Lenivkovití
Lenivkovití (Bucconidae) je čeleď ptáků z řádu šplhavci (Piciformes). Zahrnuje přes 30 druhů v alespoň deseti rodech, přičemž všechny nesou v češtině pojmenování lenivka.[1] Čeleď je příbuzná s čeledí leskovcovití (Galbulidae), společně bývají řazeny do podřádu, případně řádu, leskovci.
 Lenivkovití | |
|---|---|
_2.jpg) lenivka černoprsá (Notharchus pectoralis) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | šplhavci (Piciformes) |
| Čeleď | lenivkovití (Bucconidae) Horsfield, 1821 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lenikovití jsou ptáci rozšíření ve Střední a Jižní Americe, a sice od vlhkých lesů v jižním Mexiku až po Paraguay a sever Argentiny. Velmi hojní jsou především v Amazonii, kam spadá centrum jejich diverzity, zatímco sušším stanovištím se spíše vyhýbají. Chybějí také na většině přidružených ostrovních stanovišť. Většina lenivek obývá nížinné vlhké lesy a potravu vyhledává ve stromoví, ačkoli z tohoto pohledu existují výjimky. Lenivka diadémová (Hapaloptila castanea), druh lenivky z andské oblasti, žije až do nadmořské výšky asi 2 900 metrů.[2]
Lenivky dosahují velikosti 13 až 29 cm.[2] Tělo je kompaktní, hlava velká a křídla zakulacená. Ocas bývá stupňovitý, anebo hranatý. Zobák je mohutný a zploštělý, z kořene zobáku vyrůstají vlasová pera, která představují hmatový orgán. Konturové peří je značně kypré.[3] Zbarvení není příliš pestré, přesto však barva peří většinou vytváří výrazné vzory. Pohlavní dimorfismus je patrný pouze u několika druhů, a i u nich není příliš vyvinut.[2]
Lenivky jsou samotářští hmyzožravci, jméno jim vyneslo to, že dokáží hodiny sedět na vyvýšených hřadech a pozorovat z nich okolí. Díky této strategii je také obtížné je ve volné přírodě vystopovat. Několik druhů se živí i menšími obratlovci, lenivky z vysokohorských oblastí se přiživují i plody. Lenivky bývají monogamní ptáci, párová teritoria si vydržují po celý rok. Hnízdí ve vyhloubených norách, případně využívají termitiště/mraveniště.[2][3]
- Bucco Brisson, 1760
- Chelidoptera Gould, 1837
- Hapaloptila P. L. Sclater, 1881
- Hypnelus Cabanis & Heine, 1863
- Malacoptila G. R. Gray, 1841
- Micromonacha P. L. Sclater, 1881
- Monasa Vieillot, 1816
- Nonnula P. L. Sclater, 1854
- Notharchus Cabanis & Heine, 1863
- Nystalus Cabanis & Heine, 1863
Reference
editovat- ↑ a b lenikovití [online]. BioLib [cit. 2022-03-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c d JACKSON, Jerome A. & kol. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 10, Birds III. 2. vyd. Detroit (Mich.): Thomson Gale, 2003. Kapitola Puffbirds, s. 101–104. (anglicky)
- ↑ a b ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; VAŠÁK, Pavel. Ptáci (2). Praha: Albatros, 1998. (Svět zvířat). S. 128.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu lenivkovití na Wikimedia Commons 
Taxon Bucconidae ve Wikidruzích
