Božena Vrbatová-Krajčová

Narozená 1916, zemřela 2011. První československá akrobatická pilotka. 21.7.1949 uletěla z ČSR do SRN, poté žili s manželem v Austrálii.

Božena Vrbatová-Krajčová (provdaná Vrbatová, 1916 ? Zlín2011[1]) byla česká sportovní a akrobatická pilotka letadel a kluzáků, průkopnice zastoupení žen v letectví. Byla rovněž jednou z prvních držitelek pilotního průkazu na Moravě a roku 1946 se stala první československou akrobatickou pilotkou. Po nástupu komunistického režimu v Československa uletěla odcizeným letadlem v červenci 1949 se svým budoucím manželem do Spolkové republiky Německo.

Božena Vrbatová-Krajčová
Božena Krajčová (časopis Letectví, září 1947)
Božena Krajčová (časopis Letectví, září 1947)
Rodné jménoBožena Krajčová
Narození1916
asi Zlín Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2011 (ve věku 94 nebo 95 let)
?
Místo pohřbeníZlín
Národnostčeská
Povolánísportovkyně, pilotka
ChoťFrantišek Vrbata
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Mládí editovat

Narodila se nejspíš ve Zlíně. Po vychození obecné školy začala pracovat Baťových obuvnických závodech.[2] Roku 1937 se s dovršením věku 21 let stala členkou zlínské pobočky Masarykovy letecké ligy, absolvovala letecký výcvik na motorovém letounu a následně obdržela pilotní průkaz. Spolu s ní působily v klubu i další pilotky, například Anna Štěpánková-Železníková či Leopolda Veletová, roku 1936 první československá ženská posádka na oficiálním klubovém závodu.[3]

Po dobu okupace Československa pracovala v oddělení Baťových závodů Zlínská letecká a.s. v Otrokovicích.

Letecká akrobacie editovat

Po skončení druhé světové války se Krajčová dále se věnovala sportovnímu létání a propagačních akcí zlínského aeroklubu, nadále pracovala v leteckém oddělení, po únoru 1948 fungující pod nástupnickým národním podnikem Svit Gottwaldov. Roku 1946 absolvovala akrobatický letecký výcvik pod vedením pilota Šťastného, čímž se stala první akrobatickou pilotkou v historii československého letectví.[4] Téhož roku je připomínána také účast na leteckém závodu u příležitosti 1. máje 1946, ve kterém zvítězila, jako jediná žena z posádky všech 13 soutěžících letounů.[5] V letech 1946 až 1949 se pak zúčastnila řady leteckých dnů se svým akrobatickým programem, mj. na stroji Zlín Z 281.[6]

Emigrace editovat

Společenská atmosféra po komunistickém převratu roku 1948 vedla Krajčovou a jejího přítele Františka Vrbatu k myšlenkám o emigraci, která se díky přístupu k letadlům jevila jako proveditelná. Již v dubnu 1949 emigrovali z letiště Leteckého oddílu Svit Valašské Meziříčí piloti Karel Rada a politicky pronásledovaný bývalý letec čs. perutí RAF František Peřina s manželkou.[7] Krajčová s Vrbatou pak provedli útěk ze země 21. července 1949 v letounu Zlín Z 181 z meziříčského Leteckého oddílu, po několikahodinovém letu přes území Moravy a jižních Čech bezpečně přistáli na území Německa, kde následně zažádali o politický azyl.

Posléze uzavřeli sňatek a odstěhovali se do Austrálie, kde se usadili.[8]

Úmrtí editovat

Božena Vrbatová-Krajčová zemřela roku 2011, ve věku 94 nebo 95 let. Pohřbena byla na hřbitově ve zlínské části Kostelec.[1]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b BOŽENA KRAJČOVÁ 1916 - 2011 BillionGraves Record. BillionGraves [online]. [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. 
  2. WWW.INCAD.CZ, INCAD. Legionářská stráž. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  3. WWW.ZLIN.ESTRANKY.CZ. Zlínské letectví, Zlínská letecká společnost. https://zlin.estranky.cz [online]. [cit. 2021-03-13]. Dostupné online. 
  4. Anketa Letecká osobnost století - nominace | Historie | Zprávy | Flying Revue. www.flying-revue.cz [online]. [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. 
  5. WWW.INCAD.CZ, INCAD. Národní osvobození. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  6. WWW.INCAD.CZ, INCAD. Letectví: ilustrovaný časopis pro techniku, dopravu a sport. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  7. Úlety a únosy. www.vrtulnik.cz [online]. [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. 
  8. WWW.ZLIN.ESTRANKY.CZ. Zlínské letectví, Zlínská letecká společnost. https://zlin.estranky.cz [online]. [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat