Vincenzo Manfredini

Vincenzo Manfredini
Vincenzo Manfredini
Základní informace
Narození	22. října 1737; Pistoia
Úmrtí	16. srpna 1799 (ve věku 61 let); Petrohrad
Žánry	opera, klasická hudba a duchovní hudba
Povolání	hudební skladatel, muzikolog, hudební teoretik a cembalista
Nástroje	cembalo
Rodiče	Francesco Onofrio Manfredini
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vincenzo Manfredini (22. října 1737 Pistoia – 5. srpna nebo 16. srpna 1799 Petrohrad) byl italský cembalista, hudební skladatel a teoretik.

Život editovat

Vincenzo Manfredini se narodil v Pistoi, nedaleko Florencie. Hudbu studoval u svého otce, skladatele Francesco Onofria Manfrediniho. Dalšími jeho učiteli byli Giacomo Antonio Perti v Bologni a Giovanni Andrea Fioroni v Miláně.

V roce 1758 doprovázel svého bratra zpěváka Giuseppe Manfrediniho, který odjel s operní společností Giovanni Battisty Locatelliho do Moskvy. (Locatelliho společnost působila v letech 1748–1756 také v Praze.) Z Moskvy pokračoval do Petrohradu, kde se stal kapelníkem na dvoře careviče Petra Fjodoroviče. Když se Petr Fjodorovič stal v roce 1762 carem Petrem III. Ruským učinil Manfrediniho šéfem dvorní italské operní společnosti. Po carově smrti ho v této funkci potvrdila i carevna Kateřina II. Veliká. Když však k ruskému carskému dvoru přišel Baldassare Galuppi, byl Manfredini degradován na skladatele baletní hudby do Galuppiho oper a učitele hudby Pavla Petroviče, budoucího cara Pavla I.

V roce 1769 se vrátil do Itálie, usadil se v Bologni. Po dvou nepříliš úspěšných operních pokusech se věnoval instrumentální hudbě.Publikoval několik symfonií a smyčcových kvartet. Nejvýznamnější dílem z toho období je však teoretický spis Regole armoniche, o sieno precetti ragionevoli per apprendere la musica, který vyšel v Benátkách v roce 1775.

Když se Pavel Petrovič stal v roce 1796 carem pozval svého bývalého učitele zpět do Petrohradu. Manfredini přijel do Petrohradu v září 1798. O rok později však však zemřel, aniž se ujal funkce.

Dílo editovat

Opery editovat

Semiramide riconosciuta (libreto Pietro Metastasio, 1760, Petrohrad-Oranienbaum)
La musica trionfante (libreto L. Lazzaroni, 1761, Petrohrad)
Olimpiade (libreto Pietro Metastasio, 1762 Moskva)
Carlo Magno (libreto L. Lazzaroni, 1763 Petrohrad)
La finta ammalata (libreto Carlo Goldoni, 1763 Petrohrad)
La pupilla (libreto Carlo Goldoni, 1763 Petrohrad)
Armida (libreto Iacopo Durandi podle Torquato Tasso: Osvobozený Jeruzalém, 1770 Bologna)
Artaserse (libreto Pietro Metastasio, 1772 Benátky)

Kantáty editovat

La pace degli eroi (libreto L. Lazzaroni; Petrohrad 1762)
Il consiglio delle muse (libreto Locatelli; Moskva 1763)
Le rivali (libreto Lazzaroni; Petrohrad 1765)

Balety editovat

Amour et Psyché (Moskva, 1762)
Pygmalion (Petrohrad, 1762)
Les amants réchappés du naufrage (Petrohrad, 1766)
Le sculpteur de Carthage (Petrohrad, 1766)
La Constance recompensée (Moskva, 1767).

Duchovní hudba editovat

Esther (oratorium, Benátky, 1792)
Requiem (per l'imperatrice Elisabetta II, Moskva, 1762)
Laudate Dominum per soprano, coro e orchestra.

Instrumentální hudba editovat

6 symfonií (1776)
Koncert pro cembalo (1769)
6 smyčcových kvartet (1781)
6 trií pro dvoje housle a basso continuo
6 sonát pro cembalo (1765)
14 preludií pro cembalo