Otevřít hlavní menu

Sir Barnett Stross KBE (25. prosince 189913. května 1967) byl britský lékař a politik. Byl dvacet let poslancem dolní sněmovny parlamentu Spojeného království, kde se jako lékař angažoval za reformy v průmyslové legislativě na ochranu zdraví pracujících. Byl hlavním iniciátorem kampaně za obnovu Lidic, zvané Lidice shall live (Lidice budou žít).

Barnett Stross
Stranická příslušnost
Členství Labouristická strana

Narození 25. prosince 1899
Pabianice
Úmrtí 13. května 1967 (ve věku 67 let)
Alma mater Universita v Leedsu
Profese politik
Ocenění rytíř komandér Řádu britského impéria
Řád Bílého lva
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Lékař a politikEditovat

Barnett Stross se narodil v židovské rodině Samuela a Cecilie Strasbergových, která v té době žila v Polsku. Když mu byly 3 roky, celá rodina (měl 11 sourozenců) se odstěhovala do Leedsu v Anglii. Stross zde později zakončil své studium doktorátem z medicíny na University of Leeds roku 1926.

Roku 1930 se stal členem Labouristické strany a začal se angažovat v North Staffordshire Miners Federation (Hornická federace). Dále byl aktivním členem Socialist Health Association (Sociální zdravotnické sdružení). Roku 1937 byl zvolen do městské rady v Stoke-on-Trentu, kde působil do roku 1952. Roku 1945 byl za Labouristy zvolen poslancem dolní sněmovny parlamentu Spojeného království. Svou lékařskou praxi provozoval na severu Staffordshiru, kde mnoho obyvatel pracovalo v kamenolomech. Věnoval se zde problematice silikózy a zasadil se o vytvoření vládního kompenzačního fondu pro lidi trpící pneumokoniózou. Úspěšná byla i jeho mediální kampaň za pomoc pro dělníky v dolech, kteří trpěli chorobami plic.

Lidice budou žít (Lidice Shall Live)Editovat

 
Plakát projektu Lidice budou žít

Stross byl velmi pohnut příběhem české vesnice Lidice, která byla za druhé světové války totálně zlikvidována a obyvatelé vyhlazeni. Ihned poté, co se k němu zpráva o masakru dostala, svolal hornické předáky v Stoke-on-Trent (Lidice byly také hornické) a navrhli rekonstrukci Lidic na „věčnou upomínku tohoto zločinu proti lidskosti“. Již 6. září 1942 bylo za přítomnosti československého prezidenta v exilu Edvarda Beneše, sovětského velvyslance Bogomolova a prezidenta Hornické federace založeno hnutí Lidice shall live – Lidice budou žít. Jméno hnutí mělo symbolizovat odpověď na Hitlerovo vyhlášení: „Lidice zemřou navždy.“ Na tomto setkání bylo přítomno více než 3 000 lidí. Dr. Beneš zde prohlásil: „Toto setkání jasně ukazuje, že Lidice nezemřely. Žijí dále minimálně v srdcích obyvatel Stoke-on-Trent. Od této chvíle bude Stoke-on-Trent v srdci každého českého občana.“[1]

V následujících měsících byla zorganizována kampaň na výběr financí potřebných k výstavbě nových Lidic. Hlavními dárci byli horníci a pracující. Za organizaci byl Stross vyznamenán Řádem Bílého lva a stal se předsedou Britsko-Československé společnosti (tuto pozici později využil k oficiálním protestům proti potlačování lidských práv po nástupu komunistů k moci).

Nové LidiceEditovat

Rozhodnutí československé vlády o znovuvybudování Lidic bylo veřejnosti oznámeno 10.06.1945. O dva měsíce později byla vyhlášena soutěž pro architekty a roku 1947 začala samotná výstavba.[2] Hnutí Lidice budou žít na výstavbu významnou měrou finančně přispělo (v přepočtu na současnou měnu částkou asi 1 milion GPB). Stross navštívil Lidice několikrát a jeho přínos byl roku 1957 odměněn cenou Lidická svoboda.

Podpora hnutí neskončila s vybudováním nových Lidic. Roku 1954 Stross navrhl založit v Lidicích Růžový sad. Na jeho popud se do Lidic v padesátých a šedesátých letech 20. století sjely stovky růží z celého světa. Velká Británie darovala tomuto sadu největší a nejkrásnější sortiment růží; zásluhu na tom měli známí angličtí pěstitelé růží Wheatcroft z Ruddingtonu u Nottinghamu. Obyvatelé Lidic na Strossovu památku pojmenovali jednu z alejí v Lidickém památníku Strossova.[3]

ReferenceEditovat