Bitva na Kolubaře

Bitva na Kolubaře
	konflikt: První světová válka
	Mapa znázorňující třetí rakousko-uherskou invazi do Srbska, listopad – prosinec 1914
Trvání	16. 11. – 15. 12. 1914
Místo	Poblíž města Lajkovac
Souřadnice	44°22′6″ s. š., 20°9′33″ v. d.
Výsledek	vítězství Srbska
Strany
Srbsko	Rakousko-Uhersko
Velitelé
Radomir Putnik; Živojin Mišić; Stepa Stepanović; Pavle Jurišić Šturm; Miloš Božanović	Oskar Potiorek, generál; Liborius von Frank
Síla
cca 400 000 mužů	450 000 mužů
Ztráty
cca 133 000 mužů; ~22 000 padlých; ~92 000 zraněných ; ~19 000 zajatých	cca 224 000 mužů; ~28 000 padlých; ~120 000 zraněných; ~76 000 zajatých
	Bojiště Místo svedené bitvy v Srbsku
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva na Kolubaře patří mezi válečná střetnutí rakousko-uherské armády s početně slabší a hůře vyzbrojenou armádou Srbska, která se uskutečnila v prvém válečném roce 1914. Bitva byla součásti třetí ofenzivy v srbské kampani, která ale Rakousku-Uhersku v podstatě žádný územní zisk nepřinesla.

Cíl bitvy editovat

Kolubara, řeka poblíž které byla bitva svedena

Úkolem bylo překročit řeku Kolubaru a obsadit železniční trať z Valjeva do Obrenovace a ztížit tak zásobování srbské armády. Tento plán se jevil, vzhledem k menšímu počtu a hůře vyzbrojenému protivníkovi, rakousko-uherskému generálovi Oskaru Potiorkovi celkem reálný.

Průběh bitvy editovat

Dobře vyzbrojená rakousko-uherská vojska, tvořená 5. a 6. armádou, o síle asi 450 000 mužů se soustředila na pravém břehu řeky Kolubary. Dne 16. 11. 1914 řeku překročila a chystala se důležitou železniční trať vedoucí do Bělehradu obsadit.

Protivníkem, který jim v tom chtěl rozhodně zabránit, byla slaběji vyzbrojená a méně početná srbská armáda čítající jen asi 250 000 mužů. Do boje byla vedená polním maršálem náčelníkem generálního štábu Radomirem Putnikem a polním maršálem Živojin Mišićem. Ti si byli vědomi svých slabin a promyšleně zaujali pozice na jižním návrší.

K rozhodujícímu okamžiku došlo 3. 12. kdy Srbové nečekaně zaútočili na teprve přesunující se rakousko-uherské jednotky k plánovanému místu bitvy a způsobili nepříteli nečekané ztráty. O dva dny později Srbové opět úspěšně zaútočili a prolomili početnou a zdánlivě silnou rakousko-uherskou obranu. Následujícího dne, 3. 12. 1914, Potiorek zavelel k ústupu a obzvláště krvavá bitva na Kolubaře byla u konce.

Výsledek bitvy editovat

Srbští vojáci na ostrově Ada Ciganlija v Bělehradě

Srbové vítězství využili a do 15. 12. 1914 vytlačili rakousko-uherská vojska z již předtím obsazeného Bělehradu a donutili protivníka ustoupit až za řeku Sávu. Prohraná bitva na řece Kolubaře způsobila, že zájem vrchního velení ve Vídni o srbskou frontu opadl a hlavní rakousko-uherské vojenské síly byly přesunuty na ruskou frontu.

Výsledek bitvy byl tragický především pro Rakousko-Uhersko, které při ní ztratilo kolem 224 000 vojáků (28 000 bylo zabito, 120 000 zraněno a 76 000 zajato). Přišlo také při kvapném ústupu o nemalé množství vojenského materiálu. Mezi padlými bylo i mnoho Čechů. Např. 91. pěší pluk Rakousko-uherské armády, který byl součástí 9. pěší divize, která byla součástí VIII. sboru a 5. armády, zde měl 179 mužů padlých, 891 jich bylo raněno, 324 mužů bylo nezvěstných.^[1] Ztráty v srbské armádě byly podstatně menší, ztratili "pouze" asi 133 000 vojáků (22 000 bylo zabito, 92 000 zraněno a 19 000 zajato).

Velitel rakousko-uherské armády Oskar Potiorek byl ve věku 62 let zbaven velení a pensiován; dožil se 80 let. Mimo této bitvy bylo mu vyčítáno i špatné velení při bitvě u Ceru a také lehkovážnost kterou napomohl ke spáchaní sarajevského atentátu na Ferdinanda d'Este.

Vzpomínky editovat

Téměř 50 000 padlých vojáků bylo společně, bez rozdílu národností, uloženo do krypty chrámu svatého Dimitrije v Lazarevaci a do krypty klášterního kostela svatého Jiří v Ćeliji. Nejkrvavější část bitvy proběhla právě mezi těmito, asi 5 km od sebe vzdálenými místy.^[2]^[3]^[4]

Reference editovat

↑ CIGLBAUER, Jan. Jednadevadesátníci : skutečný příběh dobrých vojáků 91. regimentu. [s.l.]: [s.n.], 2018. ISBN 978-80-7415-180-4. S. 64.
↑ GAZDÍK, Jan. Smrt barvy praporů nemá [online]. Aktuálně, Centrum.cz, rev. 30.06.2013 [cit. 2014-10-02]. Dostupné online.
↑ JITKA, Lenková. Ostatky nepřátel spočívají bok po boku [online]. Československá obec legionářská, Hotel Legie. Praha, rev. 2009 [cit. 2014-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06.
↑ JITKA, Lenková. Kostnice s ostatky až dvaceti tisíc padlých [online]. Československá obec legionářská, Hotel Legie. Praha, rev. 02.09.2009 [cit. 2014-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06.

Externí odkazy editovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva na Kolubaře na Wikimedia Commons

[1] CIGLBAUER, Jan. Jednadevadesátníci : skutečný příběh dobrých vojáků 91. regimentu. [s.l.]: [s.n.], 2018. ISBN 978-80-7415-180-4. S. 64.

[2] GAZDÍK, Jan. Smrt barvy praporů nemá [online]. Aktuálně, Centrum.cz, rev. 30.06.2013 [cit. 2014-10-02]. Dostupné online.

[3] JITKA, Lenková. Ostatky nepřátel spočívají bok po boku [online]. Československá obec legionářská, Hotel Legie. Praha, rev. 2009 [cit. 2014-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06.

[4] JITKA, Lenková. Kostnice s ostatky až dvaceti tisíc padlých [online]. Československá obec legionářská, Hotel Legie. Praha, rev. 02.09.2009 [cit. 2014-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06.

[1]

[2]

[3]

[4]