Otevřít hlavní menu

Arcidiecéze salcburská

Arcidiecéze salcburská (latinsky Archidioecesis Salisburgensis) je katolickým metropolitním sídlem v Rakousku, které je současně obsazeno františkánem Franzem Lacknerem.

Arcidiecéze salcburská
Archidioecesis Salisburgensis
Základní informace
Sídlo Kapitelplatz 2/1
5020 Salzburg
Katedrála diecéze Katedrála sv. Ruperta a Virgila
Biskup Franz Lackner O.F.M.
Generální vikář Hans Jörg Hofer
Církevní provincie Salcburská církevní provincie
Statistické údaje
Počet děkanátů 20
Počet farností 210
Rozloha 9 715 km2 km²
Počet obyvatel 707 908
z toho katolíků 501 572
Další informace
Web www.kirchen.net/portal
Arcidiecéze salcburská na mapě
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arcidiecéze v současnosti spravuje kromě města Salzburg, také celou spolkovou zemi Salcbursko a severovýchod Tyrolska. Je metropolitní diecézí pro západ a jih Rakouska. Hlavním chrámem diecéze je katedrála svatého Ruperta a Virgila.

Byla založena roku 739 jako biskupství a v roce 798 se stala arcibiskupstvím, čímž je po arcibiskupství kolínském druhou nejstarší dosud existující arcidiecézí v německy mluvícím prostoru. V letech 13281803 byla i suverénním státem Salcburské knížecí arcibiskupství.

Salzburskému arcibiskupovi náleží titul Primas Germánie.

HistorieEditovat

 
Znak salcburské arcidiecéze

Okolo roku 690 založil svatý Rupert na troskách římského města Iuvavum biskupství, roku 696 klášter svatého Petra (Stift Sankt Peter) a roku 714 i ženský klášter benediktinek na Nonnbergu (klášter Nonnberg). V roce 798 bylo biskupství povýšeno na arcibiskupství a stalo se tak církevním centrem Rakouska a části Bavor (tzv. Altbayern).

Arcibiskupu Eberhardovi II., důležitému spojenci Štaufů, se v letech 12001246 podařilo z dosavadních menších hrabství, fojtství a soudních okrsků vybudovat pevné arcibiskupské panství. S uznáním hranic bavorským velkovévodou roku 1275 začíná poslední fáze postupného osamostatnění Salcburska a vymanění se z bavorského vlivu. Roku 1328 bylo v Salcbursku vydáno vlastní zemské zřízení, čímž se země stala samostatným státem v rámci Svaté říše římské. Jako knížectví-arcibiskupství se Salcbursko vyvíjelo jako nárazníkový stát mezi Bavorskem a habsburskými zeměmi.

V roce 1462 a na přelomu let 1525 a 1526 došlo k selským povstáním. Kníže-arcibiskup Leopold Antonín Firmian donutil v letech 17311732 k emigraci asi 20 000 protestantů (tzv. salcburští exulantiSalzbuger Exulanten).

Pro hospodářství nebyl v 16. století rozhodující jen obchod se solí, ale i dobývání zlata v Gasteinertalu. Výnosy byly svého času největší v Evropě.

Roku 1803 bylo knížecí arcibiskupství sekularizováno. Jako sekularizované kurfiřtství připadlo Salcbursko Ferdinandu III. Toskánskému a v roce 1805 společně s Berchtesgadenem Rakouskému císařství. Roku 1810 Bavorsku a po Vídeňském kongresu (1816) bez Berchtesgadenu a Rupertiwinkelu opět Rakousku. Samotné arcibiskupství bylo roku 1807 omezeno na území vlastního Salcburska a východu Severního Tyrolska. Až dlouho po zániku Rakouska-Uherska, v roce 1951, arcibiskup Rohracher přestal užívat knížecí titul.

OdkazyEditovat

Související stránkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Rudolf Leeb u. a.: Geschichte des Christentums in Österreich. Von der Antike bis zur Gegenwart. Ueberreuter, Wien 2003, ISBN 3-8000-3914-1
  • Franz Ortner: Aus der Geschichte der Erzdiözese Salzburg. In: Jahrbuch der Katholischen Kirche in Österreich 1998. Wien 1998, ISBN 3-9500963-0-2
  • Ernst Tomek: Kirchengeschichte Österreichs. Tyrolia, Innsbruck – Wien – München 1935–59
  • Josef Wodka: Kirche in Österreich. Wegweiser durch ihre Geschichte. Herder, Wien 1959
  • Cölestin Wolfsgruber: Kirchengeschichte Österreich-Ungarns. Kirsch, Wien 1909