Chrudošiví jsou borolové

Chrudošiví jsou borolové (Mimsy Were The Borogoves) je vědeckofantastická povídka amerických spisovatelů Henryho Kuttnera a jeho manželky C. L. Mooreové, kterou vydali pod pseudonymem Lewis Padgett roku 1943 v pulpovém magazínu Astounding Science-Fiction.[1] Povídka je tradičně řazena mezi deset nejlepších sci-fi povídek do roku 1965 a roku 1970 byla zahrnuta do antologie Síň slávy science-fiction 1929–1964 (The Science Fiction Hall of Fame 1929 – 1964).[2]

Chrudošiví jsou borolové
AutorLewis Padgett, Henry Kuttner a Catherine Lucile Moore
Původní názevMimsy Were the Borogoves
ZeměSpojené státy americké
Jazykamerická angličtina a angličtina
Žánrvědecká fikce
VydavatelAnalog Science Fiction and Fact
Datum vydání1943
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název povídky

editovat

Název povídky pochází z třetího verše první sloky nonsensové básně Žvahlav (Jabberwocky), která je obsažena v knize Lewise Carrolla Za zrcadlem a co tam Alenka našla (Through the Looking Glass and What Alice Found There) z roku 1871. Sloka je zde uvedena v původní, rytmicky lepší,[3] verzi překladu Jaroslava Císaře tak, jak je obsažena v českém vydání povídky v antologii Labyrint.

Je smažno, lepě švihlí tlové
se batoumají v dálnici,
chrudošiví jsou borolové,
na mamné krsy žárnící.[4]

Obsah povídky

editovat

V daleké budoucnosti (po několika miliónech let) provádí vědec Unthahorsten experimenty se strojem času. Za tímto účelem pošle pomocí svého vynálezu do minulosti dvě pouzdra s předměty, které mu jako první padnou do ruky. Shodou okolností jde o výukové hračky jeho syna. První pouzdro pošle do poloviny 20. století a druhé do druhé poloviny 19. století. Ani jedno pouzdro se však nevrátí zpět a Unthahorsten svých pokusů zanechá. Považuje je za neúspěšné a netuší, jaké problémy ve skutečnosti způsobil.

První pouzdro objeví roku 1952 jedenáctiletý chlapec Scott Paradine, který si jej odnese domů. V pouzdře mimo jiné nachází malou průhlednou křišťálovou krychli s pohybujícími se panáčky, kteří poslouchají jeho myšlenky, dále zvláštní hlavolam s barevnými perličkami, které se pohybují na nitích a při dosažení správné polohy zmizí (patrně do čtvrtého rozměru), a také anatomickou panenku, ale s nesprávnými orgány.

Jak si Scott a jeho dvouletá sestra Emma s těmito výukovými hračkami z budoucnosti hrají, mění se jejich myšlení a psychické vlastnosti. Dokážou se dorozumívat pomocí telepatie a pro své výzkumy vymyslí zvláštní písmo připomínající nesrozumitelnou čmáranici. Když jejich rodiče podivné hračky objeví, začínají mít o děti strach. Na radu psychologa Hallowaye jim hračky odeberou. Halloway se obává, že hračky jsou mimozemského původu a dokážou mladou ohebnou mysl ovlivnit tak, že již nemyslí normálním způsobem. I bez hraček však Scott a Emma dokáží pokračovat v prohlubování svých zvláštních znalostí.

Druhé pouzdro nachází v druhé polovině 19. století dívka Alice, která díky tomu recituje svému strýčkovi Karlovi (jde o Charlese Dogsona více známého pod pseudonymem Lewis Carroll) zvláštní báseň, kterou označuje za začátek cesty. Protože je však již příliš stará, hračky její mysl nezmění a dívka cestu nikdy nenajde. Dogson jí slíbí, že báseň použije v jedné ze svých knih.

Když se Scottovi a Emmě dostane do rukou Carrollova kniha Za zrcadlem a co tam Alenka našla, objeví v básni Žvahlav chybějící člen časoprostorové rovnice umožňující cestovat do neeukleidovského prostoru, kde v budoucnosti žijí ony vysoce vyvinuté až nadlidské bytosti, které sem poslaly pouzdro. Před otcovýma očima obě děti zmizí do dimenze jemu nepřístupné.

Filmové adaptace

editovat

Česká vydání

editovat

Reference

editovat
  1. Astounding Science Fiction Magazine 1943 na webu ISFDb
  2. Síň slávy: Nejlepší SF povídky všech dob 1929-1946, Baronet, Praha 2003.
  3. Martin Maniš: Odjinud 8 Archivováno 21. 8. 2007 na Wayback Machine., Softwarové noviny 8/1996
  4. Labyrint, výbor západních vědecko-fantastických povídek, SNKLU, Praha 1963, str. 125.

Externí odkazy

editovat