Autoimunita
Autoimunita je stav, při kterém některá ze složek imunitního systému reaguje na struktury vlastního organismu, které tím zpravidla poškozuje. Jinými slovy, jedná se o imunitní odpověď na antigeny vlastního těla. Mnohdy taková reakce vyvolává autoimunitní onemocnění, k nimž patří například roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, Sjögrenův syndrom, diabetes melitus 1. typu či celiakie. Autoimunitní choroby postihují asi 3 % populace (ženy častěji).[1]
Významově opačným pojmem je autotolerance, tedy schopnost organismu tolerovat struktury jemu vlastní. Porucha autotolerance je tak vlastně příčinou autoimunity.
Mechanismus
editovatDůvody vzniku autoimunitní choroby mohou být značně různorodé. Některé poruchy jsou způsobené mutacemi v genomu či špatnou funkcí hormonů; ty jsou tedy do jisté míry geneticky a pohlavně podmíněné. Jiné se projeví během života jako vedlejší příznaky nevhodné imunitní reakce, například vlivem infekce (např. vlivem molekulárních mimikry), UV záření, farmak a jiných chemických látek.[2]
Infekce zpravidla naruší vnitřní molekulární rovnováhu uvnitř těla (viz imunitní dysregulace), dojde k uvolnění látek do míst, kde se běžně nevyskytují, k produkci obranných chemických látek (cytokinů), které mohou měnit expresi genomu. Infekce také silně aktivuje některé části imunitního systému. Vlivem UV záření, léků a jiných chemických látek může dojít k modifikaci autoantigenů. Někdy tělo reaguje na jinak normální složku potravy, například na lepek při celiakii.[2]
Příčiny autoimunitních onemocnění
editovatPřesné příčiny autoimunitních onemocnění nejsou zcela jasné, ale vědci věří, že kombinace genetických, environmentálních a hormonálních faktorů hraje klíčovou roli. Někteří jedinci mohou mít genetickou predispozici k autoimunitním chorobám, ale vnější vlivy, jako jsou infekce, strava nebo kontakt s chemickými látkami, mohou tyto choroby vyvolat nebo zhoršit.[3]
Druhy autoimunitních onemocnění
editovatExistuje více než 80 různých druhů autoimunitních chorob. Mezi nejčastější patří:
- Revmatoidní artritida: Postihuje klouby, což vede k bolesti, ztuhlosti a otokům.
- Systémový lupus erythematodes (SLE): Může postihnout kůži, klouby, ledviny, mozek a další orgány.
- Diabetes mellitus 1. typu: Způsobuje, že imunitní systém napadá buňky pankreatu, což vede k nedostatku inzulínu.
- Celiakie: Vyvolává imunitní reakci na gluten, což poškozuje tenké střevo.
- Hashimotova tyreoiditida: Imunitní systém útočí na štítnou žlázu, což vede k jejímu poškození.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Základy imunologie – opakováni pro kurz Poruchy imunity [online]. Praha: 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy [cit. 2009-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-07.
- ↑ a b VERNEROVÁ, Eva. Autoimunita [online]. Praha: 2. lékařská fakulta UK, 18.9.2009, poslední úprava 8.6.2010. Dostupné online.
- ↑ WEBER, Martin. Co vědět o autoimunitních onemocněních. zdravi-tip [online]. zdravi-tip, 2024-06-22 [cit. 2024-06-30]. Dostupné online.
Literatura
editovat- MYERS, Amy. Autoimunitní řešení: prevence a odvrácení celého spektra zánětlivých symptomů a nemocí. Překlad Martina Brunnerová. Olomouc: ANAG, ©2016. 397 s. ISBN 978-80-7554-043-0.
- TLASKALOVÁ-HOGENOVÁ, H., ed.; HOLÁŇ, V., ed. a BILEJ, M., ed. Buněčné a molekulární základy imunologie 2003. Praha: Česká imunologická společnost, 2003. 185 s.
- VOTAVA, Miroslav a ONDROVČÍK, Petr. Vybrané kapitoly z klinické mikrobiologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, 1998. 90 s. ISBN 80-210-1805-4. [Aktualizovaný text uvedený jako 2. dotisk 1. vydání (2002) dostupný také z: http://mikrobiologie.lf3.cuni.cz/bak/votava.pdf]
Externí odkazy
editovat- autoimunitní onemocnění, Wikiskripta
Obrázky, zvuky či videa k tématu autoimunita na Wikimedia Commons
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
