Astronavigace

Astronavigace je způsob zjišťování zeměpisné polohy a směru určováním polohy nebeských těles, například Slunce, Měsíce nebo hvězd na obloze. Navigovat se podle nebeských těles dá nejen na Zemi – ať už na pevné zemi, nebo na otevřeném moři, ale i ve volném prostoru vesmíru.

Kapitán Nemo naviguje pomocí sextantu

PrincipEditovat

Základní astronavigaci umožňuje pouhé pozorování oblohy, například určení světových stran podle Slunce či Polárky. Pro přesnější navigaci se používá zaměření polohy nebeského tělesa na obloze a ta se pak srovnává s polohami tělesa vypočtenými pro určité místo k určitému datu. Základními pomůckami pro astronavigaci jsou proto nějaký druh úhloměru, hodiny a vypočtené dráhy těles.

Potřebné úhly na obloze, nejčastěji úhlová výška tělesa nad obzorem, se dají měřit například Jakubovou holí, astrolábem nebo sextantem. K měření času je potřeba hodiny ukazující greenwichský střední čas, případně čas jiného časového pásma, nelze použít (sluneční) čas neznámého poledníku určený například slunečními hodinami. Informace o polohách nebeských těles pro konkrétní data, časy a zeměpisné polohy se každoročně vydávají ve specializovaných publikacích.

Určení polohy na příkladu zaměření poledneEditovat

Pozorovatel může zjistit svou zeměpisnou polohu, pokud pomocí sextantu a přesných kapesních hodinek zjistí, v kolik hodin greenwichského času a v jaké výšce bylo Slunce nejvýše nad obzorem.[1]

Zeměpisná délka je dána úhlovou vzdáleností daného poledníku od nultého (greenwichského) poledníku. Země se o 360° otočí za 1 440 minut (24 h × 60 min), tedy o 1° za 4 minuty (1 440:360). Pravé poledne nastává nejdříve na východní polokouli, posouvá se k západu rychlostí 1/4° za minutu a na nultém poledníku nastává v poledne greenwichského času.

Pro určení zeměpisné délky tedy stačí určit časový rozdíl v minutách mezi místním (zjištěným na hodinkách) a greenwichským (12:00 UTC) polednem a vydělit jej čtyřmi. Přičemž na východní polokouli nastává poledne dříve, na západní později než na nultém poledníku.

Zeměpisná šířka je dána výškou poledního slunce nad obzorem. Každý den v roce vystoupá polední slunce do jedné určité výšky vždy jen nad jedinou rovnoběžkou. Na ostatních rovnoběžkách je polední slunce výše nebo níže.

Zeměpisnou šířku stačí najít v tabulkách, kde jsou ke každému datu vypočteny výšky poledního Slunce pro jednotlivé rovnoběžky.

ReferenceEditovat

  1. Běhounek, Fr.: V říši věčného ledu a sněhu. Čs. grafická Unie, Praha 1936. S. 43

Externí odkazyEditovat