Wikipedie

Zoborohovití

rod ptáků
(přesměrováno z Bucorvus)

Zoborohovití (Bucorvidae) je malá čeleď zoborožců, jejíž zástupci se endemicky vyskytují v subsaharské Africe. Čeleď zahrnuje jediný rod zoboroh (Bucorvus).

Jak číst taxoboxZoborohovití
alternativní popis obrázku chybí
Hlava samce zoboroha severního
(B. abyssinicus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádzoborožci (Bucerotiformes)
Čeleďzoborohovití (Bucorvidae)
Bonaparte, 1854
Rodzoboroh (Bucorvus)
Lesson, 1830
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika editovat

Rod Bucorvus byl poprvé vytyčen v podobě podrodu francouzským přírodovědcem René Lessonem v roce 1830. Za typový druh Lesson určil zoboroha severního (Bucorvus abyssinicus).[1][2] Vědecké jméno Bucorvus je složeninou dvou slov, a sice Buceros, což je rod v rámci zoborožcovitých, který vytvořil Carl Linné v roce 1758 pro asijské zoborožce, a corvus, latinským výrazem pro krkavce.[3]

Modle molekulárních dat jsou zoborohové sesterskou skupinou všem ostatním zoborožcům.[4][5] Občas se zoborohové považují za podčeleď Bucorvinae v rámci řádu zoborožců.[6] Zoborohovité tvoří pouze dva druhy:[7][8]

Popis editovat

Zoborohové jsou poměrně mohutní ptáci dosahující délky těla kolem 1 metru. Váží kolem 4 kg, samec zoboroha jižního může dosáhnout váhy až přes 6 kg. Hlava je velká, krk široký, zobák je velmi mohutný a špičatý s vysokou, avšak relativně krátkou přilbicí. Kůže kolem očí a na hrdelním vaku je neopeřená a výrazně vybarvená sytými barvami. Jejich prsty jsou poměrně krátké, což je jedna z adaptací na jejich převážně přízemní způsob života (ostatní zoborožci žijí hlavně v korunách stromů).[6]

Biologie a ekologie editovat

 
Zoboroh jižní v letu

Zoborohové žijí v malých skupinkách na otevřených, suchých savanách subsaharské Afriky. Jejich výskyt je značně řídký z důvodu velkých domovských okrsků sahajícím k 250 km².[9] Na rozdíl od ostatních zoborožců se na zemi nepohybují hopsáním, nýbrž chozením.[6] Živí se masožravě, což je u zoborožců nezvyklé.[9] Do jejich jídelníčků patří bezobratlí i poměrně velcí obratlovci jako jsou zajíci, suchozemské želvy, promykovití nebo velké druhy hadů včetně jedovatých druhů kober.[6] Kořist loví svým velkým zobákem. Žijí v malých skupinkách. Jedná se vůbec o největší ptáky, kteří hnízdní kooperativně. Dominantní pár je monogamní. Hnízdní v přirozených skalních a stromových dutinách, které si vystýlají suchými listy. Samice klade nejčastěji 1–2 vejce, nicméně přežije většinou jen prvorozené mládě. Ptáčata zůstávají na hnízdě 80–90 dnů. O jejich krmení se vedle rodičů starají i členové jejich sociální skupiny.[9]

Vztah k lidem editovat

Oba druhy ohrožuje ztráta a degradace habitatu. Zoborohové jsou známí tím, že útočí na vlastní odraz v oknech domů a budov, pročež jsou někdy zabíjeni místními obyvateli. V některých oblastech je zabíjení zoborohů však tabu, protože výskyt zoborohů je spojován s deštěm.[9] V některých oblastech Afriky jsou rozšířeny pověry o tom, že zoborohové mají magické schopnosti.[6]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ LESSON, René. Traité d'Ornithologie, ou Tableau Méthodique. Paris: F.G. Levrault, 1830. Dostupné online. S. 256 (livre 4). (francouzsky) 
  2. ↑ Check-list of Birds of the World. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 1945. Dostupné online. S. 272. 
  3. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 80. 
  4. ↑ GONZALEZ, Juan-Carlos T.; SHELDON, Ben C.; COLLAR, Nigel J. A comprehensive molecular phylogeny for the hornbills (Aves: Bucerotidae). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2013-05-01, roč. 67, čís. 2, s. 468–483. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2013.02.012. (anglicky) 
  5. ↑ PRUM, Richard O.; BERV, Jacob S.; DORNBURG, Alex. A comprehensive phylogeny of birds (Aves) using targeted next-generation DNA sequencing. Nature. 2015-10, roč. 526, čís. 7574, s. 569–573. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature15697. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 S. 153–157. (anglicky) 
  7. ↑ Mousebirds, Cuckoo Roller, trogons, hoopoes, hornbills. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.1, 2023 [cit. 2023-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ České názvosloví ptáků světa: Zoborožci [online]. Názvoslovná komise ČSO, 2023 [cit. 2023-04-29]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d BILLERMAN, Shawn M. Ground-Hornbills (Bucorvidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. DOI 10.2173/bow.bucorv1.01. (anglicky) 

Literatura editovat

  • ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 (anglicky) 
  • GRZIMEK, Bernhard, et al., 2003. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 10, Birds II. Detroit: Gale. ISBN 978-0-7876-5786-4. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zoborohovití&oldid=23145017“