Anvarí

perský básník

Anvarí, plným jménem Auhadudín Alí Anvari ibn Mohammad Chavarani (perskyوحدالدین علی ابن محمد انوری, (kolem 1126, Abívard1189 nebo 1190, Balch) byl středověký perský učenec a básník, mistr panegyrické poezie, především kasídy.[1][2]

Anvarí
Rodné jménoAuhadudín Alí Anvarí ibn Mohammad Chavaraní
Narozeníkolem 1126
Abívard
Úmrtí1189 nebo 1190
Balch
Povoláníbásník
Národnostperská
StátSeldžucká říše
Žánrpanegyrická poezie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Narodil se v Abívardu, historickém městě v Chorásánu (dnes v Turkmenistánu poblíž íránského města Dargaz) kolem roku 1126. V mládí se připravoval v Túsu (poblíž Mašhadu) na vědeckou dráhu a získal neobyčejné vědomosti ve veškerých tehdejších vědách včetně astrologie. Po zjištění, že vědecká dráha mu na rozdíl od dvorního básnictví nedává příliš mnoho nadějí na blahobytný život, vyškolil se v rétorice a brzy byl přijat na dvoře seldžuckého sultána Ahmeda Sandžara jako chvalořečník a astrolog.[1][3]

Po Sandžarově smrti roku 1157 nebyl již u jeho následovníků v takové oblibě, a když se nesplnila jeho proroctví, byl vystaven nevybíravému posměchu.[4] Poté, co dokonale prohlédl rub dvorského života, rozhodl se odejít do ústraní do Balchu (dnes v Afghánistánu). kde se v klidu věnoval badatelské práci a poezii, a zde také zemřel. Kolem roku jeho úmrtí existují velké nejasnosti. Nejčastěji se uvádí rok 1189 nebo 1190[2], jiné zdroje uvádějí rok 1169 nebo 1170.[1][3]

DíloEditovat

Hlavní známkou jeho básní je jeho učenost, která je příčinou častých narážek historických a mytologických, čímž se stal jedním z nejnepřístupnějších básníků Orientu. Po filosofické stránce navazuje na Avicennu (napsal komentář k Avicennovu dílu Kniha poučení a připomínek s názvem Kniha dobrých zvěstí). V jeho básnickém díle vyvrcholil vývoj panegyrické kasídy, kterou svou fantazií a mistrným ovládáním jazyka i rétoriky dovedl na sám vrchol. Vymezil její tematiku jako chvalořeči a přírodní i milostné motivy z ní vydělil do gazelu, čímž naznačil i další vývoj této formy. Charakteristickou vlastností jeho kasíd je časté používání žertu, ale i hanopisu, invektivy a satiry.[3]

Jeho básně byly abecedně uspořádány do Dívánu, který byl roku 1843 vydán v Tabrízu. Obsahuje kasídy (k nim existuje i výklad), gazely, masnaví a rúbái.[4] K jeho nejkrásnějším básním patří elegie Slzy Chorásánu vyvolaná invazí Oghuzů roku 1153. Svou satiru zaměřoval proti stavovským nejapnostem, sociálním abnormálnostem, patolízalství i zhoubným vášním.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d RYPKA, Jan a kol. Dějiny perské a tádžické literatury. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd 1963. S. 167-168.
  2. a b Anwari - Encyclopædia Britannica
  3. a b c PRŮŠEK, Jaroslav a kol. Slovník spisovatelů - Asie a Afrika I. Praha: Odeon 1967. S. 182-183.
  4. a b Ottův slovník naučný, 2. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1996. S. 496.

Externí odkazyEditovat