Beaufort-Spontinové

šlechtický rod

Beaufort-Spontinové je šlechtický rod původem z Lotrinska.

Beaufort-Spontinové
Erb Beaufort-Spontinů
ZeměHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
České království České království
Belgie Belgie
Tituly
Větve roduBeaufort-Gones, Beaufort-Fallais, Beaufort-Celles
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Potomci rodu, který se píše po hradu Beaufort v dnešním Lucembursku a po hradu Spontin (v belgické provincii Namur), žili a působili ve službách Habsburků v Nizozemí, zde požívali titulu hraběte, od roku 1746 prvorozený markýze s důstojenstvím knížete a konečně v roce 1786 byl prvorozenému přiznán titul vévody Beaufort-Spontin. V roce 1816 získali český inkolát (a uznání stavu hrabat, vévodský titul pro prvorozeného jim byl v Rakousku uznán až roku 1876).

V Čechách vlastnili od roku 1813 Bečov nad Teplou, od roku 1837 též Toužim. Majetky jim kvůli kolaboraci s nacisty byly v roce 1945 v Čechách zabaveny a dnes žije rod v Rakousku. Heinrich Beaufort-Spontin (1880–1966) se ve třicátých letech 20. století stal členem Sudetoněmecké strany, na Bečově se objevil hákový kříž, oba jeho synové Friedrich a Albrecht pak bojovali ve druhé světové válce v řadách německé armády. Mladší Albrecht padl v Rusku. Friedrich Beaufort-Spontin (1916–1998) neúspěšně žádal po tehdejší ČSSR vydání rodinného majetku, který byl na základě poválečných Dekretů prezidenta Beneše zkonfiskován, cennější kusy nábytku a výzdoby se ocitly v itineráři na zámcích po celém Československu, méně významné kusy byly prodány nebo se ztratily.

Relikviář svatého Maura

editovat

Beaufortové tak přišli i o relikviář svatého Maura. Tento svatý poklad, za jehož ochránce se považovali, převezli na konci v roce 1888 na český zámek v Bečově nad Teplou. V roce 1939 ukryl Heinrich Beaufort-Spontin relikviář svatého Maura spolu se 130 láhvemi francouzského koňaku a lahvemi vína na Bečově v bývalé hradní kapli Nanebevzetí Panny Marie. Těsně před koncem války odvezl část majetku do Rakouska, relikviář ale zůstal v suti hradní kaple. V roce 1984 Christian Beaufort-Spontin se svolením svého otce Friedricha Beaufort-Spontina pověřil Dannyho Douglase, aby se pokusil vyjednat vyzvednutí a vývoz relikviáře svatého Maura z komunistického Československa. Výsledkem však bylo, že relikviář objevili v roce 1985 českoslovenští kriminalisté.[1]

Rodové linie

editovat

Rod měl více větví, kromě Spontinů to byly Beaufort-Gones, Beaufort-Fallais a Beaufort-Celles.[2] Naopak společné kořeny nemají ani s anglickými Beauforty ani francouzskými vévody z Beaufortu, kteří vzešli z nelegitimního svazku francouzského krále Jindřicha IV. a jeho milenky Gabrielly d'Estrées.[2]

Vévodové Beaufort-Spontin

editovat
 
Frédéric Auguste, 1. vévoda de Beaufort-Spontin
  1. Charles Albert († 1753), od roku 1746 nizozemský hrabě a markýz (Comte et Marquis) de Beaufort-Spontin; ∞ Marie Marguerite Rose Dorothée Victoire Comtesse de Glymes, Marquise de Courcelles et de Florennes († 1755), dcera Jeana Victurniena Josepha a Marguerite Ferdinande Isabelle de Glymes, Marquise de Florennes
    1. Frédéric Auguste Alexandre (1751–1817), 1. vévoda de Beaufort-Spontin
      1. Louis Ladislas Frédéric († 1834), 2. vévoda
      2. Carl Alfred August Konstantin (1816–1888), 3. vévoda a 1. kníže (od roku 1876)
        1. Friedrich Georg Maria Anton Michael (1843–1916), 4. vévoda a 2. kníže
          1. Heinrich Maria Eugen (1880–1966), 5. vévoda a 3. kníže
            1. Friedrich Josef Karl Maria Dominikus (1916–1998), 6. vévoda a 4. kníže
              1. prof. dr. Friedrich Christian Albrecht (* 1944), 7. vévoda a 5. kníže von Beaufort-Spontin, lékař radiolog, dříve profesor na univerzitě ve Štýrském Hradci
              2. dr. Christian Friedrich Walter hrabě Beaufort-Spontin (1947), v letech 1990–2000 ředitel sbírky zbraní Uměleckohistorického muzea ve Vídni, ∞ 1975 Eva Horzetzky Edle von Hornthal (1948); ∞ 2003 prof. dr. Sylvia Ferino-Pagden (* 1946)

Reference

editovat
  1. PRACHAŘ, Martin; PETRÁKOVÁ, Šárka; ŠULEK, Marcel. Muž proti státu. lidovky.cz [online]. 07.11.2016. Dostupné online. 
  2. a b ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s. ISBN 80-86493-00-8. S. 28. 

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat