Wikipedie

Avia S-199

československý stíhací letoun

Avia S-199 byl poválečný československý jednomístný jednomotorový stíhací letoun, jehož konstrukce se skládala z draku německého stíhacího letounu Messerschmitt Bf 109G osazeného motorem Jumo 211F původně určeným pro bombardéry, i s třílistou vrtulí VS 11. Slabší motor zhoršil výkony, těžká (byť zmenšená) vrtule zhoršila letové vlastnosti. Vzniklo tak pilotážně náročné letadlo, se kterým měli především piloti mnoho starostí. V době od prodeje Spitfirů Izraeli až do příchodu MiGu-15 však S-199 tvořil základ československého stíhacího letectva.

S-199
Avia S-199 (výr. č. 178, UF-25), 4. letecký školní pluk Leteckého učiliště, Letecké muzeum Kbely
Avia S-199 (výr. č. 178, UF-25), 4. letecký školní pluk Leteckého učiliště, Letecké muzeum Kbely
Určenístíhací letoun
VýrobceAvia Praha
První let25. dubna 1947
Zařazeno1947
Vyřazeno1957
UživatelČeskoslovenské letectvo
Izraelské vojenské letectvo
Výroba1947-1949
Vyrobeno kusů532 (450 kusů jednomístných S-199 a 82 dvoumístných CS-199)[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj

editovat

Po druhé světové válce zůstalo na území Československa značné množství draků z německých letounů Messerschmitt Bf 109G a K. Jelikož chyběly originální německé motory Daimler-Benz DB 605 (jejich obrovská zásoba byla zničena během dodnes neobjasněného požáru bývalého cukrovaru v Krásném Březně[1], který předcházel ústeckému masakru), bylo rozhodnuto o osazení těchto draků motory Jumo 211F (s československým označením M-211F). Výrobou těchto letadel byla pověřena pražská továrna Automobilové závody, n. p., závod 2 (Avia) a Letecké závody, n. p., výroba Letňany (Aero). Kormidla a křidélka dodávaly také Letecké závody, n. p., výroba Letňany, avšak z výrobních prostor bývalého Letovu, Letecké závody, n. p., výrobna Malešice dodávaly pohonné jednotky M-211 a Letecké závody, n. p., výrobna Jinonice vrtule i s kužely.[2] Výkony letounů však byly problematické, a tak si stroj u československých pilotů vysloužil přezdívku „Mezek“. Zálet upraveného stroje (C-210) provedl 25. dubna 1947 tovární zalétávací pilot Petr Široký. Letouny se vyráběly od roku 1947 do roku 1949 a celkem bylo vyrobeno 450 kusů jednomístných S-199 a 82 kusů dvoumístné verze označené CS-199.[1][3]

Bojové užití

editovat
 
Pozdější izraelský prezident Ezer Weizman, v době izraelské války za nezávislost pilot 101. tajeset, před motorovým krytem Avie S-199. V pozadí další Avie izraelského letectva.

První sériové letouny byly dodávány od 2. února 1948 k leteckým plukům 7 a 8 3. letecké divize v Brně, kam bylo do 2. dubna přelétnuto minimálně 32 strojů. Další dodávky pokračovaly také v následujících měsících. Od 14. dubna 1948 byly zahájeny přelety S-199 do Českých Budějovic k LP 4 a Stíhacímu výcvikovému středisku, fungujícímu v rámci LP 5. Oba pluky byly součástí 2. letecké divize. Do 29. července přelétlo minimálně 37 strojů do Českých Budějovic, v témže období byly první S-199 dodány také k LP 1 ve Zvolenu, náležejícímu do svazku 4. letecké divize a k Letecké vojenské akademii v Hradci Králové a Pardubicích. Současně pokračovaly dodávky i k LP 4 po jeho přemístění z Českých Budějovic do Plzně, k němuž došlo na konci července 1948. Do roku 1949 tak všechny tehdy existující stíhací pluky nahradily doposud používanou bojovou techniku výhradně letouny S-199. 30. června 1949 k nim přibyl LP 3 u 3. letecké divize v síle dvou letek, posílený ještě téhož roku o letku třetí. „Mezky“ počátkem roku 1949 obdrželo také Bezpečnostní letectvo, které je nasadilo u svých Leteckých hlídek.

Monopolní postavení S-199 ve výzbroji Československého letectva skončila rokem 1951, kdy bylo zahájeno přezbrojení na proudovou techniku. Dnem 1. června 1951 se S-199 staly výhradní výzbrojí nově ustavené 22. letecké divize, v jejíž sestavě se nacházely letecké pluky 3, 4 a 18. Divize byla určena k součinnosti s bitevním a bombardovacím letectvem k podpoře bojové činnosti pozemního vojska. Kromě toho typ sloužil ještě v Leteckém učilišti, v původní čistě stíhací roli u 51. leteckého pluku v období 1951-1953, a od 1. listopadu 1953 u 6. leteckého stíhacího pluku proudového jako dočasná výzbroj do jara 1955. V létech 1953 až 1955 operovaly S-199 také u 3. letky 45. dělostřeleckého průzkumného pluku.

Poslední stroje dosloužily počátkem léta 1955 u 6. stíhacího leteckého pluku, 45. dělostřeleckého průzkumného pluku a 1. i 2. leteckého školního pluku Leteckého učiliště.

Když roku 1948 vznikl stát Izrael, OSN zakázala dovoz zbraní do oblasti Blízkého východu.[4] Zbraně se tam začaly dostávat nelegálně a jediným státem, který se rozhodl pro zbrojní podporu Izraele, bylo tehdejší Československo.[4] Byla zahájena akce DI (Důvěrné Izrael), v jejímž rámci bylo do Izraele tajně dodáno z ČSR mimo jiné i 24 letounů S-199[1][3][4] nebo letouny Supermarine Spitfire. Šlo o součást izraelské Operace Balak. Tyto dodávky umožnily Izraelcům během první arabsko-izraelské války obhájit svůj nový stát.[4] První úspěšnou misí byl útok čtyř Avií 101. peruti Chel Ha Avir na arabská vojska u mostu Gešer ad Halom („Až sem“), díky kterému zastavili postup Arabů na Tel Aviv.[4] Židé letoun přezdívali hebrejsky Sakin nebo v jidiš Meser („Nůž“) nebo prostě Messerschmitt.[4]

Uživatelé

editovat

Specifikace

editovat
 
Avia S-199
 
Izraelská Avia S-199, Muzeum izraelského vojenského letectva, Chacerim.

Údaje podle díla Illustrated Guide to the Israeli Air Force[5]

Technické údaje

editovat
  • Osádka: 1
  • Délka: 9,10 m
  • Rozpětí: 9,92 m
  • Výška: 2,59 m
  • Nosná plocha : 16,1 m²
  • Prázdná hmotnost: 2 600 kg
  • Vzletová hmotnost: 3 500 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × invertní vidlicový motor Jumo 211F
    • Výkon motoru: 1 350 hp (1 006,7 kW)

Výkony

editovat
  • Maximální rychlost: 590 km/h
  • Cestovní rychlost: 400 km/h
  • Akční rádius: 850 km (s přídavnou nádrží o objemu 300 litrů)
  • Dostup: 9 500 m

Výzbroj

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d Avia S-199 [online]. forum.valka.cz [cit. 2011-01-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ Miroslav Khol, Letectví a kosmonautika, Avia S-199, 2007, č. 1, str. 83
  3. ↑ a b Avia S-199 (čs. verze Messerschmitt Bf 109G/K) - stíhací letoun [online]. Praha: Vojenský historický ústav, rev. 2006 [cit. 2011-01-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f Most jménem Až sem, Právo, 10. 5. 2008, str. 21, sekce Historie
  5. ↑ GUNSTON, Bill. Illustrated Guide to the Israeli Air Force. London: Salamander Books, 1982. ISBN 0-86101-140-6. Kapitola Avia S 199, s. 34. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 110 a 111. 
  • IRRA, Miroslav. S-199 v čs. vojenském letectvu I. díl. Nevojice: Jakab, 2010. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. ISBN 978-80-87350-04-1. (česky a anglicky)  Archivováno 6. 3. 2016 na Wayback Machine.
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s. 
  • IRRA, Miroslav. „Mezek“ jejich osud. Letectví a kosmonautika. Prosinec 2001, roč. LXXVII., čís. 25–26, s. 15–20. ISSN 0024-1156. 
  • OVČÁČIK, Michal. Československý „Mezek“ v detailech. REVI. Říjen 2013, čís. 93, s. 42 a 43. ISSN 1211-0744. 
  • POSPÍŠIL, Martin. Mezky ve Svaté zemi. REVI. Listopad 2014, čís. 97, s. 18–22. ISSN 1211-0744. 
  • KHOL, Miroslav. Avia S-199. Letectví a kosmonautika. Leden 2007, roč. 83., čís. 1, s. 82–85. ISSN 0024-1156. 
  • PAVLŮSEK, Alois. Československé stíhací letouny. 1. vyd. Brno: CPress, 2018. 128 s. ISBN 978-80-264-1809-2. Kapitola Avia S-199, s. 102–105. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Avia_S-199&oldid=22240972“