Otevřít hlavní menu

Bohumil Hypšman

český architekt
(přesměrováno z Bohumil Hübschmann)

Bohumil Hypšman (do roku 1945, kdy bylo příjmení úředně změněno,[1] používal jméno Bohumil Hübschmann, 10. ledna 1878 Praha[1]3. listopadu 1961 Praha[2]) byl český architekt.

Bohumil Hypšman
Rodné jméno Bohumil Hübschmann
Narození 10. leden 1878
Praha Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 3. listopadu 1961 (ve věku 83 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání architekt
Hnutí moderna
Významná díla

Dům pohřebního bratrstva Chewra Kaddischa

Areál ministerstev Pod Emauzy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se v rodině krejčovského tovaryše Antonína Hübschmanna a jeho manželky Anny, rozené Sadilové.[1] V početné rodině byl čtvrtým z osmi dětí.[3] Jeho bratr Antonín Hübschmann (1884–1914) byl též architekt, padl za I. světové války na srbské frontě.[4][5]

V roce 1899 odešel do Vídně studovat na Akademii výtvarných umění. Studia začal v ateliéru Viktora Luntze,[6] následujícího roku přešel do ateliéru Otto Wagnera[2] na Speciální škole pro architekturu (Specialschule für Architektur) a jeho školní práce byla oceněna zlatou medailí.[7] Během studií pracoval v ateliéru Bedřicha Ohmanna.

Dne 3. srpna 1903 se v Praze oženil s Marií Němcovou (1877–??), se kterou měl syny Bohumila (1905–??), Aleše (1907–1945, padl v Pražském povstání, má na zdi vily pamětní desku)[8], Zdeňka (1909–??) a Miloše (1911–??).[9]

Po návratu ze studií ve Vídni v roce 1904 nejprve pracoval v ateliéru stavitele Quida Bělského. V roce 1906 si založil vlastní projekční ateliér.[6]

Byl členem SVU Mánes v letech 1905–1908 a od roku 1920.[10] Jeho vlastní vila stojí v pražských Střešovicích, nedaleko zastávky tramvaje Sibeliova. Slouží jako obytný dům a je veřejnosti nepřístupná.

DíloEditovat

  • 1901–1902 Škola pro neslyšící, Praha-Smíchov, Holečkova
  • 1903–1905 Hotely Arcivévoda Štěpán a Garni, Praha-Nové Město, čp. 825 a 826, Václavské náměstí 25 a 27, spoluautoři: Bedřich Bendelmayer, Jan Letzel, Alois Dryák
  • 1904–1905 Vila Františka Metelky, Boženy Němcové 116/7, Plzeň-Severní Předměstí[11]
  • 1905 Vily v Mělníce (1907 tzv. Wenzlova vila[12])
  • 1907 Odkolkův mlýn, Praha-Vysočany
  • 1908 Výstavní pavilon potravin a další práce pro Jubilejní výstavu 1908[13][14]
  • 1908–1909 Rodinný dům, Praha-Bubeneč, čp. 286, Pod Kaštany 18
  • 1909–1911 Akciový parní mlýn v Holešovicích, Praha-Holešovice, čp. 1037, U Uranie 14
  • 1910–1911 Dům pohřebního bratrstva Chewra Kaddischa, Praha-Josefov, Široká 5-7
  • 1910–1912 Obchodní a nájemní dům Františka Matějovského, Praha-Staré Město, čp. 949, Národní třída 19
  • 1913, 1921 Strojírna Ing. Otakar Podhajský, Praha-Hostivař, čp. 233, 260, U Pekáren
  • 1918–1921, 1930 Pražské sklárny, Praha-Hostivař, čp. 225, 260, U Pekáren
  • 1918–1922 Hostivařské mlýny a pekárny, Praha-Hostivař, čp. 1309, U Továren 4
  • 1921–1925 Nájemní dům, Praha-Vyšehrad, čp: 20, Vratislavova 24
  • 1923–1925 Elektrárna v Ervěnicích
  • 1923–1931 Areál ministerstev Pod Emauzy, Praha-Nové Město, čp. 375, Palackého náměstí, náměstí Pod Emauzy
  • 1924 Rodinný dům, Praha, čp. 105, Holečkova
  • 1925–1927 Nemocenská pojišťovna (dnes poliklinika), Praha, čp. 1235, Klimentská (při dnešním nábř. L.Svobody), spoluautor: František Roith
  • 1926–1927 Továrna na dusíkatá hnojiva, Ostrava
  • 1926–1929 Vlastní rodinný dům, Praha-Střešovice, čp. 565, U Laboratoře 4
  • 1928–1929 Přístavba bývalé Plodinové burzy, čp. 866, Praha, Senovážném náměstí[15]

Význam dílaEditovat

Václav Vilém Štech ocenil v nekrologu v Literárních novinách Hypšmanovy zásluhy o obohacení Prahy a současného zachování jejích historických hodnot. Zmínil např. jeho příspěvek k zachování pražského panoramatu přeložením plavebního kanálu za Střelecký ostrov či k vytvoření nových hodnot prostranství v blízkosti Palackého pomníku.[2]

Hypšmanovy názory dokladuje jeho stanovisko z roku 1946, kdy se vyslovil k vítěznému návrhu na dostavbu Staroměstské radnice. Dostavbu nezavrhoval, ale stavěl se důrazně za zachování architektonického rázu náměstí.[16]

...šel od světové architektury k domácím starostem. Stále se vracel k Praze a zachraňoval, kde jen mohl, její světový obsah.
— V. V. Štech, Literární noviny 46/1961

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c Matrika narozených, sv. Štěpán, 1875-1878, snímek 226, Záznam o narození a křtu
  2. a b c V. V. Štech: Muž, který prospěl Praze. Literární noviny. 46/1961, s. 4. Dostupné online. 
  3. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 178, obraz 866 Hübschmann Anton
  4. Soupis pražských obyvatel, Hübschmann Antonín
  5. foto a nekrolog. Český svět. 29. 1. 1915, s. 457. Dostupné online. 
  6. a b KUSÁKOVÁ, Anna. Bohumil Hypšman - moderní architekt v historickém městě. Praha, 2013 [cit. 2018-10-28]. 90 s. bakalářská. Ústav pro dějiny umění : Filosofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Richard Biegel. Dostupné online.
  7. Premiirung der Akademie für bildene Kunste/Specialschule für Architektur (německy). Neues Wiener Tagblatt. 21. 7. 1901, s. 12. Dostupné online. 
  8. Štrupl, Vladimír. Pamětní deska Aleš Hübschmann [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2019-09-05]. Dostupné online. 
  9. Soupis pražských obyvatel: Hübschmann Bohumil
  10. Řádní členové Spolku výtvarných umělců Mánes od generace zakladatelů do dnešních dnů. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2016-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-19. 
  11. KLÍMA, Petr. Vila Františka Metelky. pam.plzne.cz [online]. Plzeňský architektonický manuál [cit. 2018-10-28]. Dostupné online. (česky) 
  12. Středočeská vědecká knihovna v Kladně: Wenzlova vila
  13. Český svět. 3. 1. 1908, s. 256. Dostupné online. 
  14. Výstavní časopis Zlaté Prahy. Zlatá Praha. 6/1908, s. 21. Dostupné online. 
  15. Bohumil Hypšman. archiweb.cz [online]. [cit. 18.1.2016]. Dostupné online. 
  16. Jakou budeme mít Staroměstskou radnici?. Svobodné noviny. 24. 11. 1946, s. 9. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat