Brzotín (hrad)

Brzotín (hrad)
Účel stavby
	volně přístupná zřícenina
Základní informace
Výstavba	13. století
Zánik	16. století
Poloha
Adresa	Brzotín, Slovensko
Souřadnice	48°36′18,59″ s. š., 20°29′22,83″ v. d.
	Brzotín
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brzotín je zřícenina hradu u obce Brzotín.

Charakteristika editovat

Brzotín leží v Rožňavské kotlině v nivě řeky Slaná. Obec se vzpomíná roku 1243 v donační listině, vznikla však na starším osídlení – bukovohorské sídliště v okolí Brzotínské vyvěračky.

Dějiny editovat

Za získané zásluhy při tatarském vpádu dostali převážnou část bývalého majetku komitátu Borša ve zmiňovaném roce 1243 od krále Bely IV. bratři Dětřich a Štefan Szár, Matějovi synové z rodu Ákoš-Bebeků, kteří postavili první kamenné opevnění. S rozsáhlým darovaným územím dostali také oba bratři právo dolování drahých kovů u Brzotína do výše 200 marek stříbra.

Obrovský majetek Ákošů byl dlouho spravován jako nedíl a až později dochází k jeho rozdělování (rod Ákošů se totiž časem rozrostl a zač. 14. stol. převzali jeho členové podle příjmení jednoho z Dětřichových vnuků jméno Bebekové). Zájem o rudné bohatství projevil koncem 13. stol. podnikavý a v hornictví zkušenější spišský rod Mariássyových. Tak roce 1290 odprodal Dominik Bebek Brzotín spišskému komitátu Batyzovi z rodu Mariássyových, kteří roce 1293 na místě opevnění postavili hrad a v obci měli mýtnou stanici. Roku 1318 došlo k prvnímu rozdělení ákošovských majetků mezi pět synů Benedikta, syna Dětřicha Szára. O dva roky později se tato dělba upřesnila, rodový majetek se rozdělil na tři části a tím i rodina Ákošů-Bebeků na tři větve: plešiveckou, štítnickou a kameňanskou. Plešivecké panství připadlo nejstaršímu synovi Dominikovi, Mikuláš a Ladislav dostali Štítnik s okolními vesnicemi a kameňanský podíl připadl bratrům Janovi a Petrovi. Rozdělení rodového majetku, výnosy z dolování způsobily, že Dominikovi sourozenci z Plešivecké větve napadli platnost prodejní smlouvy, podle níž se Máriássyové stali pány Brzotína a k němu patřících dolů. Zdůvodňovali to tím, že v době uzavření smlouvy ještě nebyli dospělí a že tedy k odprodeji došlo vlastně bez jejich souhlasu. Tento spor o neplatnosti kupní smlouvy na Brzotín trval 30 let, ačkoli v období sporu Bebekové se stali pány brzotínské části rodového majetku a s ní i území Krásné Hôrky. Spor byl s konečnou platností rozřešen vzájemnou dohodou 8. května 1352, přičemž Máriássyům byl ponechán Brzotín a Bebekové dostali zpět Krásnou Hôrku.

Roku 1416 je majitelem hradu rodina Gemerských, ale o krátký čas se stal majetkem královského nádvorníka Jana Nagye z Plešivca. V listinách se v těch dobách připomíná jako castrum Berzethe. Později byl opět královským majetkem a v roce 1430 ho král Zikmund Lucemburský daroval rodině Peréniů. Tak jako všechny gemerské hrady, i Brzotín se dostal do rukou vojska Jana Jiskry z Brandýsa. Od husitů ho dobyl Matyáš Korvín, ale při obléhání byl velmi poškozen a od té doby je neudržovaný. V roce 1489 se stal majitelem Štefan Mariássy a po něm se majitelé střídali velmi často. V roce 1556 hrad dobyli Turci, nějakou dobu byl v rukou loupeživých rytířů, až ho roku 1573 Turci zbořili – obec byla poplatná Turkům. Od 16. století byla zřícenina a přilehlé panství majetkem Andrássyů.

Exteriér editovat

Bálin Ila ve své monografii uvádí, že hrad postavili Mariášiové pravděpodobně na místě strážní věže, toto místo nazývali hrad Červených mnichů. Mohlo to mít nějaký souvislost s johanity, kteří mohli tuto strážní věž využívat. Hrad byl však pravděpodobně postaven v letech 1293-1327, čemuž odpovídá i jeho slohová dispozice. Hrad stojí na skalním výběžku upraveném pro terasovité plató 20 × 15 metrů. Sestával z blokové palácové stavby s obdélníkovým půdorysem (16,5 × 4,5 metru) a malého nádvoří, které se lichoběžníkově zužovalo směrem na východ (16/12 × 6 m). Obvodové zdivo o šířce 2 metry bylo z místního vápencového kamene a spojovala ho tvrdá vápencová malta. Palác byl omítnutý hrubou omítkou. Vnější líc paláce je piliřovitě zapuštěn do skalního podloží a základy paláce byly osazeny do předem vysekaného kamenného lože, přičemž nádvoří je zvýšeno o suterénní část paláce. Hrad byl chráněn příkopem ve tvaru podkovy, jejíž šířka je od 7 do 17 metrů a hloubka cca 4–5 metrů. Přístupová cesta vedla podél hrádku a vstup z východní strany zajišťovalo pravděpodobně dřevěné přemostění, po kterém zde zůstala 4 metry široká a 6–7 metrů dlouhá předprseň. Tento jazykovitý skalní výběžek však mohl nést i předbraní, které chránilo vstup do malého nádvoří.

Současný stav editovat

Hrad není z cesty viditelný ale po mírném bloudění v lese po svahu vápencového masivu Silické planiny můžete objevit malý skalní výběžek se zbytky zdí a viditelným příkopem.