Cervalces latifrons

vyhynulý druh jelena

Cervalces latifrons je vyhynulý druh jelena z podčeledi Capreolinae, který obýval holarktické oblasti Evropy a Asii během pleistocénu. Jedná se o největší dosud objevený druh jelena, který byl větší než jeho severoamerický příbuzný Cervalces scotti, Megaloceros či los evropský.

Jak číst taxoboxCervalces latifrons
Stratigrafický výskyt: raný až pozdní pleistocén
alternativní popis obrázku chybí
Parohy C. latifrons, muzeum v Aalenu
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádsudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleďjelenovití (Cervidae)
PodčeleďCapreolinae
RodCervalces
Binomické jméno
Cervalces latifrons
Johnson, 1874
Některá data mohou pocházet z datové položky.

První nálezEditovat

Poprvé byl C. latifrons popsán Randallem Johnsonem v roce 1874. Tehdy byla nalezena čelní kost s částí parohu do té doby neznámého druhu jelena na pláži v Happisburgu v Norfolku.[1] Johnson si nález ponechal ve své soukromé sbírce a pojmenoval jej Cervus latifrons, neboť rod Cervus byl v té době jediným známým rodem jelena. Druhový název latifrons odkazuje na jeho širokou čelní kost. Později byl zařazen do rodu Cervalces, do kterého patří i příbuzný druh Cervalces scotti pocházející ze Severní Ameriky.

PopisEditovat

 
Část parohu Cervalces latifrons

Morfologie tohoto druhu odvozená od nalezených fosilií se jen málo lišila od moderního losa. Parohy samců měly krátké trámy a velké dlaňovité laloky s až deseti velkými hroty. Pravděpodobně sloužily k výstavním účelům, aby zapůsobily na samici. Méně pravděpodobně sloužily k boji, protože vědci věří, že se jednalo o samotářsky migrující druh. Podle odhadů na základě dochovaných nálezů dorůstal průměrné výšky v kohoutku 210 cm.[2] Průměrná váha byla 1 000 kg. Největší jedinci mohli vážit až 1 200 kg a dosahovat výšky v kohoutku až 250 cm.[3][4] Dosahoval tak přibližně stejné hmotnosti jako bizon americký (Bison bison), ale byl mnohem vyšší. Ve srovnání s Megaloceros giganteus mohl vážit až dvakrát tolik, ale rozpětí jeho paroží bylo menší než u tohoto druhu.[2]

Cervalces latifrons sdílí mnoho anatomických rysů se svým žijícím příbuzným, losem evropským. Měl úzké čelisti, obrušující se stoličky, velkou ústní dutinu, prodlouženou tlamu a premaxilární kosti. Je pravděpodobné, že se živil i podobnou stravou sestávající z kůry, listů a výhonků stromů jako je vrba, osika, jeřáb, bříza, dub, modřín a borovice. Spásal pravděpodobně i bylinnou vegetaci v bažinatých oblastech na dně údolí. Jeho končetiny byly dlouhé a vykazovaly adaptace umožňující pohyb v rychlém klusu. Pohyboval se dlouhým krokem s vysokým zvednutím chodidel při každém kroku. Takový typ chůze je užitečný při pohybu v bažinách nebo hlubokém sněhu. Prsty mohl široce roztáhnout, což by mu pomáhalo při plavání a zabraňovalo hlubokému ponoření nohy při chůzi v bažinách.

Rozšíření a habitatEditovat

 
Fosilie Cervalces latifrons v muzeu v Bergamu

Fosilní pozůstatky Cervalces latifrons byly nalezeny v severní Evropě i v Asii, ale nejsou známé žádné nálezy z oblasti Pyrenejského poloostrova, Itálie jižně od Apenin či z Chorvatska nebo Řecka. Ve spojeném království byl nalezen pouze ve formaci zvané Cromer Forest Bed Formation. Tato formace se táhne podél pobřeží v hrabství Norfolk a Suffolk a tvoří nízké útesy mezi Cromerem a Great Yarmouth. Z této oblasti pochází i holotyp tohoto druhu. Jeho fosilie byly nalezeny také v Sénèze ve Francii, Maueru, Bilshausenu, Mosbachu, Süßenbornu v Německu či v Ranice, Leffe a Crostolo Creek v Itálii. Mnoho nálezů pochází také ze Sibiře.[4][5]

Vědci předpokládají, že se C. latifrons podobal svému modernímu příbuznému, losu evropskému. Žil v tundře, ve stepích, v jehličnatých lesích a bažinách. Listnatým lesům se pravděpodobně vyhýbal, neboť by mu pohyb v takovém prostředí ztěžovalo jeho široké paroží. Podobně jako jeho příbuzní žil pravděpodobně samotářským způsobem života. Pravděpodobně se živil hrubými bylinami a rostlinami rostoucími kolem jezer a v bažinách.

Paleobotanická studie byla založena na jílu nalezeném v lebce exempláře Cervalces latifrons pocházející z Fornaci di Ranica v severní Itálii a datované do raného pleistocénu. Byla nalezena ve fluviálních usazeninách v povodí řeky Serio. Infračervené spektrum jílu a v něm nalezených pylových zrn bylo porovnáno s dříve dostupnou chronologickou sekvencí pylů ze sedimentů pocházející ze stejné oblasti. Výsledky naznačují, že vegetaci v regionu v době, ve které zde žil C. llatifrons tvořily řídké jehličnaté lesy s borovicí lesní (Pinus sylvestris) a borovicí kleč (Pinus mugo), stepi a pastviny. Bezprostředně to korelovalo s ústupem lesního pokryvu a nárůstem bylinné vegetace. Na dně údolí pravděpodobně stála voda, byla zde bažinatá vegetace, vlhké louky, keře a kvetoucí rostliny.[5]

Evoluční vývojEditovat

Fosilní nálezy jelenovitých podobných moderním losům pocházejícím ze Sibiře z období posledního zalednění jsou fragmentární a postrádají nálezy neporušených lebek a kompletních parohů, přesto byly předběžně identifikovány jako C. latifrons. Měli méně pokročilé zuby, specializovanější tlamu a větší parohy, které byly dvoulaočné a čtyřhroté. Pravděpodobně to byli tito jedinci, kteří překročili Beringův pozemní most a dostali se na Aljašku, kde se z nich vyvinul Cervalces scotti. Podle dochovaných nálezů to vypadá, že v Evropě žili tři paleodruhy losa, které následovaly chronologicky za sebou. Není dostatek důkazů o tom, zda C. latifrons vyhynul v období poslední doby ledové, nebo se vyvinul v losa evropského.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cervalces latifrons na anglické Wikipedii.

  1. Annals and Magazine of Natural History: Zoology, Botany, and Geology Series 4, vol. 13 (1874).
  2. a b Geist, Valerius (1998). Deer of the world: their evolution, behaviour, and ecology. Oxworth Books. s. 111, 126, 247–250. ISBN 0811704963
  3. Boeskorov, G. G. (2005). A review of the systematics of Pliocene and Pleistocene moose, part 1. Cranium, 22(2), 26-55.
  4. a b c Vangengeim, E.A. & Flerov, C.C. (1965). Bullheaded moose (Alces latifrons) in Siberia. Bull. Commission to the Study the Quaternary Period, 30: 166-171.
  5. a b BREDA, Marzia; PINI, Roberta; RAVAZZI, Cesare. The palaeoenvironment of Cervalces latifrons (Johnson, 1874) from Fornaci di Ranica (late Early Pleistocene, Northern Italy). Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 2005-01-20, roč. 216, čís. 1, s. 99–118. Dostupné online [cit. 2021-11-02]. ISSN 0031-0182. DOI 10.1016/j.palaeo.2004.10.004. (anglicky)