anna využíval větracího systému dolu, větracích štol vyražených k větrné jámě Karoli mezi Annou a Simsonem. V letech 1855–1856 byla postavena u dolu Anna nová kotelna a strojovna. Dne 1. dubna 1969 důl Anna zakoupila rakouská společnost Innebergger Haupt Gesellschaft in Wien a v roce 1881 Rosické báňské společnosti (Rossitzer Bergbaugesellschaft) v Božím Požehnání (dnes Zastávka). V roce 1871 byla postavena nová třídírna. Železniční vlečka byla uvedena do provozu v roce 1873 z dolu Simson (prodloužením o 1 km k dolu Anna).[3][4] V roce 1872 došlo k výbuchu důlních plynů a důl byl uzavřen. Zahynuli dva havíři. Do roku 1886 byl důl Anna v provozu jen částečně.

Znovu otevřen byl v roce 1944. Těženy byly zbytkové uhelné pilíře. Rekonstruována byla těžní věž a strojovna. Instalován byl elektrický těžní stroj z roku 1943 s průměrem bubnů 2 770 mm a šířkou 595 mm, výkon motoru byl 168 kW / 500 V. Rychlost jízdy 3 m/s, klece byly dvouetážové pro jeden vůz na etáži. Vytěžené uhlí bylo ze zásobníku převáženo nákladními auty na třídírnu a prádlo dolu Kukla.[5] Po ukončení druhé světové války byl důl Anna od 1. ledna 1946 do 31. prosince 1949 součástí podniku Rosické a jihomoravské doly, n.p., v Zastávce u Brna. Od 1. ledna 1950 byl součástí podniku Rosické uhelné doly, n.p., v Zastávce u Brna jako pomocný důl Dolu Václav Nosek (dříve Kukla).[6] V roce 1950 byla z rokle pod jámou Anna ražena štola pro dopravu základkového materiálu, který se dopravoval z odvalu dolu Anna. Tato Dopravní štola byla zároveň větrním dílem, v létě sloužila jako výdušná. V zimních měsících byl uváděn do činnosti ventilátor a jáma Anna se stala výdušnou a Dopravní štola vtažným dílem. V roce 1955 byla zahájena těžba III. sloje mezi Dědičnou štolou a 9. patrem. Sloj měla mocnost 80–140 cm, úklon 45°. Denní těžba činila v průměru okolo 40 tun (10 466 t/rok). V roce 1963 bylo dosaženo maxima 57 427 tun za rok. Dne 31. března 1967 vyjel poslední vozík s uhlím a těžba byla ukončena, důl zlikvidován a postupně provedena kompletní asanace.[5]

Výroba koksu editovat

Koksovací pece byly zavedeny u dolu Anna v roce 1859, kdy byly uvedeny do provozu dvě schaumburské koksové pece a další dvě v roce 1869. V roce 1871 byla ostravskými zedníky pod vedením belgických odborníků postavena koksovna. Po dokončení v roce 1872 byla kapacita koksovny 100 koksových pecí typu Gobiet. Měla dva komíny, 201 m dlouhou nakládací rampu, vytlačovací parní stroj o výkonu 8 HP. Nová třídírna měla uhelné prádlo s drtičem o výkonu 400 tun za den (24 hodin).[7] Pro vysoký podíl síry a vysokou popelnatost se tento koks nehodil pro výrobu litiny. V následujících létech se vyráběl koks pro otop. Koksovna byla 1. listopadu 1881 prodána Rosické báňské společnosti v Božím Požehnání (Zastávka). V roce 1906 byla výroba koksu převedena na důl Simson.

Čerpací stanice editovat

S výstavbou nové třídírny na dole Anna byla postavena v roce 1872 nad Neslovickým potokem čerpací stanice v katastru obce Zbýšov. Potrubí, které vedlo na důl Anna, bylo litinové a mělo délku 948 m. Po zrušení úpravny na dole Anna byla voda čerpána na důl Františka, kde sloužila k chlazení kompresorů. Voda byla vedena také na důl Barbora. V šedesátých letech 20. století sloužila k napájení bytů na Barboře. Toto potrubí využívali i zahrádkáři v Anenské osadě, zdroj pitné vody byl ze studně 30 m od čerpací stanice. Prodloužené potrubí napájelo i koupaliště ve Zbýšově. V letech 1964–1967 se na tuto přípojku napojili zbýšovští zahrádkáři. V roce 1967 byl uveden do provozu nový skupinový vodovodní řád. Provoz čerpačky byl zautomatizován a spadal pod důl Václav Nosek (Kukla) kam patřil důl Františka. Ještě v roce 1973 využívali zahrádkáři potrubí čerpací stanice. Po zrušení čerpací stanice si členové zahrádkářské kolonie zakoupili čerpadlo a položili nové potrubí k zahrádkám na Barboře. Objekt budovy číslo popisné 76 (U Mašinky 76) v rámci privatizace získalo město Zbýšov. Místní název čerpací stanice byl Mašinka a později U Ryškových. Čerpací stanice měla byt pro obsluhu. První obsluhou vodního čerpadla byl pan Moric Průša, pak následují Brablencovi, František Ryška, po jeho smrti jeho žena Marie Ryšková a naposled jejich snacha Julie Ryšková.[8]

Údaje o dolu Anna editovat

Název Funkce Založení Hloubka
[m] 		Těžba Likvidace Zdroj
Anna, mělká
Küttner 		mělká kutací 1785
1800 		1785–1828 1828 [9][10]
Anna hlubinná otevřena 1830 1830–1886 1886 [9][10]
Anna otevřena 1944 200,6 1944–1967 1967 [9][10]
Dopravní štola štola, větrní 1818/1950 délka 100 m 1967 [9][10]

Ubytování editovat

 
Anenská osada

V blízkosti dolu Anna vznikla kolonie pro ubytování havířů – Anenská osada.

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Rozená Horner (1760–1832) z města Radstadtu.
  2. ↑ Se svými syny Janem Danielem a později Antonínem.

Reference editovat

  1. ↑ MATĚJ, Miloš, et al. Kulturní památky rosicko-oslavanské průmyslové aglomerace. Ostrava: NPÚ, ÚOP v Ostravě, 2012. ISBN 978-80-85034-67-7. S. 63. 
  2. ↑ www.zdarbuh.cz [online]. www.zdarbuh.cz [cit. 2016-02-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ Historie hornictví v mikroregionu KAHAN [online]. 2008 [cit. 2016-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. ISBN 978-80-254-1847-5. 
  4. ↑ www.oslavany-mesto.cz [online]. www.oslavany-mesto.cz [cit. 2016-02-27]. Kapitola Pokus o vyvrácení několika historických tvrzení, uváděných v souvislosti s železnicí Brno-Zastávka u Brna. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. ↑ a b Důl Anna ve Zbýšově u Brna – nejdůležitější data ve vývoji dolu [online]. www.zdarbuh.cz [cit. 2016-02-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ Poválečná historie Rosických uhelných dolů (část I.) [online]. www.zdarbuh.cz [cit. 2016-02-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ RŮŽA, Miloš; PLCHOVÁ, Jarmila. www.padochov.cz [online]. www.padochov.cz, červen 2015 [cit. 2016-02-27]. Kapitola Samota u Padochova. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-07. 
  8. ↑ PLCHOVÁ, Jarmila. Samota u Padochova - čerpací stanice z roku 1872. Zrcadlo [online]. Občanské sdružení -ALMA, 20120727 [cit. 201602028]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d MATĚJ, Miloš et al... c.d., Registry s.173
  10. ↑ a b c d mapy.geology.cz [online]. mapy.geology.cz [cit. 2016-02-28]. Dostupné online. 

Související články editovat

Literatura editovat

  • Plchová, Jarmila. Rosicko-oslavanský uhelný revír 1760-1999. Oslavany 1999
  • Plchová, Jarmila. Rosicko-oslavanská černouhelnáuhelná pánev v datech. Oslavany 2002

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Důl_Anna_(Zbýšov)&oldid=23802598“