Cecilia Bartoli

italská mezzosopranistka

Cecilia Bartoli (* 4. června 1966, Řím) je významná italská koloraturní mezzosopranistka. Nejznámější jsou její interpretace hudby Mozarta a Rossiniho, dále méně známé barokní a klasické skladby. Prodala přes 10 milionů desek, obdržela 6 cen Gramophone a 5 cen Grammy.[1]

Cecilia Bartoli
Rodné jménoCecilia Bartoli
Narození4. června 1966 (58 let)
Řím
Alma materAccademia Nazionale di Santa Cecilia
Povoláníoperní pěvkyně a sólistka
RodičeSilvana Bazzoni Bartoli
Manžel(ka)Oliver Widmer
OceněníEcho Klassik – pěvkyně roku (1994)
Echo Klassik – pěvkyně roku (1997)
Echo Klassik – pěvkyně roku (2006)
Echo Klassik – pěvkyně roku (2008)
Hudební cena Léonie Sonningové (2010)
Handel Prize (2010)
Hudební cena Herberta von Karajana (2012)
… více na Wikidatech
Webová stránkawww.ceciliabartoli.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Její rodiče, Silvana Bazzoni a Pietro Angelo Bartoli, byli oba profesionálními zpěváky a dávali jí první lekce zpěvu. Poté studovala na Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě. Její profesionální debut se uskutečnil v roce 1987 ve Veronské aréně.

Pěvecká dráha

editovat

Bartoli je velmi známá svou interpretací árií pro koloraturní mezzosoprán v operách Mozarta, Rossiniho, Vivaldiho, Händela a dalších barokních a klasicistních autorů. Její pěvecké začátky jsou spojeny se jmény dirigentů Daniela Barenboima a Nikolause Harnoncourta. Často vystupuje se souborem Il Giardino Armonico, s kterým vytvořila mnoho nahrávek.

Objevy v Petrohradě

editovat

Pěvkyně se také intenzivně zabývá znovuobjevováním zapomenutých operních skladatelů a jejich děl. Dlouho usilovala o návštěvu archivů Mariinského divadlaPetrohradě. Nakonec tam objevila opery italských a německých autorů, ke kterým patřili mj.: Hermann Raupach (1728-1778), Nicola Porpora, Francesco Maria Veracini (1690-1768), Vincenzo Manfredini (1737-1799) a Johann Adolf Hasse. Tato díla vznikla na objednávku ruských careven Anny Ivanovny, Alžběty I. Petrovny a Kateřiny II. Veliké. Nalezla i operu neapolského rodáka Francesca Araii (1709-ca. 1770) La forza dell'amore e dell'odio, která byla v Petrohradě uvedena již roku 1736.[1] Ze skladeb z těchto děl sestavila repertoár svého turné s názvem St Petersburg, na kterém ji doprovázel komorní orchestr I Barocchisti pod vedením Diega Fasolise.[2]

Reference

editovat
  1. a b Bartoliová zazpívá árie, kterými chtěly carevny dostat Rusko z izolace. iHNed.cz [online]. 2014-11-24. Dostupné online. 
  2. stránka projektu St Petersburg. ceciliabartolionline.com [online]. [cit. 2014-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-16. 

Externí odkazy

editovat