Blanenské tunely

soustava železničních tunelů na trati Brno – Česká Třebová

Blanenské tunely jsou soustava železničních tunelů na trati Brno – Česká Třebová. V úseku mezi Brnem a Blanskem, v úzkém údolí řeky Svitavy, bylo ve 40. letech 19. století vybudováno deset dvojkolejných tunelů, v současnosti se zde nachází devět tunelů (č. 1–4, 7, 8/1, 8/2, 9, 10).

Trať mezi Brnem a Blanskem ve 20. letech 20. století s Blanenským tunelem č. 4

HistorieEditovat

Stavba železniční trati Brno – Česká Třebová vlastněné Severní státní dráhou byla zahájena na podzim 1843, přičemž realizaci nejsložitějšího úseku mezi Brnem a Blanskem získal ve veřejné soutěži italský podnikatel Felice Tallachini s rozpočtem 283 000 zlatých. Úsek Maloměřice – Blansko vede okrajem Moravského krasu úzkým a skalnatým údolím řeky Svitavy, kde muselo být vybudováno deset tunelů o celkové délce 1 772 m a také 49 mostů. Tunely byly raženy rakouskou tunelovací metodou, místy také klasickým hornickým způsobem, při jejich stavbě zemřelo 22 dělníků.[1] Ačkoliv byl spodek i tunely postaveny pro dvojkolejnou trať, byla zde položena pouze jedna kolej. K zahájení provozu na celé tratí Brno – Česká Třebová došlo 1. ledna 1849. Druhá kolej v úseku mezi Brnem a Letovicemi byla položena v letech 1856–1858.[2]

Od 60. do 90. let 20. století probíhaly na trati předelektrifikační úpravy, které spočívaly v přestavbě tunelů kvůli zvětšení průjezdného průřezu, dva tunely byly dokonce sneseny.[3] Rekonstrukce byly prováděny za provozu s jedinou kolejí v ose tunelu, kolem které bylo postaveno pažení, stará klenba byla odstraněna, tunel rozšířen a postavena nová klenba tvořená kamennými kvádry a betonem. Poté následovala stavba nových betonových portálů.[1] V rámci předelektrifikačních úprav byl na přelomu 80. a 90. let 20. století postaven také nový tunel pod Novým hradem.[4]

V letech 1996–1999 byla celá trať Brno – Česká Třebová elektrifikována a modernizována do podoby prvního železničního koridoru.[4] Hlavním dodavatelem modernizovaného úseku Brno – Skalice nad Svitavou byla firma ŽS Brno, která také realizovala přestavbu prvního tunelu. Kvůli obtížnému přístupu na mnoho částí trati v údolí Svitavy musela být provedena úplná výluka železniční dopravy mezi Brnem a Adamovem (25. března 1996 – 5. prosince 1996) a mezi Adamovem a Blanskem (25. března 1996 – 15. října 1996).[5] Elektrifikaci trati provedla firma Elektrizace železnic Praha,[6] slavnostní zahájení elektrického provozu se uskutečnilo 21. ledna 1999, pravidelný provoz byl zahájen 24. ledna 1999.[7]

TunelyEditovat

Blanenský tunel č. 1Editovat

Blanenský tunel č. 1, zvaný též Obřanský, se nachází nejblíže centru Brna. Je umístěn v ostrém směrovém oblouku pod skalním výběžkem s přírodní památkou Obřanská stráň na katastru brněnské čtvrti Obřany, poblíž ulice Mlýnské nábřeží (souřadnice: 49°13′32,16″ s. š., 16°39′49,68″ v. d.). Před tunelem přechází trať po mostě řeku Svitavu.

V původní podobě z roku 1849 měl tunel délku 80 m a ve směru od Brna byl osazen reprezentativním empírovým portálem z hladce otesaných bílých lomových kvádrů. Poslední větší opravy tunelu proběhly v roce 1947, v pozdějších letech již musela být kamenná klenba vyztužena ocelovými prstenci, které ještě více omezovaly již tak malý průjezdný průřez. Stal se posledním z Blanenských tunelů, který nebyl ve 20. století upraven, neboť bylo diskutováno jeho odstranění a nahrazení zářezem nebo zachování s přeložením jedné traťové koleje. K těmto návrhům však nedošlo, tunel byl jako samostatná stavba zahrnut do projektu modernizace trati na tranzitní železniční koridor. V průběhu roku 1996 byl za úplného přerušení provozu rozšířen a přestavěn do současné podoby, klenba byla provedena ze stříkaného betonu, portály z litého betonu,[1] byl mírně prodloužen na délku 87,80 m (kilometrická poloha 161,913 – 162,001).[8][9] Cena přestavby dosáhla částky přibližně 50 milionů korun.[1] Zajímavostí je, že nadloží skalnatého výběžku kryje betonovou tunelovou rouru pouze zčásti.

Cenný brněnský empírový portál byl v roce 1989 zapsán na seznam kulturních památek. Při přestavbě tunelu v roce 1996 byl rozebrán na jednotlivé očíslované kvádry a bylo v plánu jej někde opětovně postavit, což byla podmínka památkářů. Dosud však není jasné místo jeho vztyčení a účel. Navrhováno bylo druhotné osazení portálu do jiného tunelu, monument v areálu Vaňkovky nebo oblouk s hodinami.[10] V rozebraném stavu se nadále nachází u kolejiště v Babické ulici v Maloměřicích,[11] přičemž je stále památkově chráněn,[12] avšak Národní památkový ústav jej řadí mezi nejohroženější nemovité památky. Při revizi v roce 2010 zjistil jeho majitel, Správa železniční dopravní cesty, že na místě jsou stále téměř všechny díly portálu.[11]

Blanenský tunel č. 2Editovat

Blanenský tunel č. 2, zvaný též Bílovický, se nachází ve směrovém oblouku mezi Brnem a Bílovicemi nad Svitavou, na katastrálním území Obřan (kilometrická poloha 162,865 – 163,029, souřadnice: 49°13′59,16″ s. š., 16°40′13,44″ v. d.). Ve směru do Blanska na něj navazuje most přes Svitavu, v okolí se nalézá chatová osada v údolí Svitavy a zřícenina hradu Obřany nad vyústěním Těsnohlídkova údolí. Je dlouhý 164,50 m.[8][9]

Jeho rekonstrukce a rozšíření za provozu proběhla v letech 1992–1996 společně s navazujícím mostem a se stavbou nového mostu u tunelu č. 1.[1][13]

Blanenský tunel č. 3Editovat

Blanenský tunel č. 3, zvaný taktéž Bílovický, se nachází na katastru Bílovic nad Svitavou, přibližně 2,5 km severně od centra obce, pod přírodní rezervací Malužín (kilometrická poloha 167,599 – 167,876, souřadnice: 49°16′13,44″ s. š., 16°39′56,16″ v. d.). Ve směru do Blanska na něj navazuje most přes Svitavu a silnici II/374, poblíž se rozkládá chatová osada. Je dlouhý 276,13 m.[8][9]

Předelektrifikační úpravy tunelu probíhaly na přelomu 60. a 70. let 20. století.[13]

Blanenský tunel č. 4Editovat

Blanenský tunel č. 4, zvaný taktéž Bílovický, se nachází poblíž železniční zastávky Babice nad Svitavou, na katastrálním území stejnojmenné obce, u bývalé léčebny dlouhodobě nemocných (kilometrická poloha 168,027 – 168,271, souřadnice: 49°16′23,88″ s. š., 16°40′5,16″ v. d.). Od tunelu č. 3 jej dělí pouze most přes Svitavu a silnici II/374. Je dlouhý 244,00 m.[8][9]

Předelektrifikační úpravy tunelu probíhaly na přelomu 60. a 70. let 20. století.[13] Dne 10. září 1968 při nich došlo k závalu celého profilu zvětralým kamenem, takže provoz zde musel být dočasně přerušen do doby odstranění závalu.[14]

Blanenský tunel č. 5Editovat

Blanenský tunel č. 5, zvaný též Ronovský, se nacházel poblíž železniční zastávky Babice nad Svitavou, na katastrálním území Bílovic nad Svitavou (kilometrická poloha přibližně 169,1 – 169,2, souřadnice: 49°16′45,48″ s. š., 16°40′28,92″ v. d.), pod hřebenem Dlouhých vrchů, kde se nalézá zřícenina hradu Ronova. Před bývalým tunelem, ve směru od Brna, překračuje železniční trať po mostě Svitavu a silnici II/374.[8] Byl dlouhý 86 m.[15]

Při předelektrifikačních pracích v letech 1972–1974 byl snesen a nahrazen zářezem.[1]

Blanenský tunel č. 6Editovat

Blanenský tunel č. 6, zvaný též Adamovský, se nacházel nedaleko adamovské čistírny odpadních vod, na katastru Babic nad Svitavou (kilometrická poloha přibližně 169,8 – 169,9, souřadnice: 49°17′11,04″ s. š., 16°40′7,68″ v. d.). Z obou stran bývalého tunelu jsou železniční mosty přes Svitavu a silnici II/374.[8] Byl dlouhý 67 m.[15]

Při předelektrifikačních pracích v letech 1982–1986 byl snesen a nahrazen zářezem.[1][13][15]

Blanenský tunel č. 7Editovat

Blanenský tunel č. 7, zvaný taktéž Adamovský, se nachází u konce areálu Adamovských strojíren, na katastru Adamova, pod přírodní rezervací Jelení skok (kilometrická poloha 173,586 – 173,421, souřadnice: 49°18′34,92″ s. š., 16°38′30,12″ v. d.). Je dlouhý 165,00 m.[8][9]

Předelektrifikační úpravy tunelu probíhaly na přelomu 70. a 80. let 20. století.[13]

Blanenský tunel č. 8/1Editovat

Blanenský tunel č. 8/1 (původně č. 8), zvaný též Novohradský, se nachází v katastrálním území obce Olomučany (kilometrická poloha 175,192 – 175,685, souřadnice: 49°19′28,92″ s. š., 16°38′26,88″ v. d.), pod masivem Starého hradu s přírodní rezervací U Nového hradu, na jehož vrcholové partii se nalézá Starý a Nový hrad. Před třebovským portálem je postaven nadjezd se silnicí II/379 a dále železniční most přes Svitavu. Je nejdelší z původních Blanenských tunelů, dosahuje délky 493,56 m.[8][9]

Protože by rozšíření tunelu za provozu bylo vzhledem k jeho délce mimořádně náročně, byl zachován v původní podobě a na začátku 90. let 20. století rekonstruován na jednokolejný s traťovou kolejí v ose tunelu. Východně od něj byl vyražen nový tunel č. 8/2.[16] Díky tomu má jako jediný zachované původní kamenné portály z poloviny 19. století[13] a v roce 1989 byl zapsán na seznam kulturních památek.[17]

Blanenský tunel č. 8/2Editovat

Blanenský tunel č. 8/2, zvaný též Nový novohradský, se nachází v katastrálním území obce Olomučany, východně od tunelu č. 8/1 (kilometrická poloha 175,133 – 175,689, souřadnice: 49°19′28,92″ s. š., 16°38′29,04″ v. d.). Před třebovským portálem je postaven nadjezd se silnicí II/379 a dále železniční most přes Svitavu. Je nejdelší z Blanenských tunelů, má délku 556,71 m.[8][9]

Je nejnovější z Blanenských tunelů, postaven byl Vojenskými stavbami Praha na začátku 90. let 20. století, neboť přestavba a rozšíření sousedního tunelu č. 8/1 by byla velice náročná. Jako jediný z tunelů v údolí Svitavy je stavebně jednokolejný, má průměr 7,8 m. V roce 1988 byla v jeho trase vyražena průzkumná štola, ražba samotného tunelu prstencovou metodou začala v únoru 1990, zprovozněn byl 19. listopadu 1992.[14][16]

Blanenský tunel č. 9Editovat

Blanenský tunel č. 9, zvaný též U Čertova hrádku, se nachází pod skalnatým výběžkem na katastru blanenské čtvrti Olešná, naproti Čertovu hrádku přes Svitavu (kilometrická poloha 176,719 – 177,046, souřadnice: 49°20′13,56″ s. š., 16°38′48,48″ v. d.). Je dlouhý 327,30 m.[8][9]

Blanenský tunel č. 10Editovat

Blanenský tunel č. 10 se nachází nedaleko tunelu č. 9, na katastru Olešné, u chatové osady Bačina (kilometrická poloha 177,294 – 177,397, souřadnice: 49°20′26,52″ s. š., 16°38′57,48″ v. d.). Je dlouhý 103,00 m.[8][9]

V dubnu 1866 došlo ke zřícení klenby tunelu, takže zde musel být dočasně přerušen provoz.[18]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g NOHEL, Petr. Proměny Obřanského tunelu [online]. Spz.logout.cz, 1998 [cit. 2013-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-04. 
  2. KREJČIŘÍK, Mojmír. Z historie stavby a provozu tratě Brno–Česká Třebová. In: KOTRMAN, Jiří. 160 let železnice v Brně. Brno: České dráhy, 1999. S. 14. [Dále jen Krejčiřík.]
  3. Krejčiřík, s. 16–17.
  4. a b Krejčiřík, s. 17.
  5. ŽS Brno, a.s. Stavba: Modernizace traťového úseku Brno–Skalice nad Svitavou. In: KOTRMAN, Jiří. 160 let železnice v Brně. Brno: České dráhy, 1999. S. 106. [Dále jen ŽS Brno.]
  6. Elektrizace Železnic Praha a.s. Stavba: Elektrizace trati Brno–Česká Třebová. In: KOTRMAN, Jiří. 160 let železnice v Brně. Brno: České dráhy, 1999. S. 114. [Dále jen Elektrizace Železnic Praha.]
  7. Elektrizace Železnic Praha, s. 117.
  8. a b c d e f g h i j k SEKERA, Pavel. Historie železničních tratí ČR [online]. Historie-trati.wz.cz [cit. 2013-02-02]. Dostupné online. 
  9. a b c d e f g h i STEČÍNSKÝ, Bohuslav. Železniční tunely v České republice: Železniční tunely ve správě ČD - celkový přehled k 30. 1. 2002 [online]. Tunely.cz [cit. 2013-02-02]. Dostupné online. 
  10. ŠENKÝŘ, Miloš. Dráhy nevědí, kam s tunelem [online]. Lidovky.cz, 2007-06-04 [cit. 2013-02-02]. Dostupné online. 
  11. a b Nejohroženější nemovité památky – železniční tunel, z toho jen: portál [online]. Praha: Národní památkový ústav, 2008-10-03, rev. 2012-12-05 [cit. 2013-08-19]. Dostupné online. 
  12. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-02-02]. Identifikátor záznamu 161618 : Železniční tunel, z toho jen: portál. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  13. a b c d e f ČUPR, Radek. Trať Brno – Česká Třebová 10 let pod trolejí. Dráha: Ročenka 2008/2009. S. 68–89. 
  14. a b STEČÍNSKÝ, Bohuslav. Železniční tunely v České republice. Tunel. 2003, čís. 4, s. 41–44. Dostupné online. 
  15. a b c HORÁK, Vladislav; SVOBODA, Richard. Pohlednice s železničními tunely v Moravském Švýcarsku. Tunel. 2014, čís. 2, s. 106–109. Dostupné online. 
  16. a b Popis I.koridoru: Česká Třebová - Svitavy - Brno [online]. K-report.net [cit. 2013-02-02]. Dostupné online. 
  17. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-02-02]. Identifikátor záznamu 161683 : Železniční tunel. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  18. Krejčiřík, s. 20.

Externí odkazyEditovat