Chotěnov-Skláře

část města Mariánské Lázně v okrese Cheb

Chotěnov-Skláře je část města Mariánské Lázně v okrese Cheb, tvořená vesnicemi Chotěnov a Skláře. Nachází se asi 4,5 km na jihovýchod od Mariánských Lázní. Je zde evidováno 55 adres.[3] V roce 2011 zde trvale žilo 82 obyvatel.[4]

Chotěnov-Skláře
Náves v Chotěnově
Náves v Chotěnově
Lokalita
Charaktervesnice
ObecMariánské Lázně
OkresCheb
KrajKarlovarský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel109 (2021)[1]
Katastrální územíChotěnov u Mariánských Lázní (3,71 km²)
PSČ353 01
Počet domů25 (2011)[2]
Chotěnov-Skláře
Chotěnov-Skláře
Další údaje
Kód části obce405523
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chotěnov-Skláře leží v katastrálním území Chotěnov u Mariánských Lázní o rozloze 3,71 km².[5]

Historie editovat

Chotěnov je zmiňován už při údajném založení tepelského kláštera v roce 1193, a to jako hraniční obec tepelského panství.[6] První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1273.[7] Někdy později vznikl v místech dnešních Sklářů na Kosím potoce pod Hamrnickým dvorem železný hamr, pojmenovaný podle svatého Bartoloměje, patrona pístovské farnosti. Vysoká pec skončila svou činnost po roce 1834 a byla zbořena roku 1870. Na Kosím potoce stály ještě dva další hamry, panský hamr svatého Kryštofa a tzv. Vodní hamr, všechny provozy patřily klášteru Teplá. Na potoce byla i řada mlýnů, z nichž mezi nejstarší patří Selský mlýn, zřejmě totožný s Novým mlýnem zmiňovaným již v roce 1463. Po roce 1818 vznikla ve Sklářích továrna na hliněné džbánky na stáčení minerálních vod, která byla v provozu do roku 1834 a zbořena roku 1870. V roce 1880 bylo ve Sklářích 7 trvale obydlených domů, roku 1895 byla postavena klášterní hájenka.[6]

V roce 1927 bylo ve Sklářích zbudováno mezinárodní letiště Skláře. Za války bylo využíváno německou armádou k výcviku pilotů. V padesátých letech byla letecká doprava opět zastavena a informace o využití letiště podléhaly cenzuře, nějakou dobu sloužilo jen zemědělským letounům. V letech 1965–1970 byla odstřelena betonová letištní budova. Po roce 1989 bylo letiště obnoveno a sloužilo zejména lehkým a ultralehkým letounům, parašutismu a plachtaření.[6]

Skláře nikdy nebyly katastrálně ani správně samostatné, vždy patřily pod Chotěnov. Některé ze zdejších četných samot byly v minulosti počítány pod Hamrníky (část Vysoká Pec s hamrnickým číslováním) a Stanoviště (7 domů s chotěnovským číslováním). Po druhé světové válce až do roku 1969 sídlil chotěnovský místní národní výbor ve Sklářích č. p. 21. Usnesením 15. řádné schůze městského národního výboru v Mariánských Lázních z 12. srpna 1969 byla obec Chotěnov-Skláře připojena k Mariánským Lázním, k předání úřadu došlo 6. února 1971.[6]

Obyvatelstvo editovat

Podle sčítání 1930 zde žilo v 34 domech 221 obyvatel. 3 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 217 k německé. Žilo zde 220 římských katolíků a 1 příslušník Církve československé husitské.[8]

Vývoj počtu obyvatel a domů[9]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 126 161 184 196 230 198 221 83 112 121 100 100 96 82
Počet domů 18 24 26 31 31 34 34 26 35 26 22 25 26 25

Pamětihodnosti editovat

  • Usedlost čp. 12

Reference editovat

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-28. 
  4. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 266. 
  5. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu. 
  6. a b c d Skláře, Hamelika, historie Mariánských Lázní a okolí, Ing. Richard Švandrlík
  7. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách : Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek II. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. Dostupné online. S. 39. 
  8. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 182. 
  9. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky - 1869 - 2011 [online]. 2015-12-21 [cit. 2016-04-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat