Christian Thielemann

Christian Thielemann (* 1. dubna 1959 Západní Berlín) je německý dirigent.

Christian Thielemann
Christian Thielemann během zkoušky , 2015
Christian Thielemann během zkoušky , 2015
Základní informace
Narození1. dubna 1959 (62 let)
Berlín
Žánryklasická hudba
Povolánídirigent a šéfdirigent
VydavatelDeutsche Grammophon
OceněníBerlínský medvěd (2014)
Záslužný kříž 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dirigentská dráhaEditovat

Thielemann studoval hru na violu a klavír na Vysoké škole hudební (Hochschule für Musik) ve svém rodném městě a bral soukromé hodiny v hudební skladbě a dirigování. Již ve svých devatenácti letech se stal korepetitorem u Německé opery (Deutsche Oper) v tehdejším Západním Berlíně pod vedením dirigenta Heinricha Hollreisera[1] a byl také asistentem Herberta von Karajana.[2] Následně pracoval pro řadu menších německých divadel včetně Musiktheater im RevierGelsenkirchenu, v Karlsruhe, v Hannoveru, poté jako první kapelník v düsseldorfské Deutsche Oper am Rhein a následně v Norimberku jako šéfdirigent (Generalmusikdirektor, GMD). Do Německé opery v Berlíně se vrátil v roce 1991 a uvedl se řízením Wagnerova díla Lohengrin.[3] V této době rovněž asistoval Danielu Barenboimovi na Hudebních slavnostech v Bayreuthu.

Po americkém debutu v sezóně 1991/92, kdy dirigoval v San Franciscu novou inscenaci Straussovy opery Elektra, byl brzy angažován newyorskou Metropolitní operou. V roce 1997 se stal šéfdirigentem Německá operaBerlíně. V roce 2000 se objevila zpráva, že Thielemann hodlá z Německé opery odejít v roce 2001 z důvodu uměleckých sporů s nastupujícím uměleckým ředitelem Udo Zimmermannem.[4] Thielemann nakonec v souboru zůstal do roku 2004, kdy rezignoval v důsledku sporů týkajících se distribuce finančních prostředků senátem města Berlína mezi Německou operu a Státní operu Pod lipami.[5]

V září 2004 byl Thielemann jmenován šéfdirigentem Mnichovské filharmonie. Toto místo opustil roku 2011 po sporech s vedením orchestru ohledně konečného schválení výběru hostujících dirigentů a programu orchestru,[6][7] a to i přes to, že v Mnichově byl s 800 000 eur ročně nejlépe placeným veřejným zaměstnancem.[8]

Již v říjnu 2009 oznámil drážďanský orchestr Sächsische Staatskapelle jmenování Thielemanna za svého příštího šéfdirigenta s účinností od sezóny 2012/13.[9] V Drážďanech působí Thielemann i v současnosti.

V návaznosti na rozhodnutí Nadace Richarda Wagnera Bayreuth ze září 2008 o jmenování Evy Wagnerové-PasquierovéKathariny Wagnerové jako nástupkyně Wolfganga Wagnera ve vedení bayreuthského festivalu byl Thielemann jmenován hudebním poradcem. Je tedy v zásadě hudebním ředitelem slavností; smlouva byla podepsána roku 2010.[10][11] Thielemann dirigoval v Bayreuthu již více než 100 představení, což je více než kterýkoli dirigent slavností vyjma Felixe Mottla.[7] Působí také na Salcburském festivalu.[12]

Jako host dirigoval Thielemann například v Teatro Comunale di Bologna, v Royal Opera House v Covent Garden v Londýně, v Metropolitní opeřeNew Yorku a ve Vídeňské státní opeře.[3] V roce 2019 dirigoval tradiční novoroční koncert Vídeňských filharmoniků.[13]

Roku 2003 obdržel Thielemann z rukou vládnoucího starosty Berlína Klause Wowereita německý Spolkový záslužný kříž 1. třídy (Bundesverdienstkreuz 1. Klasse).[14] Je považován za nositele rakousko-německé dirigentské tradice ve stopách Wilhelma Furtwänglera a Herberta von Karajana.[15][16]

DiskografieEditovat

pro Major
pro Hänssler
pro Virgin
pro Unitel Classica
pro Opus Arte
  • Richard Wagner: Prsten Nibelungův. Účinkující: Michelle Breedt, Albert Dohmen, Stephen Gould, Hans-Peter König, Linda Watson, Eva-Maria Westbroek, orchestr Bavorského festivalu, nahráno živě v průběhu slavností 2008, vydáno listopad 2009
pro Decca
pro Deutsche Grammophon
pro EMI Classics
  • Richard Wagner a Richard Strauss, árie zpívá René Kollo, orchestr Německé opery v Berlíně, 1992

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Christian Thielemann na anglické Wikipedii a Christian Thielemann na německé Wikipedii.

  1. Obituary for Heinrich Hollreiser. The Times [online]. 2006-08-28 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. WERNECKE, Kläre. Christian Thielemann. Ein Porträt. Berlin: Henschel Verlag, 2003. ISBN 3894874651. (německy) 
  3. a b Christian Thielemann. A Biographical Timeline [online]. Deutsche Grammophon, 2007-02 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. STAUNTON, Denis. Berlin's maestros out of tune in race rown. The Observer [online]. 2000-10-29 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. CONNOLLY, Kate. Berlin opera chief quits in cash row. The Daily Telegraph [online]. 2004-05-18 [cit. 2011-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-04. (anglicky) 
  6. Causa Thielemann. "Intrigantenstadel" – Philharmoniker ausgebuht. Süddeutsche Zeitung [online]. 2009-10-16 [cit. 2011-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-21. (německy) 
  7. a b Christian Thielemann – I was pushed [online]. Intermezzo, 2009-07-26 [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Thielemann trumps Pappano [online]. Intermezzo, 2010-11-23 [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Christian Thielemann Chefdirigent ab 2012 [online]. Dresden: Sächsische Staatskapelle Dresden, 2009-10-09 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (německy) 
  10. Thielemann's Bayreuth reigh begins [online]. Intermezzo, 2010-07-29 [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. BOYES, Roger. Wagner hits a note of peace over Bayreuth. The Times [online]. 2008-09-02 [cit. 2011-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. NOSS, Stephen. The only star here is dead. The Guardian [online]. 2006-07-20 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. New Year's Concert 2019. www.wienerphilharmoniker.at [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  14. Wowereit überreicht Generalmusikdirektor Thielemann Bundesverdienstkreuz [online]. Berlin: Senatzskanzlei, 2003-09-25 [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (německy) 
  15. SERVICE, Tom. Christian Thielemann - the power and the politics. The Guardian [online]. 2009-10-15 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. HEWETT, Ivan. Classical choice. The Times [online]. 2003-03-29 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • WERNECKE, Kläre. Christian Thielemann. Ein Porträt. Berlin: Henschel Verlag, 2003. ISBN 3894874651. (německy) 

Externí odkazyEditovat