Avačinská sopka
Avačinská sopka (rusky Авачинская сопка,[1] známá také jako Avača, Avačská sopka nebo vulkán Avačinskij) je aktivní stratovulkán, který se nachází severně od přístavního města Petropavlovsk-Kamčatskij na jihovýchodě poloostrova Kamčatka. V současné době je nečinná, k poslední erupci došlo v roce 2001. Společně s Korjackou sopkou tvoří dominantu panoramatu tohoto města a zároveň je s ní zapsána do seznamu Decade Volcanoes.
| Avačinská sopka
Vulkán Avačinskij | |
|---|---|
.jpg) Avačinská sopka | |
| Vrchol | 2 741 m n. m. |
| Prominence | 1 550 m |
| Poloha | |
| Světadíl | Asie |
| Stát |  Rusko / Kamčatský kraj |
| Souřadnice | 53°15′20″ s. š., 158°50′ v. d. |
  Avačinská sopka | |
| Typ | stratovulkán |
| Erupce | 2001 |
| Hornina | andezit, čedič, dacit, |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Geologický vývoj
editovat
Kamčatka leží na kraji tzv. Pacifického ohnivého kruhu, zlomové linie vícero tektonických desek, obklopující v délce 40 tisíc kilometrů téměř celý Tichý oceán. Na Kamčatce se pacifická deska noří pod lehčí eurasijskou rychlostí 80 mm za rok. Tím zde v zemské kůře dochází k obrovskému napětí a to se uvolňuje tektonickou činností v podobě zemětřesení. Subdukující pacifická deska dále klesá a zhruba ve hloubce 65–130 km dochází k jejímu tavení, čímž se z ní uvolňují plyny a vodní pára. Vzniklé magma, obohacené těmito plyny poté díky své nižší hustotě stoupá k povrchu, kde tvoří a pohání řetězce sopek. V důsledku přítomnosti plynné složky se sopečná činnost často projevuje explozivními, někdy i velmi mohutnými erupcemi.[2][3]
Avačinská sopka se rozkládá na zbytcích staršího vulkánu vysokého až 4 500 m, který byl před 30 tisíci lety zničen mohutnou erupcí. Jejím pozůstatkem je kaldera nad níž leží současná stavba vulkánu a mohutný depozit andezitových pyroklastik, které zabírají plochu více než 500 km².
Pozůstatkem pozdějších erupcí asi před 10 tisíci lety jsou depozity pyroklastických proudů a pemzy převážně andezitového původu s nízkým obsahem draslíku. Další fáze sopečné aktivity proběhla před 5 500 lety, petrologicky zde nastal posun k bazaltovým horninám. Pozůstatkem této fáze jsou vrstvy bazalto-andezitové tefry, které se nacházejí ve vzdálenosti až 300 km od vulkánu.
Sopečná aktivita
editovatSoučasné erupce je možné klasifikovat jako středně silné, spojené s vytvářením pyroklastických proudů, laharů, pemzy, sopečného popela a strusky a menším výskytem lávových proudů. Od počátku 18. století bylo zaznamenáno asi 18 erupcí. Významnější erupce byla v letech 1923 až 1927, kdy objem vyvrhnuté lávy dosáhl 3,5 mil. m³ a objem tefry 180 mil. m³.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2021-03-21]. Heslo АВА́ЧИНСКАЯ СО́ПКА. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-30. (rusky)
- ↑ http://geologie.vsb.cz/jelinek/tc-lit-desky.htm
- ↑ Archivovaná kopie. agupubs.onlinelibrary.wiley.com [online]. [cit. 2021-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-31.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Avačinská sopka na Wikimedia Commons - (anglicky) Avačinská sopka na Global Volcanism Program Archivováno 29. 10. 2012 na Wayback Machine.
