Cestovní pas
Cestovní pas (nebo krátce jen pas) je cestovní dokument, který pro konkrétního člověka vydává vláda státu, jehož je občanem. Je základním dokumentem, který je potřeba pro vstup a projíždění jinými státy.
Ve stanovených případech (např. pro cestování občana Evropské unie po jejím území a do některých dalších států) postačuje pro překročení hranic průkaz totožnosti (pro občany ČR občanský průkaz).[1]
Historie
editovatPředchůdci pasů byly průvodní (ochranné) listy, u nás též nazývané glejty, které vydával panovník nebo vyšší šlechtic. V Česku je neznámější glejt, který vydal Zikmund Lucemburský Janu Husovi. Tento glejt mu zajišťoval ochranu na cestě do Kostnice (nikoliv po dobu koncilu, kde byl Hus odsouzen). Z těchto listů se pasy postupně vyvinuly.[2]
V Rakouském císařství byly cestovní pasy zavedeny na základě císařského nařízení ze dne 9. února 1857, č. 31 ř. z., o zavedení nového pasového systému. V Rakousko–Uhersku byly ve 2. polovině 19. století cestovní pasy (tehdejší terminologií pocestní pasy) vydávány v zásadě tolerantně. Po opatření kolkem byly dále bezplatné a jejich vydání mohlo být odepřeno pouze osobám nesvéprávným a těm, které zčásti nebo zcela pozbyly občanská práva. Obsahovaly jméno a příjmení cestující osoby, zaměstnání, bydliště, věk, náboženství, cíl cesty, podpis, dobu platnosti a popis cestujícího. Za určitých podmínek mohl být pas vydán dokonce i osobám vyšetřovaným na svobodě pro politické záležitosti.[3]
Císařské nařízení platilo s navazujícími změnami až do roku 1928, kdy bylo novým zákonem zrušeno. První republika stanovila vydávání pasů zákonem o cestovních pasech 55/1928. Tyto pasy již musely mít fotografii cestující osoby (fotografie se do pasů dostaly na přelomu 19. a 20. století). Vydání pasu mohlo být odepřeno z vyjmenovaných důvodů, mezi nimi i „světoběžníkům ze zvyku“.[4] Jak za Rakousko–Uherska, tak za první republiky nemusela mít manželka a děti vlastní pas, postačilo zapsání do pasu manželova (otcova).[4]
Charakteristika
editovatCestovní pasy obsahují fotografii držitele, podpis, datum narození, státní občanství a někdy další znaky identifikující člověka, proto je lze používat jako průkaz totožnosti. Mnoho zemí do pasů zahrnuje i tištěnou strojově čitelnou oblast dokladů usnadňující zpracování.
Biometrický pas, který již užívá většina států na světě, obsahuje také RFID čip (varianta bez čipu se v ČR vydává s dobou platnosti jen 6 měsíců). Pas kromě běžných údajů obsahuje také údaje biometrické, které usnadňují identifikaci předkladatele dokladu jako oprávněného držitele.
Pokud je ke vstupu potřeba vízum, bývá vlepeno do cestovního pasu.[pozn. 1] V jednodušších případech je vízum udělováno přímo při překračování hranic formou otisku razítka.
Pasy byly označeny za velmi slabý článek ve světovém cestovním bezpečnostním systému,[5] protože je snadné je napodobit nebo pozměnit. Málo zemí kontroluje, zda předkládaný pas není na seznamu ztracených nebo zmizelých.
Fotogalerie
editovatAfrika
editovat-
Beninský cestovní pas
-
Čadský cestovní pas
-
Džibutský cestovní pas
-
Egyptský cestovní pas
-
Eritrejský cestovní pas
-
Etiopijský cestovní pas
-
Gabonský cestovní pas
-
Ghanský cestovní pas
-
Guinejský cestovní pas
-
Jihoafrický cestovní pas
-
Kapverdský cestovní pas
-
Keňský cestovní pas
-
Konžský cestovní pas
-
Mauritánský cestovní pas
-
Marocký cestovní pas
-
Mosambický cestovní pas
-
Namibijský cestovní pas
-
Nigerský cestovní pas
-
Nigerijský cestovní pas
-
Seychelský cestovní pas
-
Somálský cestovní pas
-
Somalilandský cestovní pas
-
Cestovní pas Svaté Heleny
-
Cestovní pas Svatého Tomáše a Princova ostrova
-
Svazijský cestovní pas
-
Tanzanský cestovní pas
-
Tožský cestovní pas
-
Tuniský cestovní pas
-
Ugandský cestovní pas
Amerika
editovatJižní Amerika
editovat-
Argentinský cestovní pas
-
Bolivijský cestovní pas
-
Brazilský cestovní pas
-
Kolumbijský cestovní pas
-
Ekvádorský cestovní pas
-
Chilský cestovní pas
-
Peruánský cestovní pas
-
Venezuelský cestovní pas
Severní Amerika
editovat-
Anguillský cestovní pas
-
Cestovní pas Antigui a Barbudy
-
Bermudský cestovní pas
-
Dominikánský cestovní pas
-
Grónský cestovní pas
-
Grenadský cestovní pas
-
Honduraský cestovní pas
-
Jamajský cestovní pas
-
Kajmanský cestovní pas
-
Kostarický cestovní pas
-
Kubánský cestovní pas
-
Montserratský cestovní pas
-
Panamský cestovní pas
-
Cestovní pas Svatého Vincence a Grenadin
-
Cestovní pas Turksu a Caicosu
Asie
editovat-
Abcházský cestovní pas
-
Afghánský cestovní pas
-
Arménský cestovní pas
-
Arcachský cestovní pas
-
Ázerbájdžánský cestovní pas
-
Bangladéšský cestovní pas
-
Brunejský cestovní pas
-
Filipínský cestovní pas
-
Gruzínský cestovní pas
-
Hongkongský cestovní pas
-
Íránský cestovní pas
-
Izraelský cestovní pas
-
Japonský cestovní pas
-
Jemenský cestovní pas
-
Jihokorejský cestovní pas
-
Jihoosetský cestovní pas
-
Kambodžský cestovní pas
-
Kuvajtský cestovní pas
-
Kyrgyzský cestovní pas
-
Laoský cestovní pas
-
Libanonský cestovní pas
-
Cestovní pas Macaa
-
Malajský cestovní pas
-
Maledivský cestovní pas
-
Myanmarský cestovní pas
-
Nepálský cestovní pas
-
Pákistánský cestovní pas
-
Katarský cestovní pas
-
Singapurský cestovní pas
-
Srílanský cestovní pas
-
Tádžikistánský cestovní pas
-
Thajský cestovní pas
-
Tchajwanský cestovní pas
-
Turkménský cestovní pas
-
Cestovní pas SAE
-
Uzbecký cestovní pas
-
Východotimorský cestovní pas
Evropa
editovat-
Gibraltarský cestovní pas
-
Jerseyský cestovní pas
-
Manský cestovní pas
Evropská unie
editovatZvláštní druhy pasu
editovatMezi zvláštní druhy pasu patří:
- Diplomatický pas a Služební pas – vydává se zákonem stanovenému okruhu osob, jejich platnost je omezena na 10 let (bez biometrických údajů na 1 rok). Služební pas se vrací po ukončení služební cesty.[6]
- Laissez–passer je diplomatický cestovní dokument vydávaný zejména pro pracovníky mezinárodních organizací (OSN).[7]
- Uprchlický pas a jeho předchůdce Nansenův pas
- Vnitřní pas je doklad totožnosti v některých státech.
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Vízum muže mít též formu vyplněného razítka ověřeného kulatým razítkem zastupitelského úřadu.
Reference
editovat- ↑ Cestovní doklady [online]. Ministerstvo vnitra ČR, 2022-06-16. Dostupné online.
- ↑ Sběratel pasů, vandrovních knížek a jiné cestovní historie. iReceptář.cz [online]. 2012-07-15. Dostupné online.
- ↑ VOČADLO, Ja. Český právník.. [s.l.]: I. L. Kober, 1862. Dostupné online. Kapitola O listinách cestovních, s. 147–148.
- ↑ a b Zákon 55/1928 o cestovních pasech. [s.l.]: Národní shromáždění Československé, 1928. Dostupné online.
- ↑ Svět zaplavily falešné pasy. Metro Praha. Březen 2014, čís. 47, s. 7. Dostupné online. ISSN 1211-7811.
- ↑ Zákon č. 329/1999 Sb. [online]. Zákony pro lidi, 1999-12-27. Dostupné online.
- ↑ United Nations Laissez-passer [online]. International Criminal Court, 2019-10-28. Dostupné online. (anglicky)
Související články
editovat- Vnitřní pas
- Diplomatický pas
- Služební pas
- Úmrtní list
- Občanský průkaz
- Rodný list
- Oddací list
- Zbrojní průkaz
- Řidičský průkaz
- Cestovní průkaz
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu cestovní pas na Wikimedia Commons
- Téma Pas ve Wikicitátech
- Slovníkové heslo pas ve Wikislovníku
- Encyklopedické heslo Pas v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Passport Index (žebříček pasů) – PassportIndex.org, Arton
- Přehled států s bezvízovým stykem Archivováno 10. 10. 2019 na Wayback Machine.