Claude Auchinleck
Sir Claude John Eyre Auchinleck (21. června 1884, Aldershot – 23. března 1981) byl britský maršál činný za druhé světové války. Nebyl považován za příliš úspěšného a schopného velitele. Kritizovány byly zejména jeho schopnosti, pokud jde o výběr nižších velitelů.
| Claude Auchinleck | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 21. června 1884 Aldershot |
| Úmrtí | 23. března 1981 (ve věku 96 let) Marrákeš,  Maroko |
| Choť | Jessie Stewart (od 1921) |
| Rodiče | John Claud Alexander Auchinleck a Mary Eleanor Eyre |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost |  polní maršál |
| Doba služby | 1904–1947 |
| Sloužil |  Spojené království |
| Složka | Britská Indická armáda |
| Bitvy | první světová válka |
| Vyznamenání | velkodůstojník Řádu čestné legie velkokříž Řádu lázně důstojník Řádu britského impéria vrchní komandér Záslužné legie Řád za vynikající službu Válečný kříž 1914–1918 legionář Záslužné legie Řád nepálské hvězdy Řád oblaku a praporu stříbrný kříž řádu Virtuti Militari Medaile Vítězství |
 multimediální obsah na Commons | |
V roce 1904 se stal důstojníkem 62. pandžábského pluku indické armády, a v jejích řadách působil během první světové války, i meziválečného období, naposledy jako velitel 3. indické divize, a ve štábních funkcích. Po vypuknutí druhé světové války byl pověřen velením spojeneckých sil v Norsku, kdy zejména svými nároky na jejich materiální zabezpečení, poprvé vzbudil Churchillovu nelibost, nutno však říci, že spojenecké akce v Norsku jsou zpětně hodnoceny jako předem beznadějné (Spojenci příliš dlouho váhali a pak nebyli schopni nasadit adekvátní síly). V roce 1941 se stal vrchním velitelem britských sil na Blízkém východě, což znamená, že byl zodpovědný za oblast rozprostírající se od britsko-italských hranic v severní Africe po Persii.
Nahradil tak generála sira Archibalda Wavella. Připravoval ofenzívu proti silám osy pod velením Erwina Rommela, a operace Crusader zpočátku uspěla a uvolnil jí obklíčení Tobruku, posléze však byly jeho jednotky zastaveny a oslabeny ve prospěch nově vzniklých bojišť v Barmě a Malajsku, jakož i nedostatkem zásob, Rommel tak mohl v lednu 1942 přejít do ofensivy, zastavené až v únoru na Gazálské linii. Po zahájení další Rommelovy ofensivy v květnu 1942 a porážce 8. armády během série bitev u Gazály, uposlechl Churchillova rozkazu aby hájil Tobrúk, ačkoli tato pevnost na obranu nebyla připravena. Tobrúk padl 21. června. Poté 25. června odvolal dosavadního velitele 8. armády generála Neila Ritchieho a osobně přejal velení, a po porážce u Marsa Matrúh, Rommelův postup zastavil v první bitvě u El Alameinu. Po ní jej Churchill odvolal, protože odkládal útok na Rommelovu Panzerarmee Afrika, neboť neměl dost sil a času na přípravu. Jeho výkon při vedení bitvy u El Alameinu byl dalším z důvodů, neboť ačkoliv uspěl v zastavení Rommelova postupu, jeho jednotky utrpěly značné ztráty při nedbale koordinovaných protiútocích, čímž též znesnadnil svoji případnou ofensivu (např. druhý útok na hřeben Ruweisat během první bitvy u El Alameinu). V letech 1943 – 1947 pak držel post vrchního velitele britských jednotek v Indii.
Jako velitel byl velice nízko hodnocen zejména v Churchillových memoárech i v Montgomeryho pamětech, podle mnohých odborníků šlo však o cílené snižování jeho reputace ve vlastním zájmu obou autorů. Jeho chyby jako vojevůdce spočívaly zejména v neschopnosti vybrat vhodné podřízené (což bylo částečně způsobeno i tím, že strávil delší část života v Indii, neznal dobře schopnosti vyšších důstojníků britské armády) a v neochotě je odvolat, v případě, že se jejich neschopnost projevila. To vedlo například k setrvávání nezkušeného Ritchieho ve velení 8. armády, přičemž on sám se mu snažil přispět radami, a výsledkem byly průtahy a nejasnosti v systému velení.
Vyznamenání editovat
| Stát | Stuha | Název | Datum udělení |
|---|---|---|---|
 Československo
|
|
Československý válečný kříž 1939[1] | 1944 |
 Francie
|
|
Croix de Guerre 1914–1918 s palmou | 1918 |
_-_ribbon_bar.png){kind=small}
|
Croix de Guerre 1939–1945 s palmou | 1949 | |
|
velkodůstojník Řádu čestné legie | ||
 Nepál
|
|
člen I. třídy Řádu nepálské hvězdy[2] | 1945 |
 Norsko
|
|
velkokříž Řádu svatého Olafa[3] | 1948, 19. března |
 Polsko
|
|
stříbrný kříž Řádu Virtuti Militari[4] | 1942, 15. května |
| Spojené království
|
|
rytíř velkokříže Řádu lázně[5] | 1945, 1. ledna |
|
|
společník Řádu lázně[6] | 1934, 3. července | |
|
rytíř velkokomandér Řádu Indické říše[7] | 1940, 20. prosince | |
|
společník Řádu indické hvězdy[8] | 1936, 8. května | |
|
Řád za vynikající službu[9] | 1917, 3. června | |
|
důstojník Řádu britského impéria | 1919, 3. června | |
|
Britská válečná medaile | ||
|
Africká hvězda | ||
_ribbon.png){kind=small}
|
Válečná medaile 1939–1945 | ||
|
Vítězná medaile | ||
 Spojené státy americké
|
|
Chief Commander Legion of Merit[10] | 1948, 23. července |
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ The London Gazette (Supplement). 20. července 1943, čís. 36103, s. 3319. Dostupné online.
- ↑ PRASAD, Ishwari. The Life and Times of Maharaja Juddha Shumsher Jung Bahadur Rana of Nepal. [s.l.]: APH Publishing 380 s. Dostupné online. ISBN 9788170247562. (anglicky)
- ↑ The London Gazette (Supplement). 16. března 1948, čís. 38240, s. 1919.
- ↑ The London Gazette (Supplement). 12. května 1942, čís. 35559, s. 2113. Dostupné online.
- ↑ The London Gazette (supplement). 29. prosince 1944, čís. 36866, s. 3. Dostupné online.
- ↑ The London Gazette. 3. července 1934, čís. 34066, s. 4222. Dostupné online.
- ↑ The London Gazette (Supplement). 20. prosince 1940, čís. 35019, s. 7109.
- ↑ The London Gazette. 8. května 1936, čís. 34282, s. 2974. Dostupné online.
- ↑ HEATHCOTE, Tony. The British field marshals, 1763-1997 : a biographical dictionary. Barnsley, South Yorkshire: Leo Cooper, 1999. 368 s. Dostupné online. ISBN 0850526965, ISBN 9780850526967. OCLC 52402430 S. 30.
- ↑ The London Gazette (Supplement). 20. července 1948, čís. 38359, s. 4189.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Claude Auchinleck na Wikimedia Commons
