Athénská klenotnice v Delfách

Athénská klenotnice v Delfách
Základní informace
Sloh	dórský řád a architektura starověkého Řecka
Výstavba	507 př. n. l.
Materiál	Parský mramor
Poloha
Adresa	Delfi Municipality, Řecko
Souřadnice	38°28′54,62″ s. š., 22°30′5,15″ v. d.
Další informace
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Athénská klenotnice v Delfách byla používána k ukládání posvátných darů města Athény. Nacházela se na posvátné cestě, která vedla k Apollónovu chrámu s delfskou věštírnou. Přesné datum jejího vzniku je neznámé. Byla postavena z parského mramoru^{[pozn. 1]} a měla pozdně archaickou výzdobu. Na základě srovnání stylu a architektury se obecně předpokládá, že byla postavena v období mezi roky 510 a 480 před Kristem.^[1].

Budova a její výzdoba editovat

Budova byla postavena jako antový chrám v dórském řádu, sestává z celly a pronaosu se dvěma sloupy ve vchodu.^[2] V původním stavu měla sedlovou střechu s akrotériony. Akrotériony se však nezachovaly. Půdorysné rozměry byly 6,62 × 9,69 m a její výška 7,60 m. Podle dórského řádu byla výzdoba štítu rozdělena mezi tympanony a metopy. Na metopách byly zobrazovány činy řeckých hrdinů Thésea a Hérakla.^[3] Téma Thésea bylo vyobrazeno na metopách jižní a pravděpodobně i východní strany a návštěvníci svatyně si je mohli prohlédnout od posvátné silnice. Metopy na severní a západní straně představovaly Herakla. Mnoho reliéfů metop a většina postav sedlové střechy jsou dnes vážně poškozeny nebo dokonce ztraceny, a proto je úplná rekonstrukce starověké kompozice obtížná a kontroverzní.

Význam a období vzniku editovat

Stavba klenotnice v prestižní a vlivné svatyni boha Apollóna v Delfách měla ukázat význam a sílu Athén ve srovnání s ostatními řeckými městskými státy (Poleis). Kromě Athén mělo v Delfách své vlastní klenotnice i množství jiných měst. Jako příklad z více než třiceti klenotnic nalezených při vykopávkách, slouží sikyónská klenotnice, postavená a bohatě vyzdobená po roce 570 před Kristem, také na posvátné cestě k Apollónovu chrámu. V této souvislosti stojí za zmínku i klenotnice Sifnu v Delfách, postavená ještě před rokem 525 př. n. l.

Různé přístupy k přesnějšímu určení doby vzniku athénské klenotnice zužují období možné výstavby:

Na jedné straně je klenotnice pokládána za známku úspěchu reforem, které byly v Athénách provedeny za vlády Kleisthenése v letech 508/507 př. n. l., protože byla věnována jako dar Delfám.
Jiný výklad poskytuje vítězství Athéňanů za vedení Miltiada nad Peršany, vedenými Dareiem, v bitvě u Marathónu roku 490 př. n. l. Vysvěcení klenotnice na Apollonově svatyni bylo proto díkuvzdáním za šťastný výsledek bitvy. Pausaniás v tomto ohledu uvedl, že její výstavba byla financována z perské válečné kořisti.^[4] Ale Pausanias se tu pravděpodobně mýlil, když nápis na posvátném daru, věnovaný marathónské bitvě, přisoudil klenotnici.

Historie výzkumu a obnova editovat

Podle informací, které poskytl Pausaniás, byla budova postavena jako výraz díkůvzdání po vítězství nad Peršany v bitvě u Marathónu v roce 490 př. n. l. Někteří vědci však zpochybňují důvěryhodnost této zprávy, což dokazuje, že budova může být starší.^[3] Ruiny klenotnice byly nalezeny v roce 1893 členy francouzské archeologické expedice.^[5] Vedl ji Théophile Homolles, který tento objev roku 1893 publikoval. Současný vzhled klenotnice je výsledkem rekonstrukčních prací provedených v letech 1903 – 1906.^[3] Chybějící díly na architektonicky důležitých místech, jako jsou anty a sloupy, byly nahrazeny z bloků pentelského mramoru.^{[pozn. 2]}

Architekturu budovy publikoval roce 1933 francouzský klasický archeolog Jean Audiat. Stavební plastiku budovy publikoval francouzský klasický archeolog Pierre de La Coste-Messelière v roce 1957.

Poznámky editovat

↑ Parský mramor pochází z ostrova Paros z řeckého souostroví Kyklady. Je to jemnozrnný bílý mramor, který se ve starověku užíval jako surovina pro sochy a další architektonická díla. Těžil se v podzemních lomech v severních horách ostrova. Ty se nyní využívají hlavně jako turistické atrakce.
↑ Pentelický mramor je stavební a dekorační kámen z Řecka, z města Pendeli. Od antických dob měl značný historický význam. Pojmenován je podle druhého největšího vrchu Attiky, který se jmenuje Pendelikon oros. Byl použit na stavby Akropole v Aténách, Jupiterova chrámu v Římě a na athénské budovy z 19. století.

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Schatzhaus der Athener na německé Wikipedii, Skarbiec Ateńczyków na polské Wikipedii a Athenian Treasury na anglické Wikipedii.

↑ SPIVEY, Nigel Jonathan. Understanding Greek sculpture : ancient meanings, modern readings. New York: Thames and Hudson, 1996. Dostupné online. ISBN 978-0500237106. (anglicky)
↑ BARLETTA, Barbara A. The origins of the Greek architectural orders. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 232 s. Dostupné online. ISBN 9780521792455. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c DARLING, Janina K. Architecture of Greece. [s.l.]: Greenwood Press, 2004. Dostupné online. ISBN 0-313-32152-3. S. 45–47. (anglicky)
↑ MEYER, Ernst. Beschreibung Griechenlands [online]. Artemis Verlag, 1967, rev. 2009-09-28 [cit. 2019-09-19]. Dostupné online. (německy)
↑ THOMSON DE GRUMMOND, Nancy. An encyclopedia of the history of classical archaeology. Londýn: Routledge: Fitzroy Dearborn, 1996. 103 s. Dostupné online. ISBN 1-884964-80-X. (anglicky)

Literatura editovat

HOFFELNER, Klaus. Die Metopen des Athener Schatzhauses. Ein neuer Rekonstruktionsversuch. Ve: Mitteilungen des deutschen archäologischen Instituts, Athenische Abteilung, sv.. 103.. S. 77–117. www.worldcat.org [online]. 1988 [cit. 2019-09-19]. Čís. příloha 5, s. 77–117. Dostupné online. ISSN 0342-1325. (německy)
KNELL, Heiner. Mythos und Polis : Bildprogramme griechischer Bauskulptur. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1990. ISBN 3-534-13810-4. S. 52–62. (německy)
BOARDMAN, John. Griechische Plastik : die archaische Zeit : ein Handbuch svazek 5, 4. vydání. Mainz: Philip von Zabern, 1994. ISBN 3-8053-0346-7. S. 190–191. (německy)
BÜSING, Hermann. Das Athener Schatzhaus in Delphi : neue Untersuchungen zur Architektur und Bemalung. Marburg an der Lahn: Philipps-Univ, 1994. ISBN 3-8185-0161-0. (německy)

Externí odkazy editovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu Athénská klenotnice v Delfách na Wikimedia Commons

[1] Parský mramor pochází z ostrova Paros z řeckého souostroví Kyklady. Je to jemnozrnný bílý mramor, který se ve starověku užíval jako surovina pro sochy a další architektonická díla. Těžil se v podzemních lomech v severních horách ostrova. Ty se nyní využívají hlavně jako turistické atrakce.

[7] Pentelický mramor je stavební a dekorační kámen z Řecka, z města Pendeli. Od antických dob měl značný historický význam. Pojmenován je podle druhého největšího vrchu Attiky, který se jmenuje Pendelikon oros. Byl použit na stavby Akropole v Aténách, Jupiterova chrámu v Římě a na athénské budovy z 19. století.

[spivey-2] SPIVEY, Nigel Jonathan. Understanding Greek sculpture : ancient meanings, modern readings. New York: Thames and Hudson, 1996. Dostupné online. ISBN 978-0500237106. (anglicky)

[pax-3] BARLETTA, Barbara A. The origins of the Greek architectural orders. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 232 s. Dostupné online. ISBN 9780521792455. (anglicky)

[pax1-4] DARLING, Janina K. Architecture of Greece. [s.l.]: Greenwood Press, 2004. Dostupné online. ISBN 0-313-32152-3. S. 45–47. (anglicky)

[5] MEYER, Ernst. Beschreibung Griechenlands [online]. Artemis Verlag, 1967, rev. 2009-09-28 [cit. 2019-09-19]. Dostupné online. (německy)

[6] THOMSON DE GRUMMOND, Nancy. An encyclopedia of the history of classical archaeology. Londýn: Routledge: Fitzroy Dearborn, 1996. 103 s. Dostupné online. ISBN 1-884964-80-X. (anglicky)

[pozn. 1]

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[pozn. 2]