Boris Stürmer

Baron Boris Vladimirovič Stürmer (rusky Борис Владимирович Штюрмер; 15.jul./ 27. července 1848greg. – 27.jul./ 9. září 1917greg.) byl ruský politik, ministerský předseda z roku 1916.

Boris Stürmer
Boris Stürmer (1913)
Boris Stürmer (1913)
Narození 27. července 1848
Bežeck
Úmrtí 2. září 1917 (ve věku 69 let)
Petrohrad
Příčina úmrtí selhání ledvin
Alma mater Právnická fakulta Petrohradské státní univerzity
Imperátorská petrohradská univerzita
Ocenění rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského
Řád sv. Stanislava 1. třídy
Řád Bílého orla
Řád sv. Anny 1. třídy
Řád sv. Vladimíra 2. třídy
Politická strana Russian Assembly
Nábož. vyznání pravoslaví
Funkce guvernér (Novgorod; 1894–1896)
guvernér (Jaroslavská gubernie; 1896–1902)
ruský premiér (leden 1916 – listopad 1916)
list of Ministers of Interior of Russia (březen 1916 – červenec 1916)
Seznam ministrů zahraničních věcí Ruska (červen 1916 – listopad 1916)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

MládíEditovat

Narodil se do rodiny velkostatkáře v BežeckuTverské oblasti. Jeho otec byl vysloužilý kapitán kavalerie ruské armády.

Absolvoval právnickou fakultu na Petrohradské univerzitě. Roku 1894 se stal novgorodským gubernátorem a v roce 1896 gubernátorem Jaroslavli. Navzdory pověstem o špatném finančním hospodaření se Stürmer stal jedním z nejdůvěryhodnějších byrokratů pod vedením Vjačeslava von Pleve a v roce 1904 byl přijat do státní rady. Po Pleveho smrti se Stürmer chtěl stát jeho nástupcem, mandát však získal kníže Pjotr Svjatopolk-Mirskij.

Větší šance na postup získal roku 1913, kdy byl nominován na starostu Moskvy. Kandidatura byla neúspěšná. V té době se začal sbližovat se šarlatánem Rasputinem.

Během první světové války se Stürmer stal ministerským předsedou. Současně působil ve funkci ministra vnitra (od března 1916) a zahraničí (od července).

Stürmeova vláda byla hluboce neoblíbená. Byl podezřelý z reakcionářství a germanofilství. Jeho nešťastný pokus o odvádění neruských branců do armády vyvolal krvavé kyrgyzské povstání známé jako Urkun. Po Brusilovově ofenzívě se Stürmer pokusil domluvit s Němci separátní mír. Dne 1. listopadu 1916 prohlásil Pavel Miljukov ve státní Dumě, že „Stürmerova politika se projevila jako hloupost a zrada“. Car opravdu připustil, že si Stürmerovo počínání představoval jinak a 19. listopadu byl Stürmer odvolán.

Po rezignaci kandidoval na předsedu v páté Dumě.

Po únorové revoluci v roce 1917 byl zatčen prozatímní vládou a ještě toho roku zemřel v Petropavlovské pevnosti.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boris Stürmer na anglické Wikipedii.

Externí odkazyEditovat