Cervalces scotti
Cervalces scotti je vyhynulý druh jelena z podčeledi Capreolinae, který žil v Severní Americe v pozdním pleistocénu.[1] C. scotti je jediným druhem rodu Cervalces, který byl objeven v Severní Americe.
 Cervalces scottiStratigrafický výskyt: pozdní pleistocén | |
|---|---|
 Rekonstrukce druhu Cervalces scotti | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | sudokopytníci (Artiodactyla) |
| Čeleď | jelenovití (Cervidae) |
| Podčeleď | Capreolinae |
| Rod | Cervalces |
| Binomické jméno | |
| Cervalces scotti Lydekker, 1898 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis editovat
Byl to velký sudokopytník podobný losovi, s hlavou podobnou wapiti. Měl dlouhé nohy a dlanité, složitě větvené parohy.[2] Dorůstal délky 2,5 m a hmotnosti přibližně 709 kg.[3][4] Žil v Severní Americe ve stejné době, kdy toto území obývali další zástupci megafauny, jako byl mamut srstnatý, pozemní lenochod, bizon širokočelý či šavlozubé kočkovité šelmy.[5] Tento druh vyhynul přibližně před 11 500 lety, na konci poslední doby ledové během hromadného vymírání pleistocenní megafauny.[6][7]
C. scotti byl poprvé objeven Williamem Clarkem přibližně v roce 1805 v Big Bone Lick v Kentucky. Kompletnější kostru nalezl William Barryman Scott v roce 1885 v New Jersey. Byly nalezeny i mumifikované pozůstatky tohoto druhu.[8] Jedna z nejúplnějších lebek C. scotti byla objevena v rybníku v Kendallville v Indianě a datována byla do období před 13 500 lety.[6]
Evoluce editovat
Vědci předpokládají, že se Cervalces scotti vyvinul v Euroasii. Je považován za příbuzného Cervalces latifrons, který vyhynul přibližně ve stejné době jako C. scotti.[5] C. scotti žil v převážně smrkové vegetaci od jižní Kanady po Arkansas a od Iowy po New Jersey. Jak ledovce ustupovaly mohl se los, který přišel z Asie po Beringově pozemním mostě, rozšířit do dalších oblastí, kde konkuroval původnímu C. scotti a mohl tak být příčinou jeho vyhynutí.[9] Byly však navrženy i jiné teorie o jeho vyhynutí, přestože neexistují paleontologické důkazy, že by jejich vyhynutí bylo spojeno s lidmi existuje hypotéza, že k jejich vyhynutí přispěl nadměrný lov.[10] Jiní vědci přišli s teorií, že jejich vyhynutí způsobila epidemie nemoci, kterou rozšířili malí savci, kteří do oblasti přišli s lidmi.[7]
Nejstarší dosud nalezená fosilie C. scotti objevená v korytě řeky Skunk v Iowě byla datována do období přibližně před 30 tisíci lety. To nasvědčuju tomu, že v této oblasti žil předtím, než byla tato oblast pokryta masivním ledovcem. Tato klimatická změna mohla také přispět k jeho vyhynutí.[11] V jeho vymření mohly hrát roli i změny klimatu a ztráta jeho přirozených stanovišť.[3]
Cervalces scotti pravděpodobně žil v úzce vymezené geografické oblasti, kde se charakteristicky vyskytovaly smíšené jehličnaté lesy s převahou smrku a mokřadní lesy. Tato úzká specifikace stanovišť jej činila zranitelnějším vůči nebezpečí vymření.[12] Pozůstatky C. scotti nalezené v Ohiu naznačují, že se tento druh a Homo sapiens mohli vzájemně ovlivňovat. Fosilie tohoto druhu nalezené s dalšími zástupci místní megafauny naznačují, že byli častou kořistí raných lovců.[13] V jeskyni Sheriden ve Wyandot County v Ohiu byly nalezeny pozůstatky C. scotti spolu s artefakty Paleoindiánů a fosiliemi Platygonus compressus, medvěda rodu Arctodus a s Castoroides.[14]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cervalces scotti na anglické Wikipedii.
- ↑ "AMNH Bestiary." AMNH Bestiary. American Museum of Natural History, n.d. Web. 23 Oct. 2014
- ↑ Raia, Pasquale, Federico Passaro, Francesco Carotenuto, Leonardo Maiorino, Paolo Piras, Luciano Teresi, Shai Meiri et al. "Cope’s rule and the universal scaling law of ornament complexity." The American Naturalist 186, no. 2 (2015): 165-175.
- ↑ a b B. S., Cornell University. Stag Moose Facts. ThoughtCo [online]. [cit. 2021-11-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MARCO. Escenarios prehistóricos: Cervalces [online]. 2011-12-23 [cit. 2021-11-01]. Dostupné online.
- ↑ a b Cervalces scotti - Great American Stag. web.archive.org [online]. 2019-02-28 [cit. 2021-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-28.
- ↑ a b Stag-moose. exhibits.museum.state.il.us [online]. [cit. 2021-11-01]. Dostupné online.
- ↑ a b STEVENS, William K. Disease Is New Suspect in Ancient Extinctions. The New York Times. 1997-04-29. Dostupné online [cit. 2021-11-01]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ Guthrie, R.D. (1990). Frozen Fauna of the Mammoth Steppe: The Story of Blue Babe. University of Chicago Press. ISBN 9780226311234
- ↑ George A. Feldhamer; Joseph A. Chapman; Bruce Carlyle Thompson (1982). Moose. Wild Mammals of North America: Biology, Management, and Conservation. Johns Hopkins University Press. s. 931 ISBN 9780801874161
- ↑ AMNH Bestiary. web.archive.org [online]. 2007-04-05 [cit. 2021-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-04-05.
- ↑ Oldest known stag-moose fossil resides in Iowa. Radio Iowa [online]. 2013-09-23 [cit. 2021-11-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Blaine W.Schubert, Russell Wm.Graham, H.GregoryMcDonald, Eric C.Grimm, Thomas W.Stafford, Jr. Latest Pleistocene paleoecology of Jefferson's ground sloth (Megalonyx jeffersonii) and elk-moose (Cervalces scotti) in northern Illinois Quaternary Research Volume 61, Issue 2, March 2004, s. 231–240
- ↑ Mayhood, Kevin. "Solving a 10,000-year-old mystery - Researchers study clues to figure out what killed giant ice age moose." Columbus Dispatch, The (OH) 16 Sep. 2008, Home Final, News - Science: 04B. NewsBank. Web. 23 Oct. 2014.
- ↑ Brian G. Redmond, PhD., Curator of Archaeology (March 2006). "Before the Western Reserve: An Archaeological History of Northeast Ohio"(PDF). The Cleveland Museum of Natural History. s. 2. Dostupné online